U příležitosti letošních oslav Svátku práce můžeme konstatovat několik opravdu pozitivních zpráv. Podpora odborů ze strany veřejnosti je až sedmdesátiprocentní, taková nebyla několik posledních desetiletí. V uplynulém roce navíc dosáhly stávky organizované velkými odborovými svazy, jako je United Auto Workers, výrazných úspěchů a dočkaly se širokého mediálního ohlasu.

Mnoho dalších odborových organizací pak dokázalo vyjednat svým členům opravdu průlomové smlouvy. Mladí lidé ve Starbucksu, stejně jako na univerzitních kampusech se začali zapojovat do odborového organizování více než kdy dříve. A Joe Biden jako první prezident v historii Spojených států stanul po boku stávkujících dělníků.

Plné zuby statu quo

Není divu, že sledujeme čím dál větší odhodlání spolu s růstem odborového hnutí. Pracující lidé si stále více uvědomují bezprecedentní míru chamtivosti a moci korporátního sektoru a nehoráznou míru příjmové a majetkové nerovnosti v naší společnosti. Chápou, že ještě nikdy v amerických dějinách nemělo tak málo lidí takový majetek, zatímco tolik lidí strádalo. A nemíní už jen přihlížet se založenýma rukama.

Dobře vědí, že odborově organizovaní zaměstnanci si dokážou vyjednat smlouvy, které jim zajišťují lepší mzdy, pracovní podmínky a různé výhody, na něž zaměstnanci, kteří nejsou v odborech, nedosáhnou. Je jim zřejmé, že odbory představují sílu, jež dokáže čelit libovůli korporátního vedení.