Odbory a klimatické hnutí jsou mnohem silnější, když bojují společně
Radek KubalaV Itálii pracovníci největší elektrárenské firmy protestují za větší investice do čisté energie, v Německu spojily síly odbory a hnutí Fridays for Future. Jde o inspirativní příklady potřebného spojenectví mezi odbory a klimatickým hnutím.
Taky jste si vždycky přáli, aby zaměstnanci pracující pro velkou energetickou společnost stávkovali za větší investice do čisté energie? Aby odbory stávkovaly spolu s klimatickým hnutí či společně okupovali továrnu? Ještě donedávna by se podobný protest v Evropě odehrával spíše ve sféře fantazie. Pracující v italské energetické korporaci Enel, florentské firmě GKN či němečtí řidiči autobusů ukazují, že sny se mohou změnit v realitu.
„Nestávkujeme za zvýšení platů, ale celkově proti směru, kterým se firma rozhodla jít,“ uvedly ve společném prohlášení tři italské odborové svazy reprezentující zaměstnance Enelu. Konkrétně jim vadí nový podnikatelský záměr generálního ředitele Flavia Cattanea, který chce na tři roky zastavit nabírání nových lidí, škrtat v mzdových nákladech, outsorcovat klíčové firemní aktivity mimo struktury společnosti a také výrazně seškrtat investice do obnovitelných zdrojů energie.
Celý plán ospravedlňuje vedení Enelu snahou snížit firemní dluh, který se pohybuje kolem jednašedesáti miliard eur a firma by ho chtěla jen za letošní rok snížit o deset miliard. Odbory se podle svého prohlášení obávají, že nová firemní strategie připomínající politiku škrtů na úrovni států povede k propouštění zaměstnanců, zhoršování pracovních podmínek a také ohrozí energetickou bezpečnost Itálie a její přechod na čisté zdroje energie. Zejména se obávají o dostatek investic do vodní a geotermální energie.
Enel je totiž druhou největší italskou firmou a největším výrobcem elektřiny, tudíž má na podobu tamní energetiky klíčový vliv. Bezmála třicet tisíc zaměstnanců Enelu může směřování energetiky jedné z největších evropských zemí výrazně ovlivnit. Proti nové firemní strategii vystoupili zaměstnanci řadou aktivit, které zahrnují měsíční odmítání přesčasů, devítidenní protestní akce, ale i výstražnou celofiremní stávku začínající osmého března. Ta by měla výrazně omezit provoz až třinácti elektráren.
Řidiči autobusů a klimatičtí aktivisté společně
Nejde přitom o jediný protest italských pracujících s přesahem do problematiky ochrany klimatu. Už více než dva roky zaměstnanci firmy GKN v italské Florencii okupují tamní továrnu, kterou plánují transformovat z výroby součástek pro automobily na výrobu komponentů nutných k uskutečnění zelené transformace. Za tu dobu si dokázali vytvořit širokou podpůrnou síť čítající klimatické hnutí i jiné odborové a družstevní organizace, které pomáhají dlouhotrvající okupaci financovat.
Zdá se, že italští pracující pokračují ve své odbojové progresivní tradici i za současné krajně pravicové vlády. Podobnou situaci, ovšem v mnohem větším měřítku ostatně Itálie zažila ve dvacátých letech těsně před nástupem Mussoliniho, kdy pracující na mnoha místech okupovali továrny s cílem převzít nad nimi kontrolu. Tehdejší rozpor v italské společnosti vedl Antonia Gramsciho k formulaci teorie hegemonie.