Taky jste si vždycky přáli, aby zaměstnanci pracující pro velkou energetickou společnost stávkovali za větší investice do čisté energie? Aby odbory stávkovaly spolu s klimatickým hnutí či společně okupovali továrnu? Ještě donedávna by se podobný protest v Evropě odehrával spíše ve sféře fantazie. Pracující v italské energetické korporaci Enel, florentské firmě GKN či němečtí řidiči autobusů ukazují, že sny se mohou změnit v realitu.

„Nestávkujeme za zvýšení platů, ale celkově proti směru, kterým se firma rozhodla jít,“ uvedly ve společném prohlášení tři italské odborové svazy reprezentující zaměstnance Enelu. Konkrétně jim vadí nový podnikatelský záměr generálního ředitele Flavia Cattanea, který chce na tři roky zastavit nabírání nových lidí, škrtat v mzdových nákladech, outsorcovat klíčové firemní aktivity mimo struktury společnosti a také výrazně seškrtat investice do obnovitelných zdrojů energie.

Celý plán ospravedlňuje vedení Enelu snahou snížit firemní dluh, který se pohybuje kolem jednašedesáti miliard eur a firma by ho chtěla jen za letošní rok snížit o deset miliard. Odbory se podle svého prohlášení obávají, že nová firemní strategie připomínající politiku škrtů na úrovni států povede k propouštění zaměstnanců, zhoršování pracovních podmínek a také ohrozí energetickou bezpečnost Itálie a její přechod na čisté zdroje energie. Zejména se obávají o dostatek investic do vodní a geotermální energie.

Enel je totiž druhou největší italskou firmou a největším výrobcem elektřiny, tudíž má na podobu tamní energetiky klíčový vliv. Bezmála třicet tisíc zaměstnanců Enelu může směřování energetiky jedné z největších evropských zemí výrazně ovlivnit. Proti nové firemní strategii vystoupili zaměstnanci řadou aktivit, které zahrnují měsíční odmítání přesčasů, devítidenní protestní akce, ale i výstražnou celofiremní stávku začínající osmého března. Ta by měla výrazně omezit provoz až třinácti elektráren.

Řidiči autobusů a klimatičtí aktivisté společně

Nejde přitom o jediný protest italských pracujících s přesahem do problematiky ochrany klimatu. Už více než dva roky zaměstnanci firmy GKN v italské Florencii okupují tamní továrnu, kterou plánují transformovat z výroby součástek pro automobily na výrobu komponentů nutných k uskutečnění zelené transformace. Za tu dobu si dokázali vytvořit širokou podpůrnou síť čítající klimatické hnutí i jiné odborové a družstevní organizace, které pomáhají dlouhotrvající okupaci financovat.

Zdá se, že italští pracující pokračují ve své odbojové progresivní tradici i za současné krajně pravicové vlády. Podobnou situaci, ovšem v mnohem větším měřítku ostatně Itálie zažila ve dvacátých letech těsně před nástupem Mussoliniho, kdy pracující na mnoha místech okupovali továrny s cílem převzít nad nimi kontrolu. Tehdejší rozpor v italské společnosti vedl Antonia Gramsciho k formulaci teorie hegemonie.

Nicméně stávky s klimatickým přesahem nejsou v dnešní době jen italskou výsadou. Podobný vývoj můžeme sledovat v Německu, kde část tamní odborové organizace ver.di, reprezentující pracující v sektoru veřejné dopravy, spojila síly s klimatickým hnutím Fridays for Future a společně pořádají týden protestů a stávek. Požadují transformaci dopravy a výrazně větší investice do veřejné dopravy.

„Řidiči autobusů a klimatičtí aktivisté nemusí na první pohled vypadat jako spojenci. Ve skutečnosti jsme často stáli proti sobě, ale reálně máme hodně společného. Potřebujeme robustní financování naší veřejné dopravy, abychom dosáhli našich klimatických cílů a zlepšili také naše pracovní podmínky. Jsme mnohem silnější, když bojujeme společně. Nyní mohu hrdě říci, že sám jsem klimatický aktivista,“ vysvětlil Guardianu netradiční spojenectví berlínský řidič autobusu Matthias Kureck.

Jak ukazují příklady z Itálie či Německa, klimatická politika nemusí jít proti zájmům pracujících, jak se nám snaží namluvit na jedné straně nahnědlí populisté, na druhé neoliberálové prosazující ekologickou politiku bez systémových změn. Naopak ekologické a odborové požadavky často jdou ruku v ruce.

Pokud si máme vymoci spravedlivou transformaci společnosti, která nepůjde na úkor střední třídy a chudých, ale bohatých, musíme najít cestu jak se sjednotit za společnými cíli s pracujícími. Italské a německé příklady ukazují správný směr, kterým by se klimatické hnutí mělo vydat.