↗

Máme-li se vyhnout dalšímu ničení životního prostředí a prohlubování majetkových nerovností, potřebujeme lidem vrátit možnost zajišťovat své životní potřeby jinak než nákupem výrobků a služeb za peníze. S tím by mohla pomoct široká a kvalitní síť nepodmíněných základních služeb v oblasti bydlení, zdravotní péče, vzdělávání, doprava či péče o děti a staré lidi. Foto WmC

Diskuse o transformaci české ekonomiky se dlouhodobě točí kolem vlastnických zájmů největších firem. Zájmy řadových zaměstnanců dnes v této debatě prakticky nikdo nehájí, protože samotní pracující o to ve většině případů nejeví zájem: lidé jsou přepracovaní a na jakoukoli angažovanost nemají čas, případně se bojí ozvat, protože nemohou riskovat ztrátu zaměstnání.

Jinými slovy, pracující se do diskusí a klíčových rozhodnutí nezapojí, dokud jim to firmy neumožní. Není pravděpodobné, že by na to firmy přistoupily dobrovolně. Jakákoli participace totiž ukrajuje z času, který pracující mohou věnovat zpeněžitelné činnosti, a tím potenciálně snižuje produktivitu. To si firmy nemohou dovolit, protože celý ekonomický systém je dnes postaven kolem neustálého zvyšování produktivity.

Honba firem za snižováním nákladů

Deregulace obchodu a demontáž sociálního státu, které začaly v západních ekonomikách v sedmdesátých letech a od té doby plíživě pronikají do dalších částí světa včetně České republiky, nejsou ničím jiným, než snahou odstranit jakékoli veřejné politiky, které produktivitě firem přímo či nepřímo brání.

Dokud byla produktivita chápána jako vyjádření množství vyrobeného zboží nebo počet obsloužených klientů, mohla taková snaha dávat jakýsi smysl. S postupující financializací globální ekonomiky je ale produktivita stále častěji chápána především jako ukazatel vyjadřující schopnost firmy vytvářet finanční přebytek, zvlášť pokud je obchodována na akciovém trhu. Snižování nákladů se tak stalo hlavní strategií, jak zvyšovat produktivitu firmy — přičemž mzdové náklady firmy typicky snižují jako první.

Na úrovni jednotlivých firem to má dva pragmatické důvody: mezi množstvím práce a množstvím pracujících neexistuje přímá úměra, takže stejné množství práce může zpravidla vykonávat méně pracovníků. Zároveň se jedná o jediný výrobní prostředek, u kterého mají firmy přímou kontrolu nad jeho cenou.

Snaha snižovat mzdové náklady má nicméně v realitě globálních dodavatelských řetězců také strukturální důvody. Náklady na výrobní prostředky firmy mají vždy podobu přímých a nepřímých mzdových nákladů. Přímé mzdové náklady jsou platby za práci odvedenou přímo pro firmu. Nepřímé mzdové náklady jsou platby za další výrobní prostředky, jež daná firma potřebuje pro svou činnost a jsou výsledkem práce lidí v dodavatelské firmě.