„Zachraň se, kdo můžeš,“ říká vláda pracujícím výpovědí bez udání důvodu

Patrik Eichler

Prosazovat výpověď bez udání důvodu je devadesátková bezohlednost. Není divu, že přichází od stran, které vidí tvůrce hodnoty jen v podnikatelích a kterým daňová sleva na služebnou svého času přišla jako dobrý nápad.

Správný je principiální odpor Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) a jejího předsedy Josefa Středuly. Výpověď bez udání důvodu, říká Středula, je otevřením cesty všemožným šikanám — z důvodu politické, rasové, osobní a všelijaké jiné předpojatosti. Je oslabením odborů, které tam, kde existují, totiž dokáží v případě hromadného propouštění vyjednat odstupné i ve výši dvouleté výplaty. Foto FB ČMKOS.

Když jde na moři do tuhého, existují mezinárodně sdílená pravidla. V případě pokynu „opusťte loď“ probíhá evakuace spořádaně, posádka obchází cestující a dává pozor, aby si správně oblékli záchranné vesty, spouštějí se čluny. Na to jsou všichni cvičeni a v kajutě i pasažér najde mapku s cestou na shromaždiště. Když se vše zhroutí, platí lidové „zachraň se, kdo můžeš“. Snad jen kapitán setrvává na můstku ve vycházkové uniformě, aby se potopil společně s lodí.

Zachraň se, kdo můžeš, píše se, není součástí oficiálních rukovětí. Bylo by to taky docela bezohledné, počítat s možností, že ani koordinované úsilí o záchranu není možné. Zachraň se, kdo můžeš, znamená paniku, a nakonec i opuštěnost — řádem, cvičenou strukturou, sdílenými hodnotami a pravidly.

Česká společnost je od devadesátých let minulého století, od let ODS vedené klausovské transformace trénována právě v tom, aby se každý postaral sám o sebe. Úspěchy i neúspěchy jsou zásluhou či vinou jednotlivce. Pomoc člověk nejsnáze najde na konci své ruky. Stát má lidem v problémech pomáhat vždy až na posledním místě. Desetiletí pěstovaný pocit studu, když by měl člověk o pomoc a podporu žádat veřejnou strukturu, i léta budovaná společnost zásluh jsou mezi příčinami nedůvěry k druhým lidem, ke státu i k jeho strukturám na čelných místech. V době, kdy bude potřeba místo zisků z růstu rozdělovat náklady krizí je společnost založená na soutěži, ostražitosti a nedůvěře v té nejhorší výchozí situaci.

Bez udání důvodu

Skupina poslanců (a poslankyně) za ODS a TOP 09 přišla během jednání o novele zákoníku prácepozměňovacím návrhem 5964. Píší v něm, že „zaměstnavatel může dát zaměstnanci písemně výpověď i bez uvedení důvodu“. Nestačí jim zjevně stávajících osm zákonem předpokládaných a v zákoníku práce uvedených důvodů k výpovědi ze strany zaměstnavatele ani další v zákoníku vypsané důvody pro okamžité ukončení pracovního poměru.

Výpověď bez udání důvodu by podle zákonodárců za ODS a TOP 09 měla být doprovozena bolestným v podobě odstupného „ve výši nejméně dvojnásobku odstupného podle § 67“ zákoníku práce. Chtějí dát propuštěným podle délky končícího zaměstnání dvě až šest měsíčních mezd. S mediánovým příjmem by člověk mohl dostat na odchodnou něco mezi 62 a 172,5 tisíci korun. Ve většině oborů národní ekonomiky v průměru méně.

Díky těmto penězům, píší poslanci za ODS a TOP 09, získá zaměstnanec „vyšší jistotu“, bude se moci věnovat rekvalifikaci, „získat rezervu pro případné rozhodnutí o tom, že uplatnění na pracovním trhu bude hledat v jiné lokalitě“, ba co víc, díky „finanční rezervě zajištěné dvojnásobkem zákonného odstupného podle § 67 [se] může zaměstnanec rozhodnout zahájit vlastní podnikatelskou činnost nebo založit start-up“. Tedy vedle toho, že bude muset udržet běžný chod rodiny a zmíněný start-up v některých případech založit a získat z něj příjem během 30 dnů. Což je tak doba, aby si člověk po dlouholetém pracovním výkonu alespoň trochu odpočal.

Odpor je principiální

Argumentace poslanců za ODS a TOP 09 je fiktivní, smírně by se řeklo „na vodě“. Hledání práce je samo o sobě prací na celý úvazek, představa, že v krizi získaných sto tisíc je v rozpočtu pracujícího (nedejbůh chudého) člověka rezervou, je z říše sci-fi literatury.

Správný je zde razantní a principiální odpor Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) a jejího předsedy Josefa Středuly. Výpověď bez udání důvodu, říká Středula, je otevřením cesty všemožným šikanám — z důvodu politické, rasové, osobní a všelijaké jiné předpojatosti. Je oslabením odborů, které tam, kde existují, totiž dokáží v případě hromadného propouštění vyjednat odstupné i ve výši dvouleté výplaty. Je nepochopením pravidel stanovených stávající legislativou.

V oněch šikanách alias diskriminaci přitom Středula správně vidí klíčový problém — nejde mu o výši odstupného, ale o principiální odmítnutí výpovědi bez udání důvodu jako takové. Kdo bude propuštěn bez udání důvodu, ztrácí možnost soudní ochrany. Není-li důvod, nelze přezkoumat jeho oprávněnost. Ztráta jistoty ve světě sice nízké, ale stoupající nezaměstnanosti, ve světě hospodářského poklesu v sousedním Německu, ve světě očekávaných celních válek, je útokem na společenskou důvěru a novým, hlasitým zopakováním hesla „zachraň se, kdo můžeš“ od jeho letitých nositelů.

Škoda je způsobená útokem. Je sice důležité, zda STAN a KDU-ČSL dodrží své slovo a společně se sněmovní opozicí bezohledný pozměňovací návrh ODS a TOP 09 odmítnou. Pochybnost ohledně budoucnosti zaměstnaneckých práv ale už vznikla. Po volbách bude snadné přijít se stejným návrhem znovu s tím, že už přeci byl prodiskutován. A že v krizi by zejména našim podnikatelům jistě pomohl. Tehdy jako dnes může přijít od stran, které vidí tvůrce hodnoty jen v podnikatelích a kterým daňová sleva na služebnou svého času přišla jako dobrý nápad. Vytáhnout kartu všeobecné stávky je ze strany odborů na místě, i když by podporu pro ni dávaly dohromady horko-těžko.

Co s vládní SPOLU

Lze dovodit, že ODS a TOP 09, anebo přinejmenším jejich nejradikálnější části, na sebe chtějí upozornit v situaci, kdy se vládě nedaří. Podnikatelé vytýkají vládě neochotu k modernizaci domácí ekonomiky, pomíjení problému s vysokými cenami energií i (nevýznamné a špatně zacílené) změny v daních, resp. odvodech.

Poslanci a poslankyně Michal Zuna (TOP 09), Jan Skopeček (ODS), Jan Jakob (TOP 09), Eva Decroix (ODS), Miloš Nový (TOP 09) a Pavel Staněk (ODS) říkají: S důležitými věcmi nejsme s to udělat nic. Alespoň těch zaměstnanců se ale budete v krizi moci snáze zbavit.

Jak odlišný je přístup zdejší pravice od Antiviru SOCDEM a Jany Maláčové z doby koronavirové pandemie. Po německém vzoru bylo tehdy juniornímu partneru ANO zřejmé, že v krizi je třeba kvalifikované zaměstnance především udržet.

Krize samotná je přitom v té či oné podobě na dohled. Nezaměstnanost v posledních letech v České republice stoupá, počet volných míst klesá. I když se vše zatím děje na nízkých číslech. Více podniků v posledních týdnech oznámilo ukončení výroby nebo hromadné propouštění. Zesilovat pocit nejistoty návrhem na krácení ochrany zaměstnanců je pro ODS a TOP 09 sice typické, v čase vysoké nedůvěry v systém — stát a politiku a jejich instituce — jde ale o „čirý nerozum“.

Mnohem případnější by bylo vytvářet rozpočtové rezervy pro podpůrné programy na čas případné budoucí krize. Místo toho vláda přišla s napjatým rozpočtem, kterému podseknutí příjmů a žonglování s čísly vytýká i Národní rozpočtová rada.