↗

Správný je principiální odpor Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) a jejího předsedy Josefa Středuly. Výpověď bez udání důvodu, říká Středula, je otevřením cesty všemožným šikanám — z důvodu politické, rasové, osobní a všelijaké jiné předpojatosti. Je oslabením odborů, které tam, kde existují, totiž dokáží v případě hromadného propouštění vyjednat odstupné i ve výši dvouleté výplaty. Foto FB ČMKOS.

Když jde na moři do tuhého, existují mezinárodně sdílená pravidla. V případě pokynu „opusťte loď“ probíhá evakuace spořádaně, posádka obchází cestující a dává pozor, aby si správně oblékli záchranné vesty, spouštějí se čluny. Na to jsou všichni cvičeni a v kajutě i pasažér najde mapku s cestou na shromaždiště. Když se vše zhroutí, platí lidové „zachraň se, kdo můžeš“. Snad jen kapitán setrvává na můstku ve vycházkové uniformě, aby se potopil společně s lodí.

Zachraň se, kdo můžeš, píše se, není součástí oficiálních rukovětí. Bylo by to taky docela bezohledné, počítat s možností, že ani koordinované úsilí o záchranu není možné. Zachraň se, kdo můžeš, znamená paniku, a nakonec i opuštěnost — řádem, cvičenou strukturou, sdílenými hodnotami a pravidly.

Česká společnost je od devadesátých let minulého století, od let ODS vedené klausovské transformace trénována právě v tom, aby se každý postaral sám o sebe. Úspěchy i neúspěchy jsou zásluhou či vinou jednotlivce. Pomoc člověk nejsnáze najde na konci své ruky. Stát má lidem v problémech pomáhat vždy až na posledním místě. Desetiletí pěstovaný pocit studu, když by měl člověk o pomoc a podporu žádat veřejnou strukturu, i léta budovaná společnost zásluh jsou mezi příčinami nedůvěry k druhým lidem, ke státu i k jeho strukturám na čelných místech. V době, kdy bude potřeba místo zisků z růstu rozdělovat náklady krizí je společnost založená na soutěži, ostražitosti a nedůvěře v té nejhorší výchozí situaci.

Bez udání důvodu

Skupina poslanců (a poslankyně) za ODS a TOP 09 přišla během jednání o novele zákoníku práce s pozměňovacím návrhem 5964. Píší v něm, že „zaměstnavatel může dát zaměstnanci písemně výpověď i bez uvedení důvodu“. Nestačí jim zjevně stávajících osm zákonem předpokládaných a v zákoníku práce uvedených důvodů k výpovědi ze strany zaměstnavatele ani další v zákoníku vypsané důvody pro okamžité ukončení pracovního poměru.

Výpověď bez udání důvodu by podle zákonodárců za ODS a TOP 09 měla být doprovozena bolestným v podobě odstupného „ve výši nejméně dvojnásobku odstupného podle § 67“ zákoníku práce. Chtějí dát propuštěným podle délky končícího zaměstnání dvě až šest měsíčních mezd. S mediánovým příjmem by člověk mohl dostat na odchodnou něco mezi 62 a 172,5 tisíci korun. Ve většině oborů národní ekonomiky v průměru méně.

Díky těmto penězům, píší poslanci za ODS a TOP 09, získá zaměstnanec „vyšší jistotu“, bude se moci věnovat rekvalifikaci, „získat rezervu pro případné rozhodnutí o tom, že uplatnění na pracovním trhu bude hledat v jiné lokalitě“, ba co víc, díky „finanční rezervě zajištěné dvojnásobkem zákonného odstupného podle § 67 [se] může zaměstnanec rozhodnout zahájit vlastní podnikatelskou činnost nebo založit start-up“. Tedy vedle toho, že bude muset udržet běžný chod rodiny a zmíněný start-up v některých případech založit a získat z něj příjem během 30 dnů. Což je tak doba, aby si člověk po dlouholetém pracovním výkonu alespoň trochu odpočal.

Odpor je principiální

Argumentace poslanců za ODS a TOP 09 je fiktivní, smírně by se řeklo „na vodě“. Hledání práce je samo o sobě prací na celý úvazek, představa, že v krizi získaných sto tisíc je v rozpočtu pracujícího (nedejbůh chudého) člověka rezervou, je z říše sci-fi literatury.

Správný je zde razantní a principiální odpor Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) a jejího předsedy Josefa Středuly. Výpověď bez udání důvodu, říká Středula, je otevřením cesty všemožným šikanám — z důvodu politické, rasové, osobní a všelijaké jiné předpojatosti. Je oslabením odborů, které tam, kde existují, totiž dokáží v případě hromadného propouštění vyjednat odstupné i ve výši dvouleté výplaty. Je nepochopením pravidel stanovených stávající legislativou.

V oněch šikanách alias diskriminaci přitom Středula správně vidí klíčový problém — nejde mu o výši odstupného, ale o principiální odmítnutí výpovědi bez udání důvodu jako takové. Kdo bude propuštěn bez udání důvodu, ztrácí možnost soudní ochrany. Není-li důvod, nelze přezkoumat jeho oprávněnost. Ztráta jistoty ve světě sice nízké, ale stoupající nezaměstnanosti, ve světě hospodářského poklesu v sousedním Německu, ve světě očekávaných celních válek, je útokem na společenskou důvěru a novým, hlasitým zopakováním hesla „zachraň se, kdo můžeš“ od jeho letitých nositelů.

Škoda je způsobená útokem. Je sice důležité, zda STAN a KDU-ČSL dodrží své slovo a společně se sněmovní opozicí bezohledný pozměňovací návrh ODS a TOP 09 odmítnou. Pochybnost ohledně budoucnosti zaměstnaneckých práv ale už vznikla. Po volbách bude snadné přijít se stejným návrhem znovu s tím, že už přeci byl prodiskutován. A že v krizi by zejména našim podnikatelům jistě pomohl. Tehdy jako dnes může přijít od stran, které vidí tvůrce hodnoty jen v podnikatelích a kterým daňová sleva na služebnou svého času přišla jako dobrý nápad. Vytáhnout kartu všeobecné stávky je ze strany odborů na místě, i když by podporu pro ni dávaly dohromady horko-těžko.

Co s vládní SPOLU

Lze dovodit, že ODS a TOP 09, anebo přinejmenším jejich nejradikálnější části, na sebe chtějí upozornit v situaci, kdy se vládě nedaří. Podnikatelé vytýkají vládě neochotu k modernizaci domácí ekonomiky, pomíjení problému s vysokými cenami energií i (nevýznamné a špatně zacílené) změny v daních, resp. odvodech.

Poslanci a poslankyně Michal Zuna (TOP 09), Jan Skopeček (ODS), Jan Jakob (TOP 09), Eva Decroix (ODS), Miloš Nový (TOP 09) a Pavel Staněk (ODS) říkají: S důležitými věcmi nejsme s to udělat nic. Alespoň těch zaměstnanců se ale budete v krizi moci snáze zbavit.

Jak odlišný je přístup zdejší pravice od Antiviru SOCDEM a Jany Maláčové z doby koronavirové pandemie. Po německém vzoru bylo tehdy juniornímu partneru ANO zřejmé, že v krizi je třeba kvalifikované zaměstnance především udržet.

Krize samotná je přitom v té či oné podobě na dohled. Nezaměstnanost v posledních letech v České republice stoupá, počet volných míst klesá. I když se vše zatím děje na nízkých číslech. Více podniků v posledních týdnech oznámilo ukončení výroby nebo hromadné propouštění. Zesilovat pocit nejistoty návrhem na krácení ochrany zaměstnanců je pro ODS a TOP 09 sice typické, v čase vysoké nedůvěry v systém — stát a politiku a jejich instituce — jde ale o „čirý nerozum“.

Mnohem případnější by bylo vytvářet rozpočtové rezervy pro podpůrné programy na čas případné budoucí krize. Místo toho vláda přišla s napjatým rozpočtem, kterému podseknutí příjmů a žonglování s čísly vytýká i Národní rozpočtová rada.