Vládní návrh takzvané flexibilní novely zákoníku práce překvapivě obsahuje i rozvolnění zákazu dětské práce. Podle novely má být výkon závislé práce v pracovněprávním vztahu nově umožněn též mladistvým, kteří neukončili povinnou školní docházku, a to už od čtrnácti let. Návrh na rozvolnění zákazu dětské práce bez jakéhokoliv povšimnutí či zájmu prošel na začátku prosince loňského roku prvním čtením v Poslanecké sněmovně. V minulém týdnu pak sněmovní Výbor pro sociální politiku svým usnesením doporučil Poslanecké sněmovně, aby s návrhem vyslovila souhlas.

Jurečka to „prostě chtěl“

Položila si vůbec vláda v souladu s vlastními legislativními pravidly, podle nichž má příprava každého nového právního předpisu být založena na „nezbytnosti změny právního stavu“, otázku, zda je prolomení zákazu dětské práce skutečně nezbytné? Existuje nějaká společenská potřeba nebo alespoň poptávka po takovéto změně? Jde-li přitom o změnu úpravy pracovněprávních vztahů, lze se jistě rozumně domnívat, že přednostním východiskem pro takovou změnu by nejspíše měly být podněty sociálních partnerů.

Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) i proto již dříve uvedlo, že flexibilní novela zákoníku práce byla sestavena „na základě podnětů od zaměstnavatelů, zaměstnanců, politických stran a expertů“. Podnětů mělo být celkem asi sto dvacet a „zařazeny byly ty, po kterých byla největší poptávka“.

Mezi podněty byly kromě samotné pracovněprávní způsobilosti mladistvých od čtrnácti let bez ukončené povinné školní docházky též další podněty týkající se závislé práce mladistvých, které se nakonec do návrhu novely nedostaly.

Podle těchto dalších podnětů mělo dojít ke zkrácení odpočinku mladistvých mezi směnami, průlomu do dosavadního absolutního zákazu zaměstnávat mladistvé prací přesčas, rozšíření maximálního přípustného rozsahu noční práce mladistvých a dále i k umožnění s nimi sjednávat dohody o odpovědnosti za svěřené hodnoty a za ztrátu svěřených věcí. Jde o změny, jež by bez nadsázky představovaly bezprecedentní zásah do pracovněprávní ochrany mladistvých zaměstnanců.

Žádný z uvedených podnětů ovšem z poptávky sociálních partnerů nevzešel. Zástupci zaměstnavatelů dokonce pracovněprávní způsobilost mladistvých od čtrnácti let odmítli jako „odporující dosavadní ochraně dětí, podpoře jejich zdárného vývoje, výchovy a vzdělávání, včetně omezení kolize s povinnou školní docházkou“. Návrh na rozvolnění zákazu dětské práce pak z pochopitelných důvodů nedošel velkého ohlasu ani u zástupců zaměstnanců.

Odkud se tedy podněty týkající se závislé práce mladistvých vzaly? Dle vyjádření MPSV „byly uplatněny v rámci interního sběru podnětů, v rámci MPSV“. Původcem je tedy přímo MPSV. Ministr Marian Jurečka (KDU-ČSL) totiž učinil z dětské práce, jak dokonce sám uvádí, své „osobní téma“.

Při projednávání návrhu v rámci Legislativní rady vlády ostatně profesor Petr Hůrka, přední český odborník na pracovní právo, příznačně uvedl, že v novele „je spousta takových věcí, které nedávají úplně smysl, a že je prostě někdo chtěl, tak se do té novely de facto daly“.