O revizi sociálních dávek pro nízkopříjmové domácnosti, kterou připravuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ke spuštění od července 2025, jsme tu psali několikrát. Návrh zákona dospěl do fáze vypořádání připomínek od ministerstev a dalších institucí a je připravován k předložení vládě.

Projde-li předloha celým legislativním procesem, bude nová dávka státní sociální pomoci postupně nahrazovat dosavadní souběh příspěvku a doplatku na bydlení, přídavku na dítě a příspěvku na živobytí. Osoby a organizace, které se měly možnost účastnit přípravných prací, pomalu bilancují, co se podařilo prosadit, udržet nebo zlepšit, ale i kde je ještě velký prostor pro nápravu, o kterou usilují.

Povyk kvůli jednomu procentu

Situaci komplikuje pošetilá komunikace ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky, který přes všechny své předchozí přešlapy věří, že dávkovou reformu je nutné — bez ohledu na fakta — popsat jako boj proti zneužívání dávek nebo jako ukončování snadného života na dávkách.

O zneužívání dávek přitom ministerstvo nemá relevantní data, jak samo přiznává. K dispozici jsou jen počty nepřiznaných dávek v rámci běžné kontroly nároku nebo počty dávek odebraných, často jen kvůli neznalosti. I při započítání těchto běžných situací doprovázejících každou distribuci veřejných prostředků lze podle dostupných dat spočítat, že vedlo-li 122 tisíc kontrol provedených Úřadem práce v roce 2022 k zamítnutí 360 nových a odebrání 902 vyplacených dávek, pak byly kontrolami „odhaleny“ chyby přesně v jednom procentu případů, u nichž navíc nelze tvrdit, že šlo o zneužití.

Smutné je, že lidovce, kteří v roce 2021 prohlašovali, že budou sociálním svědomím vlády, nenapadlo vést kampaň směřovanou k domácnostem, jež dávky nyní pobírají, nebo by je pobírat mohly, a místo toho se rovnou vydali na mnohými populisty důkladně vyšlapanou cestu rozdělování lidí na slušné pracující a líné nepracující.

Rezignace na osvětu směřující k chudým

Užitečnější by přitom bylo obeznámit veřejnost například s nově zaváděným dělením osob na „zranitelné“ a „ostatní, práceschopné“ a nechat o tom probíhat veřejnou diskusi. Mezi osoby zranitelné mají patřit nezaopatřené děti, senioři nad 68 let, pokud nejde o důchodce, osoby se zdravotním postižením (od druhého stupně invalidity a druhého stupně závislosti na péči, nejde-li o dítě do 10 let), nebo rodiče pečující o dítě do 4 let (děti samoživitelů do 7 let). Podobné dělení není novinkou, ale nově je důležité proto, že zranitelnost osob povede k posouzení celé domácnosti buď jako zranitelné, nebo „běžné“, což se projeví v odlišném nároku na dávku a její výši.

Pouze pokud se v domácnosti nevyskytuje žádná práceschopná osoba, bude mít celá domácnost nárok na srovnatelnou výši podpory na bydlení jako dosud, na běžnou podporu na dítě a v případě nižších příjmů také na podporu živobytí. Nachází-li se však v domácnosti osoba „nezranitelná“, bude muset taková osoba pracovat nebo si práci hledat a plnit plán sestavený na Úřadu práce (opět nic nového), z čehož si ministerstvo odvodilo, že výše dávky může a má být nižší — například na bydlení místo tří čtvrtin normativu postačí jen jeho polovina.

Tuto disproporci má v případě příjmů z práce dorovnávat nově zavedený pracovní bonus, který má náležet všem pracujícím členům domácnosti dokonce i v době, kdy budou v pracovní neschopnosti. Už nyní je příjem z práce zvýhodněn, jen na tom nezávisí uspokojování základních potřeb celé domácnosti i při velmi nízkém nebo žádném výdělku jedné osoby, která to pak „zranitelným“ členům domácnosti kazí.

Celé to budí dojem sociálního inženýrství narýsovaného od stolu a lidé z praxe alarmují, že objektivně potřebnější budou kráceni na svých základních potřebách jen proto, že se do správných škatulek nevejdou buď oni sami, nebo někdo z domácnosti. Příkladem takové situace bude dosažení deseti let u dítěte v nepříznivém zdravotním stavu, po kterém se stane ze dne na den „méně potřebnou“ nejen osoba, která o dítě pečuje, ale i celá její domácnost.

Zákon o dávce státní sociální podpory i přes výše uvedené přinese snad trochu více kultury do pomoci potřebným už tím, že omezí osobní návštěvy na Úřadě práce a odstraní papírování většině současných příjemců dávek na bydlení a na děti. Ministerstvo by se ale ještě mělo zamyslet nad tím, jak zkulturnit svou vlastní komunikaci o celém systému sociální pomoci.