↗

Sociální pracovník, který zná bezútěšnou každodennost narůstající beznaděje svých klientů, během několika minut sledování tiskové konference ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky pochopí, že důsledkem avizovaného sjednocení budou především změny, které zapadají do neoliberálního modelu vlády pětikoalice. Foto FB Ministerstvo práce a sociálních věcí

Systém výplaty sociálních dávek je v každé vyspělé zemi základem kvalitní sociální politiky. Nesmí však dojít k jeho přetížení. K tomu slouží komplexní hospodářská a sociální politika, jejímž úkolem je vytvářet důstojné podmínky pro životu občanů. Schopní politikové a státní správa by měli dokázat zajistit, aby mzdy a platy byly v takové výši, která umožňuje uživit se, aniž by člověk musel čerpat přímou finanční pomoc z dávkového systému.

Právě proto je zásadní mít dostupné bydlení a cenově dostupné základní životní potřeby, které lze bez problémů uhradit z mediánu mezd, platů či důchodů bez ponižujícího čerpání sociálních dávek ve frontě před institucemi, které dávky vyplácejí — u nás před úřady práce.

Pro občany v krizové sociální situaci byl vytvořen takzvaný pilíř dávek hmotné nouze, mezi něž patří příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc. Počet žadatelů se kvůli stále nevyřešeným exekucím zvyšuje. A zvyšuje se také kvůli další časované bombě — lidé nezřídka mají nárok na starobní důchod, nemají však odpracované roky.

Vedle těchto dávek existuje v České republice příspěvek na bydlení, rodičovský příspěvek, přídavky na děti, porodné a pohřebné. Ze zkušeností z praxe sociálního pracovníka se domnívám, že tento pilíř (tzv. státní sociální podpora) měla velký význam v prevenci zahlcení systému dávek hmotné nouze. Tento systém ovšem přestal fungovat kvůli obrovskému nárustu žádostí o příspěvek na bydlení. Je nezbytné řešit komplexně problém bydlení — míchání dávek problém nevyřeší. Musí se řešit příčina a ne důsledek.

Propad

Kvůli razantnímu snížení životní úrovně obyvatel už celý systém nefunguje tak, jako tomu bylo ještě začátkem století. A my místo abychom řešili hospodářskou a ekonomickou situaci prekarizovaných pracujících, podmiňujeme čerpání dávek vstupem do takového typu pracovních pozic, které nemají valnou přidanou hodnotu a jsou zajímavé pouze pro podnikatele doslova vykořisťující levnou pracovní sílu.

Střední třída je mezitím připravována o těžce našetřené úspory. Nůžky mezi ní a nejbohatšími se rozevírají. Optimalizace finančních a majetkových výnosů nejvíce movitých právnických a fyzických osob přenáší sociální a ekonomické dopady právě na ni, ale zejména na ty nejchudší. O tom se však v českém mainstreamu takřka nemluví.

V důsledku všech těchto faktorů obrovsky narostl počet těch, kteří mají nárok na čerpání nepojistných dávek. Smyslem naprosto nepromyšlené změny, již přináší navrhované sjednocení systému nepojistných sociálních dávek z dílny MPSV, je podle mého názoru právě tento stav legitimizovat.

Zneužití

Sociální pracovník, který zná bezútěšnou každodennost narůstající beznaděje svých klientů, během několika minut sledování tiskové konference ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky (KDU-ČSL) pochopí, že důsledkem avizovaného sjednocení budou především dvě zásadní změny, které zapadají do neoliberálního vládnutí pětikoalice.

Zamícháním dávek státní sociální podpory s dávkami hmotné nouze dojde k tomu, že stále rychleji chudnoucí střední třída bude muset na předraženém nájemném, nákladech na energie a potravinách nejprve utratit obrovské peníze, a teprve až vyčerpá své finanční zásoby (zde mimochodem obrovsky naroste mocenský dohled úřadů práce), bude dostávat finanční pomoc.

Druhá skupina, dnes povětšinou klienti hmotné nouze, tedy sociálně, zdravotně a zejména psychicky deklasovaní občané, budou donuceni obsadit zbytné pracovní pozice.

Místo primárních příčin masivního chudnutí obyvatel se však v ČR vede debata o situaci rodin a jednotlivců na příkladech umělých modelů. Já coby sociální pracovník, pro kterého každodenní práce neznamená jen verbování klientů do montoven, takto zúženou debatu odmítám. Opravdová povaha života lidí, s nimiž pracuji, tvoří nespočet různých variací a různorodých situací, osudů a motivací, jež nelze od stolu odhadnout.

Obávám se, že na přetížených úřadech práce nastane v budoucí situaci ještě větší chaos, než tam panuje nyní. Skutečného cíle, který se za navrhovanou změnou skrývá, však bude dosaženo. Jde o to ještě více vytěsnit a odklonit zásadní debatu o skutečných příčinách kolapsu české sociální politiky, která stojí na nefunkční hospodářské politice, a diskurz přenést k tématu motivačních stokorun pro zoufalé klienty, kteří denně sedí v mé kanceláři.