Nový rok nás v oblasti sociálních služeb a péče přivítal snížením normativů u příspěvku na bydlení, zvýšením cen energií i některých potravin. Jedna věc ovšem se pro mě jako sociálního pracovníka v sociálních službách celá léta nemění: totiž výše platu.

Loňská stávka 27. listopadu byla původně vyhlášena na podporu nepedagogických pracovníků a dalších zaměstnanců, jejichž platy jsou tristní. Ke stávce se připojila i řada dalších profesních skupin a odborových svazů, mezi nimi mladí lékaři, kteří protestovali proti nesmyslné úpravě zákoníku práce a nekonečným přesčasům. Je absurdní, že jedním z jejich požadavků bylo dodržování zákoníku práce ze strany státu — konkrétně dodržování maximálních povolených přesčasů.

Jednou ze skupin, která se také snažila hájit svá práva, byli pracovníci a pracovnice v sociálních službách. Dle vyjádření předsedkyně odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Dagmar Žitníkové se kolegům ze sociálních služeb za poslední dva roky nezvýšil plat a patří tak k nejnižším v České republice. Během protestů, ale ani v následných komentářích nebyl tento fakt dostatečně zdůrazněn.