Hanebná politizace sociální péče

Pavel Veleman

Sociální pracovník Pavel Veleman otevřeným dopisem reaguje na texty své ústecké kolegyně Ivany Šťastné a vyzývá k tomu, aby se aktéři napříč sektorem jejím mediálním aktivitám postavili. Sociální péče musí být na straně slabých.

Laciné šíření nenávisti založené na umělé konfrontaci různých sociálních skupin je nejen skutečným výsměchem moderní praxi sociální politiky na místní úrovni, ale také zřetelným porušením Etického kodexu sociálních pracovníků, který vychází ze Všeobecné deklarace lidských práv, Listiny základních práv a svobod v ČR, mezinárodních úmluv a legislativy České republiky. Foto Michal Hořejší, DR

Můj oblíbený spisovatel, již zesnulý Ludvík Vaculík razil heslo, že než reaguje, vždy nejprve dlouho čeká. To proto, že se adekvátní reakce většinou dočká od mnohdy povolanějších a odborně a jazykově zdatnějších lidí a je nakonec rád, že to nemusí psát on.

Jak rád bych se jeho přístupu držel. Nyní to však nejde. Žádný vedoucí sociálních odborů, žádná asociace sociálních pracovníků, o MPSV ani nemluvě totiž dosud ani náznakem nezareagoval na dlouhodobé budování nenávisti mezi klienty sociální péče a většinovou společností, jehož se dopouští vedoucí odboru sociálních věcí Magistrátu města Ústí nad Labem Ing. Ivana Šťastná.

Její soustavná aktivita vyvrcholila 25. srpna článkem v Parlamentních listech, který nese hanebný titulek „29 let nemaká. A desítky takových. Úřednice vynesla čísla: Občané, dívejte se, na co platíte daně.“ Namísto toho, aby hájila pozici vyloučených občanů a případně vysvětlovala majoritě celkovou problematiku sociální oblasti v celé její komplexnosti, komentuje ze svého subjektivního pohledu vinu klientů sociální péče na „současné situaci“.

Laciné šíření nenávisti založené na umělé konfrontaci různých sociálních skupin je nejen skutečným výsměchem moderní praxi sociální politiky na místní úrovni, ale také zřetelným porušením Etického kodexu sociálních pracovníků, který vychází ze Všeobecné deklarace lidských práv, Listiny základních práv a svobod v ČR, mezinárodních úmluv a legislativy České republiky.

Kodex mimo jiné explicitně uvádí, že „Směrem ke společnosti by měl člověk v sociální oblasti přispívat ke zlepšení podmínek, které zvyšují vážnost a úctu ke kulturám a hodnotám, usiluje o zvyšování prestiže profese sociální práce ve společnosti, je zodpovědný za své jednání vůči osobám, se kterými pracuje, vůči kolegům, podřízeným zaměstnavateli a zejména podporuje sociální smír.“

Šťastná, která dokonce ve svém textu pracuje s tzv. Hvězdnou pěchotou, tedy soupisem dvaceti pěti občanů, jež jsou v okrese Ústi nad Labem nejdéle v evidenci „uchazečů“ o zaměstnání, svým jednáním navíc cíleně pomáhá politikům, kteří ve sněmovně a veřejném prostoru vědomě a účelově šíří nesnášenlivost. Příznačné je autorčino konstatování, že jí ¬„[…] zatím naslouchají […] hlavně členové SPD.“

Jako člověku, který s klienty sociální péče šestnáct let pracuje v terénu, je mi neskutečně smutno. Tyto nepravdivé, hrubě zkreslující, a hlavně zjednodušující a xenofobním politikům nahrávající články, které dále štěpí společnost už dnes plnou občanů, kteří si svůj tekutý hněv a svoji frustraci vybíjejí na sociálně deklasovaných.

Vyzývám proto všechny sociální pracovníky v jakékoli pozici, ale i další občany, kteří se o sociální problematiku zajímají, aby podpořením tohoto otevřeného dopisu dali Ing. Šťastné najevo, že nemluví za sociální sektor a že její argumenty vůbec nereflektují zásadní problémy při výkonu naší práce.

Těmi je totiž nejen nutnost přijetí zákona o sociálním bydlení, nefunkčnost úřadů práce, obrovský problém exekucí u klientů, kteří jsou v zajetí obchodníků s chudobou či nedostatečné právní zastoupení těchto občanů, ale také psychické problémy většiny klientů, enormní zátěž v dětských domovech nebo obrovská tolerance společnosti k alkoholu a dalším patologickým závislostem. Právě o těchto problémech by měl každý zodpovědný vedoucí sociálních odborů vědět a snažit se o nich účinně informovat politiky tak, aby směrem k veřejnosti nemohli šířit nenávist k sociálně hendikepovaným občanům. Domnívám se, že ji zažívají dost i tak.

Dejme proto veřejnosti jasný vzkaz, že Ing. Ivana Šťastná názor sociálních pracovníků nereprezentuje a že se neakceptovatelně zpronevěřuje své profesi.

Pavel Veleman, sociální pracovník