↗

S ohledem na demografický vývoj v dalších letech se situace nebude lepšit a tím spíše je skutečně žádoucí všem pečujícím jejich situaci pokud možno ulehčovat, nikoli ztěžovat, jak se dnes často děje — ať už ze strany státu, nebo jejich okolí. Foto PxHere

Některým není ani ještě čtyřicet, jiní pečují o rodiče a starají se přitom o další generaci dětí. Řada z nich pečuje o druhé i po sedmdesátce a má vlastní zdravotní problémy. Většinová zátěž přitom leží na bedrech žen. Smutným faktem je, že řada z nich zápasí s překážkami — nebo je dokonce vystavena šikaně ze strany sousedů.

V České republice se počet neformálních pečovatelů odhaduje na dvě stě padesát až tři sta tisíc, přičemž polovinu z nich tvoří blízké osoby. Téměř dvě třetiny dlouhodobé péče jsou poskytovány ženami ve středním nebo raném důchodovém věku, tedy mezi pětatřicátým a čtyřiašedesátým rokem. Dle iRozhlasu šlo k březnu 2024 dokonce o osm set tisíc lidí. Tak praví statistika i životní zkušenost mnohých žen a v menší míře mužů ve středním věku.

Poslední roky patříme společně s mojí matkou mezi ně — pokud mám počítat návštěvy nemocnic a rodinných příslušníků, sahá datum až do roku 2014, v případě babičky daleko do minulosti, do roku 2000.

Několik mých kamarádek je na tom podobně. Hlavní zátěž totiž většinou nesou ženy, často na prahu možnosti mít vlastní děti nebo ve věku, kdy se už musejí starat o dvě generace. Snad ještě větší zátěž však zažívají ženy v důchodovém věku, které samy mají zdravotní problémy, je jim přes sedmdesát a v péči se v lepším případě mají s kým střídat. Pokud je pečovatel sám nebo nepobírá příspěvek v adekvátní výši, je situace o to tíživější — a možností volby, svobody rozhodování i pohybu ubývá.