Nad smrt těžší je umírání

Magdaléna Šipka

Většina lidí by si přála umírat ve známém prostředí a mezi blízkými. K tomu může člověka přiblížit takzvaná paliativní péče. Jejím účelem není zbavit člověka nemoci, ale ulehčit mu od jejího ostnu a v konečném důsledku důstojně odejít.

Z výzkumu, který pro Charitu provedla organizace PPM factum, vyplývá, že si více než 60 procent lidí přeje strávit své stáří v domácím prostředí a to samé chce zajistit i pro své rodiče. Konkrétně 67 procent účastníků ankety pak přemýšlí o tom, jak stráví jejich rodiče zbytek života, přičemž 41 procent bere v úvahu tuto otázku v případě stěhování. Podle agentury Sterm/Mark přesto v České republice zemře v nemocnici téměř 60 procent lidí a pouze pětina v domácím prostředí. Umírat doma by si přitom přálo až 78 procent lidí.

Rozsáhlé studie na téma umírání publikuje agentura Stem/Markt ve spolupráci s Cestou domů v posledních letech častěji. Z průzkumů přitom plyne mnoho dalších úskalí: lékaři mívají velmi málo času na sdělování „špatných zpráv“, pacienti mají jen velmi málo prostoru, aby do své léčby mohli více mluvit...

Navzdory tak vysokému procentu lidí, kteří si přejí zajistit svým blízkým důstojné stáří v domácím prostředí, většina neví, kam se obrátit pro radu a pomoc. Dvě velké církevní humanitární organizace, katolická Charita a Diakonie ČCE, jsou zaměřeny také na tuto problematiku. Diakonie již nějakou dobu provozuje web Pečuj doma, který se zaměřuje především na osvětu v oblasti pečování o seniory.

Cesta domů je stálicí v prostředkování péče pro osoby před branami smrti. Za dobu své existence se této organizaci podařilo změnit české způsoby umírání k nepoznání. Vnesla do této oblasti neuvěřitelnou dávku porozumění a naděje na lidskou důstojnost navzdory všem okolnostem. Cesta domů již dokázala zprostředkovat obrovskou škálu služeb vhodných k podpoře umírajících a jejich rodin.

Cestě domů se také podařilo upozornit na samotné hospicové hnutí a na důležitost paliativní péče. Přistupujeme často na představu, že nemocní lidé musejí být co nejrychleji převezeni do nemocnice a zde zůstat až do „uzdravení“. Tato logika přitom dává menší smysl pro ty, kteří se už z této cesty do nemocnice nemohou vrátit. Ne všechny druhy léčby se nejlépe provádí v nemocničním prostředí…

×
Diskuse
??
October 19, 2016 v 16.17
Problem Magdaleny Sipky.
"nejčastější důvod, proč lidé nechtějí (nebo nemohou) pečovat o své blízké v domácím prostředí strach o svou psychickou stabilitu: bojíme se, že se nezvládneme dívat na to, jak někdo nám blízký umírá. Pohlédnout do tváře lidské konečnosti."

Jeji problem je v tom, ze nevnima realitu, ve ktere zije vetsina spolecnosti. Pokud by ji bylo 50 let, mela znicene plotynky z prace ve skladu a zamestnavatel by ji vysvetlil, ze jeji rodinne problemy ho nezajimaji a bud bude pracovat jako ostatni, nebo at si hleda praci a penize treba na pracaku, mozna by nenapsala tak hloupouckou vetu.
VP
October 20, 2016 v 6.08
Musím napsat, že obojí je pravda. Znám paní, která se nedokázala jít rozloučit se svou umírající sestrou. Takových je víc.
Jsem rád, že moje maminka zemřela u mé sestry, která už dřív odešla do předčasného důchodu kvůli svému umírajícímu synu, a nyní pečovala o maminku. (Maminka předtím byla několik let u naší starší sestry, která už byla v důchodu.) Jsem rád, že jsem se mohl s maminkou před smrtí rozloučit, zemřela během naší návštěvy.
??
October 20, 2016 v 16.28
Pane Pospisil...
"nejčastější důvod, proč lidé nechtějí "

Ty oba duvody beru, ale neberu jakysi pruzkum charity provedeny u koho , u jak velkeho vzorku obyvatel, z jakych socialnich skupin, na jehoz zaklade je provedeno zobecneni pro cely narod ?

Je mi celkem jedno, jestli se mnou manipuluje jakasi genderistka studujici teologii, jenom mne napada co si vlastne o sobe mysli ze je ?

p.s. Oba moji rodice zemreli doma.
JN
October 20, 2016 v 19.09
Děkuju Magdaléně Šipce,
že tenhle článek napsala.