Občas se obávám, abychom my, Evropané, nezpohodlněli. Jak už napsal francouzský spisovatel a dramatik Vercors, lidskost není stavem, ve kterém přicházíme na svět, je to důstojnost, jíž je třeba si vydobýt.

V řadě oblastí si to uvědomujeme. Stačí se podívat na Řeky, Ukrajince, ale i do Evropy směřující uprchlíky. Za většinou velkých výzev, s nimiž se náš kontinent v posledních letech potýká, stojí úsilí o lidskou důstojnost — o bezpečí, svobodu i slušnou životní úroveň. Nejvíc energie přirozeně věnujeme řešení konfliktů, ke kterým dochází, když se důstojnost jedněch dostane do kolize s důstojností druhých.

Každý máme svoji vlastní představu klidného života, každý máme svoje nároky i svoji historickou zkušenost.

Najdeme ale i cesty k posilování lidské důstojnosti, které lidi proti sobě nestaví. Naopak vycházejí z jejich společných zájmů. Na nich bychom měli odvádět víc práce než dosud. Důstojnost a naplňování lidských práv přitom zdaleka není jen věcí států, mezinárodních organizací nebo občanské společnosti.

Významným hráčem na tomto poli je i byznys. Jsou to přece firmy, kdo dává lidem práci, mzdu, kdo odvádí daně. I ony musí mít zájem na stabilní společnosti, v níž je předcházeno konfliktům.

Z historie není nouze o příklady, kdy se lidská práva dostala s tržní ekonomikou do střetu. Chce-li ale být byznys partnerem státu a jeho občanů, musí upozadit zájem na co největším zisku za jakoukoliv cenu a přijmout roli spolutvůrce světa, který je příznivější pro všechny.

Stát by od byznysu neměl jen očekávat, že bude respektovat a dodržovat uzákoněné povinnosti, ale také že sám bude aktivně pomáhat stavu, kdy se nehloubí příkopy, nýbrž pracuje a vyrábí.

Buďme konkrétní. Citlivým problémem zůstává vytváření rovných podmínek pro zaměstnání osob se zdravotním postižením, seniorů či sociálně vyloučených. Cíl, který se dlouhodobě nedaří dosáhnout, je rovnost mezi muži a ženami, a to nejen v platové oblasti. Pamatujme též na dopad aktivit byznysu na životní prostředí. Kde se nedá žít, houstne společenská atmosféra.

Zásadní věc, kterou bych však jako sociální demokrat chtěl podtrhnout, je lidské právo na dobré pracovní podmínky a důstojnou mzdu. Statistická srovnání s ostatními zeměmi Evropské unie ukazují, že zejména v rovině mezd máme v České republice hodně co dohánět.

Na mezinárodní úrovni se téma byznysu a lidských práv detailně probírá přes deset let. Aktuální debatě dominuje otázka, zda je třeba vypracovat mezinárodní právně závaznou smlouvu o dodržování lidských práv, jež by přednostně mířila na nadnárodní korporace. Není výjimkou, že pracovní podmínky v továrnách a kancelářích západních společností jsou v méně rozvinutých státech velmi drsné.

Již téměř pět let existují Obecné zásady OSN pro byznys a lidská práva, vypracované profesorem Johnem Ruggiem. Ten na základě dialogu se sociálními partnery a se znalostí mezinárodních dokumentů nastínil tři zásady: Povinností států je plně zajistit a chránit lidská práva, společenská odpovědnost firem musí vyjadřovat respekt k lidským právům a dojde-li aktivitou firem k porušení lidských práv, musí být vyvozena odpovědnost a existovat možnost efektivní nápravy.

Nemějme iluze o tom, že slábnoucí státy jsou v éře globálního kapitalismu schopné efektivně stanovat pravidla pro aktivity byznysu a zajišťovat nápravu v případě jejich porušení. K naplňování lidských práv ve světě globálního obchodování potřebujeme také koordinaci a integraci globálních politických aktérů. Podobná aktivita „shora“ může zajistit silnější nástroje mezinárodního společenství na vymáhání dodržování lidských práv ze strany byznysu. Proto musíme vést debatu, jak Obecné zásady OSN pro byznys a lidská práva přetavit v realitu.

Nepodceňujme ale ani aktivitu „zdola“: vlastní zájem občanů jako zaměstnanců i jako spotřebitelů. O své místo si musí umět říct a úkolem státu je být jim oporou. Nezbytným článkem mezi státem a byznysem je aktivní občanská společnost. Lidé musejí vědět, že nejsnazším nástrojem k vymáhání práv na zaměstnavatelích je sdružování v odborech. Kolektivní vyjednávání je nesmírně mocná zbraň.

Dupnout si může i spotřebitel vybírající si, které zboží koupí. Čím více lidí bude dávat přednost produktům společensky odpovědných firem, tím více firem bude motivováno k tomu se společensky odpovědně chovat.

Naše vláda si již při svém nástupu vytyčila, že ekonomické zájmy uvede do souladu s podporou a ochranou lidských práv, sociální a environmentální udržitelností. Při rozvíjení ekonomická diplomacie si uvědomujeme, že úspěch českých firem ve světové konkurenci musí stavět nejen na kvalitě a inovacích, ale také na sociálním základě.

Naše firmy by měly být příkladem v dodržování práv zaměstnanců, spravedlivého odměňování, šetrnosti k životnímu prostředí či respektu k místní kultuře. Česká diplomacie — ani žádná jiná diplomacie vyspělé země s humanistickou tradicí — nemůže podporovat neetické či dokonce nezákonné podnikání a obchod, jakkoliv to může být ekonomicky lákavé. Lidskoprávní dimenze dává ekonomické diplomacii potřebnou legitimitu a důvěryhodnost.

Na evropské i globální úrovni význam dodržování lidských práv v souvislosti s aktivitami firem nepochybně poroste. Pokládám proto za důležité, že jsme se v České republice nechali inspirovat německým příkladem a zahájili na toto téma dialog státu se zástupci byznysu, profesních asociací a nevládního sektoru včetně odborů.

Zájem na stabilní společnosti a udržitelném rozvoji nás musí dvojnásob spojovat v době, kdy je ve světě ke klidu daleko.