Patnáct mladých mužů zakládalo sociální demokracii na svatomarkétském sjezdu v dubnu 1878. Dvanáct z těch patnácti bylo za účast na sjezdu začátkem následujícího roku odsouzeno k několikaměsíčním trestům vězení.

Perzekuce ze strany státu i v dalších letech znemožňovala skutečnou stranickou práci. Přesto sociální demokracie přežila, po devatenácti letech získala prvních pět poslanců a postupně začala prosazovat své politické cíle: právo na sdružování, všeobecné volební právo nebo osmihodinovou pracovní dobu.

Sociální demokracie přežila tlak státu po svém založení proto, že její příznivci a členové prokázali schopnost sebeorganizace a proto, že dokázali získávat podporu pro svou politickou myšlenku i v době, kdy první generace zakladatelů strana byla ve vězení nebo v emigraci, která jim v té době znemožňovala politickou činnost.