Když jsem poprvé zkoušela přesvědčit poslance, aby změnili systém, který zavírá novorozence do ústavů, byla jsem sama čerstvě těhotná. Johaně je teď šestnáct let.

Skutečné obrysy ale dostal tento návrh úpravy péče o ohrožené děti v roce 2011. Představa, že by prošel, byla naprosto utopická. Šlo zkrátka o další pokus změnit názor zákonodárců. Za ty roky jsme se setkávali s celou řadou mýtů, lží nebo polopravd, ze kterých většinou čišel naprostý nezájem o děti samotné, a jejich neustálé omílání připomínalo mučení.

Na prostý fakt, že dvě třetiny dětí umístěných do kojeneckých ústavů se vrací do své původní rodiny, a tudíž transformace ústavů, a hlavně lepší práce s rodinami v problémech, může významně omezit počet dětí v těchto zařízeních, reagovala protistrana těmito špeky:

1. Ze dne na den zavřete kojeňáky a ty děti budou končit na ulici! (Nikdo nikdy nikde netvrdil, že se něco ze dne na den zavře, šlo nám jen o zlepšení práce s rodinami, čímž by se počet odebraných dětí silně zmenšil.)

2. Většina těch dětí jsou nemocná a žádné rodiny o ně stejně nebudou mít zájem! (Lež, v naprosté většině jde o zdravé děti.)

3. Pěstounů je málo! (Vzhledem k tomu, že dvě třetiny dětí se vrací do původních rodin, je počet pěstounů dostačující a jejich počet navíc dále roste.)

4. V ústavu dětem nic nechybí, nad každou postýlkou je plyšová hračka! (To ani nemá cenu komentovat. Kývající se méďa sotva nahradí člověka, který mimino hladí a zpívá mu.)

5. Novorozené děti potřebují čtyřiadvaceti hodinový dozor zdravotnického personálu! (Tak tady jsem se asi dopustila nějaké velké chyby — po návratu z porodnice jsem doma žádný personál nenašla a o dceru jsme se starali s mým partnerem sami.)

6. Spousta dětí se narodila matkám narkomankám, tudíž vyžadují stálý dohled lékaře! (Vyvrácený mýtus — pěstoun na přechodnou dobu je samozřejmě pro dítě s abstinenčními příznaky lepší volba, protože ho chová a hladí kdykoliv je dítěti zle.)

7. Dětem v kojeneckých ústavech se věnuje maximální péče, můžete se tam jít osobně podívat a uvidíte sami! (Tady se zastavím, to je totiž neuvěřitelně bezelstné přiznání zastánců velkých ústavů. Dovedete si představit, že by někdo vlezl k vám domů s větou „jdu právě kolem a napadlo mě se podívat, jak se daří vašemu dítěti?“ Pro autory této věty zjevně není žádný rozdíl mezi dítětem a tučňákem v ZOO.)

Postupem času přišly do velké rodiny pochybných argumentů už naprosté perly, mezi které řadím zejména:

8. Jen odborně vyškolený personál ví, jak správně držet lahvičku s mlékem při krmení! (Moje další chyba během mateřství, já mám bohužel jenom obchodní akademii, takže je zázrak, že moje dcera nezemřela hlady už v šestinedělí.)

9. Personál kojeneckých ústavů skončí na dlažbě, takže prudce vzroste nezaměstnanost! (To je samozřejmě lež, kojenecký ústav po transformaci bude potřebovat personál. Navíc moc nechápu, jak se tohle může brát jako argument pro blaho dětí.)

10. Nápad na postupnou přeměnu kojeneckých ústavů se zaměstnancům nelíbí, chceme si znepřátelit svoje voliče? (Zkuste prostě někdy hlasovat pro dobrou věc a nekalkulovat.)

11. Kojenecké ústavy jsou u nás na tak vysoké úrovni, že nám je závidí celý svět! (Oblíbený argument paní poslankyně Aulické, ze kterého se nakonec po přímé otázce vyklubal jeden Slovák, který to paní poslankyni pošeptal někde na chodbě. Trošku zklamání.)

12. Pěstounům jde o peníze, nikoliv o blaho těch dětí! (Velmi nebezpečná a zlá manipulace z hlavy paní poslankyně Chalánkové, která kupodivu sama za práci pobírá plat.)

A teď si představte, že každý rok, zas a znova, posloucháte tuhle známou odrhovačku, vyvracíte, přesvědčujete, na dojmy zkoušíte jít s fakty, na lži reagujete tvrdými daty. A nakonec to vždy vyšumí, neboť péče o ohrožené děti je u nás rozdělena mezi tři rezorty — zdravotnictví, sociální věci a školství, a to je přece jenom dost velká nálož, to si přiznejme.

Když totiž otevřete tématiku, zahrnující vliv tří rezortů, dostanete třikrát tolik proti sobě jdoucích stanovisek celé řady úředníků, tajemníků, ředitelů odborů a samozřejmě náměstků a ministrů.

Dnešní hlasování potvrdilo, co jsme už delší dobu tušili: že odpůrců změn je sice méně, ale jsou mnohem víc slyšet a hlavně, že se jim celá léta dařilo bránit tomu, aby se myšlenka zákazu umísťovat do ústavu děti do tří let věku dostala k samotnému hlasování. A právě tato překážka se nyní konečně prolomila.