Konec kojeňáků v Čechách, na Moravě a ve Slezsku?

Olga Richterová

Nejmenší děti, o něž nemohou pečovat jejich vlastní rodiče, potřebují láskyplnou péči, kterou jim mohou zajistit pěstouni. V kojeneckých ústavech na ni není prostor. Nyní hrozí, že jejich plánovaný konec bude odsunut o další dva roky.

Kontakt s blízkou osobou, dostatek podnětů, doteků a pozornosti jsou v prvních dnech, týdnech a měsících života dítěte naprosto klíčové. Foto Wayne Evans, WmC

Příběh chlapečka, jehož opustila maminka hned po porodu a který první měsíce života trávil sám přikurtovaný k nemocničnímu lůžku, obletěl zemi. Jeho osud sledovaly tisíce lidí. Oddychli si, až když našel milující pěstounskou rodinu.

Některé děti ale takové štěstí nemají. Naštěstí je však těch nejmenších v podobné situaci díky usilovné snaze mnoha dobrých lidí stále méně a už jen několik desítek z nich ještě zůstává v ústavní péči.

Dobře víme, co nejmenší potřebují

Při návštěvě kojeneckého ústavu vás nejprve zarazí nečekané ticho. V krásném prostředí a upravených barevných postýlkách leží téměř tiše malí človíčci. Žádný z nich se nesnaží přivolat mámu, žádný si „nestěžuje“, pláč zaslechnete jen sporadicky.

×