Na pozadí prudké inflace zažíváme v Evropě zásadní střet o dělbu zisků mezi prací a kapitálem. Pracující pociťují nevídanou ztrátu kupní síly. A ve stejný moment, ve víru krize se korporace těší nebývalým ziskům, které výrazně přispívají k dalšímu přetrvávání inflace.

Zisková inflace — jež se občas také označuje za inflaci hamižnosti — se stala natolik zjevnou, že jí poslední dobou začaly věnovat notnou pozornost i Evropská centrální banka a Evropská komise. Opakovaně o ní mluví Isabella Weberová, Ronald Janssen a další ekonomové.

S mým kolegou jsme se v nové Zprávě o evropském kolektivním vyjednávání zpracované pro Institut ekonomických a sociálních věd při Nadaci Hanse Böcklera rozhodli zevrubně prozkoumat důkazy, jež tento jev dokládají.

Čeští zaměstnanci zažívají jeden z nejhorších propadů reálných mezd v Evropě

Pro evropské pracující a jejich rodiny je inflační krize skutečně katastrofou. Celkové nominální mzdy ještě v roce 2022 rostly v průměru o 4,8 procenta a zdálo se, že po pandemii se dostavuje zotavení. Ale vzhledem k tomu, že v říjnu 2022 se spotřebitelské ceny v Evropské unii vyrostly o 11,5 procenta, o žádném zotavení nakonec nemůže být řeč. Naopak. V důsledku inflačního šoku přišli loni zaměstnanci o ohromný díl své kupní síly. Reálné mzdy se v EU propadly v průměru o čtyři procenta, což je zcela bezprecedentní ztráta.

Obzvlášť citelně se to dotklo pracujících v Estonsku (9,3 procenta), Řecku (8,2 procenta) a České republice (8,1 procenta). Ale i v Německu byly ztráty nadprůměrné (4,1 procenta). Inflace v Evropské unii prohlubuje společenské rozdíly, a to jak mezi jednotlivými částmi Evropy, tak uvnitř samotných zemí. Mohla by zvýšit absolutní chudobu až o pět procent.