Christine Lagardeová ve funkci prezidentky Evropské centrální banky udělala tři obrovské chyby, které sice přímo za oživení pravicového populismu napříč Evropou nemohou, ale mohutně k jeho posílení přispěly.

První její bota vyšla Itálii na miliardy eur a Evropskou centrální banku tím připravila o značnou část reputace, již se předtím bance snažil tak usilovně zjednat Lagardeové předchůdce Mario Draghi. V březnu 2020 svět zachvátila úzkost z pandemie a trhů se zmocnila panika, zejména pokud šlo o platební schopnost Itálie — země s gigantickými dluhy a bez vlastní centrální banky, která by mohla tisknout peníze, jako to dělají americký Federální rezervní systém, Japonská centrální banka i Bank of England.

Když byla Lagardeová na tiskové konferenci dotázána, zda se Evropská centrální banka (ECB) zaručí za italský dluh, aby snížila úrokové rozpětí — tedy rozdíl v nákladech na půjčky mezi jednotlivými vládami členských států v rámci eurozóny, nesnažila se trhy ani veřejnost uklidnit podobně jako svého času Draghi slibem, že udělá „cokoli, co bude nutné“. Učinila pravý opak a prohlásila: „Nejsme tu od toho, abychom snižovali úrokové rozpětí.“

Během několika vteřin raketově vzrostly náklady na obsluhu italského dluhu. Zatímco italská vláda byla z prohlášení Lagardeové vzteky bez sebe, vůdkyně populistické opozice Giorgia Meloniová se nepochybně radovala — a zanedlouho se stala italskou premiérkou.