Uskupení STAČILO! skrývá pod levicovou fasádou volební vehikl, jehož účelem je dovézt k moci několik jednotlivců různého ražení. Spojuje je snad jen to, že více či méně prosazují zájmy Ruské federace, fosilní oligarchie a českých agrobaronů.

STAČILO! nehájí zájmy pracujících

Na uvedeném tvrzení není nic provokativního, vždyť nám to špičky STAČILO! nepokrytě potvrzují den co den. Předsedkyně KSČM Kateřina Konečná kupříkladu prohlásila, že „Rusko není pro ČR hrozba“. Předseda STAČILO! Daniel Sterzik zase napsal: „Tak když přijdou Rusové, bát se musí jen ti, co s nimi nebudou spolupracovat. Já jsem s Rusy přítel, takže se bát nemusím.“ A připomeňme i výrok předsedy České strany národně sociální Michala Klusáčka: „Pokud nám volby ukradnou, nastal čas na odboj.“

Kateřině Konečné a spol. přijdou Gruzie 2008, Ukrajina 2014, Ukrajina 2022, sabotáž ve Vrběticích nebo neustálé výhrůžky evropským státům včetně České republiky asi příliš málo, aby vnímali Ruskou federaci jako hrozbu. Těžko je pak mohla přesvědčit výroční zpráva Bezpečnostní informační služby, v níž se uvádí, že ruský stát verbuje lidi k provádění sabotáží na českém území. Konečná raději absurdně opakuje, že skutečnou hrozbu představuje Brusel.

Sterzik svůj komentář na hraně kolaborace smazal, načež tvrdil, že ho vůbec nenapsal. Podobné — zdánlivě směšné — výmluvy jsou ovšem součástí strategie podobných skupin. Pomocí nich se jim daří nepravdivé a nepřijatelné výroky dostat do veřejného prostoru a postupně je v něm normalizovat.

Ve stejném duchu se tak nesla i výmluva Michala Klusáčka, že svůj výrok myslel jinak a že jeho smysl překroutili novináři. Tento způsob zlehčování odpovědnosti nepříjemně připomíná komunikační taktiky známé z amerického Projektu 2025 — krajněpravicové iniciativy, která měla připravit půdu pro návrat Donalda Trumpa či jeho následovníků k moci.

U kladného vztahu vůdčích tváří STAČILO! k autoritářské Ruské federaci to ovšem nekončí. Politický projekt je úzce spjat s dvojicí agrobaronů — Zdeňkem Jandejskem a Gabrielem Večeřou. Nepřekvapí proto, že v programu STAČILO! nacházíme nacionalistické volání po potravinové soběstačnosti. Je jasné, kdo by z omezení dovozu potravin do České republiky a jejich dalšího zdražení v podmínkách potravinářského oligopolu profitoval. Veřejné tajemství, kdo za dohodou mezi STAČILO! a zbytky SOCDEM stál — totiž Zeman s Babišem — už jen dokresluje celou smutnou situaci.

Za koho kope Kateřina Konečná, je zřejmé z historie jejího hlasování v Evropském parlamentu: spolu s ochranou zájmů Ruské federace a velkého průmyslu je to snaha zpomalit přechod k obnovitelným zdrojům. Už pár okamžiků po masivním výpadku dodávky elektřiny psala na sociálních sítích o „Black Dealu“.

Obnovitelné zdroje jsou trnem v oku jak fosilním oligarchům, jako je Pavel Tykač nebo Daniel Křetínský, tak Ruské federaci, která je závislá na vývozu fosilních paliv. Energetická soběstačnost Evropské unie dosažitelná prostřednictvím rozvoje obnovitelných zdrojů je pro ně hrozbou. STAČILO! tak vposledku hájí naše největší kapitalistické oligarchy a ruský autoritářský stát.

Pozitivní změna je možná

Kolikrát jsme v posledních letech mohli zaslechnout, že se levice musí prý prvně soustředit na sociální nerovnosti a změnu klimatu nechat až „na potom“. Falešné dilema zakrývá, že každý další den otálení naši sociální a životní situaci dále zhoršuje.

Vlna veder zničila jen v první půlce července v Evropě 2300 lidských životů a vědci odhadují, že při nárůstu průměrné globální teploty o tři stupně Celsia do roku 2050 mohou následně zemřít až čtyři miliardy lidí. Pokud pro politiky nejsou lidské životy nedostatečný důvod k činu, mohly by je přesvědčit ekonomické dopady: stejná studie uvádí, že v takovém případě hrozí mezi lety 2070 a 2090 až padesátiprocentní pokles celosvětového HDP.

Není proto příliš překvapivé, že ve výzkumu STEM se STAČILO! ukázalo pro věkovou skupinu 18 až 29 let jako naprosto voličsky neatraktivní. Ve volbách by v této množině uskupení obdrželo pouhé jedno procento hlasů. Pro srovnání: Piráti se Stranou zelených se dostali k dvaceti procentům.

Zpochybňování změny klimatu a členství v Evropské unii je pro lidi pod třicet pochopitelně značně neatraktivní kombinace. Hrozba ze strany Ruské federace je považována za prioritu třetinou z nich a pro dalších 43 procent je to poměrně důležité téma, jak vyplývá z průzkumu. V celkovém součtu jde o šesté nejdůležitější téma, před ním se umístila krize bydlení, příliš vysoké ceny, státní dluh, korupce v politice a stagnující ekonomika.

Žádná ze stran zastoupených dnes v Poslanecké sněmovně se přitom těmito problémy nezabývá dostatečně, řešení jejich příčin se vyhýbají úplně všechny. Česká republika je jednou z nejhorších zemí v Evropské unii z pohledu majetkové nerovnosti a světovou špičkou v klientelistickém kapitalismu hned za Ruskem. Kolem oligarchů u nás politici chodí v předklonu.

Většina obyvatel dává příliš mnoho za nezbytnosti, jako je bydlení, energie a potraviny, zatímco hrstka nejbohatších nás — slovy ekonoma Garyho Stevensona — vytlačuje z trhů. Své nadměrné zisky dále využívají k lobbingu, aby si ochránili a zvětšili své bohatství. Rekordní zisky miliardářů a rostoucí deficity států jsou přitom dvě strany téže mince. Podle průzkumu EU Tax Observatory mají miliardáři nižší efektivní daňovou sazbu než střední třída, platí tedy poměrově ze svých příjmů procentuálně méně než většina z nás.

Jak dosáhnout žádoucí změny, když za námi nestojí žádní oligarchové s plnými kapsami peněz? Cestou je spolupráce: musíme začít být slyšet ve všech organizacích, které se zaobírají otázkami nespravedlnosti — v odborech, v občanských organizacích. Je třeba být opět vidět v ulicích, na pracovištích — i v rodinách, protože jedině osobní vztahy mohou porazit propagandistickou mašinu oligarchie, která má ve srovnání s námi prakticky neomezené prostředky.

Především je ale třeba více lidí politicky nadchnout a angažovat, pomoci jim získat touhu, vůli a sebedůvěru, že změna je možná. Společně můžeme bojovat za naše zájmy. Neptejme se, jak oslovit voliče, ptejme se, jak z voličů udělat politiky.

Komentář je upravenou verzí projevu předneseného 11. 7. 2025 na dvoře Lidového domu.