Evropská komise představila na začátku července návrh snížení emisí skleníkových plynů v zemích unie: do roku 2040 mají evropské emise klesnout o devadesát procent oproti začátku devadesátých let. Podle Evropského vědeckého poradního sboru pro změnu klimatu jde přitom o klíčový krok směrem k zastavení rozvratu klimatických systémů planety. Globálně totiž emise nevykazují známky toho, že se blíží jejich vrchol, ba naopak, stále rostou. V České republice se to projevuje například rostoucím počtem výrazně teplých dní a silnějšími extrémy počasí.

Nový cíl představený Evropskou komisí je jen dílčím krokem k dosažení klimatické neutrality do roku 2050, jak se k tomu Evropa zavázala podpisem Pařížské dohody. Do pětadvaceti lety by v Evropě mělo vzniknout jen tolik emisí, kolik dokáže vstřebat evropská krajina s lesy, půdou a mokřady, popřípadě kolik dokáží odstranit doposud nedostatečně rozvinuté technologie na zachytávání uhlíku.

Kritici z řad evropské pravice a prakticky celá česká politická scéna od Petra Fialy až po Andreje Babiše návrh komise odmítají. Uvádějí, že unijní státy zodpovídají jen za zlomek emisí, který nemá smysl snižovat. Splnění Komisí navrhovaného cíle by dle kritiků pouze zničilo evropský průmysl.

Unijní emise v roce 2024 skutečně činily „pouhých“ 6,6 procenta celkových světových ročních emisí skleníkových plynů. Celkově roční emise ve státech unie klesají. V zemích jihovýchodní Asie, především pak v Číně nebo Indii je tomu naopak a emise tam raketově rostou. Otázka, jaké jsou důvody pro další snižování evropských emisí, když v Číně nebo Indii staví nové uhelné elektrárny, je tedy namístě. Zde jsou hlavní důvody, proč další snížení evropských emisí dává smysl.

1) Rozhodující jsou celkové, nikoliv roční emise

První důvod souvisí s fyzikální mechanikou klimatické krize. Rozvrat klimatu totiž není zapříčiněn ročními emisemi, které jsou skutečně v případě Číny enormní, nýbrž hromaděním skleníkových plynů v atmosféře. To se děje už více než dvě staletí.

Data o ročních emisích tak vůbec nevypovídají o zodpovědnosti za klimatickou krizi jako takovou. Čína sice momentálně vypouští nejvíce emisí za rok, avšak z hlediska celkových kumulativních emisí vypuštěných od začátku průmyslové éry v  18. století je až třetím největším znečišťovatelem: historické emise Číny tvoří přibližně patnáct procent všech emisí skleníkových plynů způsobených lidmi. První jsou Spojené státy s bezmála dvaceti čtyřmi procenty a druhá Evropská unie s šestnácti a půl procenty.

Čína má tak vysoké roční emise, protože je nejlidnatějším státem a její ekonomika vyrábí obrovské množství zboží nejen pro domácí trh, ale i na vývoz do celého světa. Zároveň emise Číny rozpočítané na počet jejich obyvatel jsou srovnatelné s Českou republikou nebo Polskem. Emisní faktor čínské ekonomiky sice je násobně vyšší než u ekonomik Evropské unie, ale zatímco Čína vyváží do Evropy každý rok zboží v hodnotě kolem pěti set miliard euro, evropské státy exportují do Číny zboží v hodnotě necelých dvou set miliard.