Když čeští voliči v loňských evropských volbách odevzdávali hlasy pro kandidátky vládních stran, jistě nepředpokládali, že se europoslanci jako Jan Farský, Danuše Nerudová či Luděk Niedermayer budou v zásadních otázkách účastnit hlasovací většiny, kterou jejich poslanecký klub Evropské strany lidové utvoří společně s krajní pravicí: tedy včetně evropských poslanců zvolených za ANO, Motoristy sobě, ba i za SPD. Jenomže přesně to se nyní děje.

Podle řady hlasů bylo čtvrteční hlasování Evropského parlamentu, v němž aliance konzervativní pravice a krajní pravice prosadila mimořádně problematický deregulační balíček, historickým mezníkem, dosud nejzávažnějším průlomem „sanitárního kordónu“, který evropskou demokratickou politiku od krajní pravice odděloval. A všech osm českých europoslanců, zvolených na kandidátkách dosluhující vládní koalice, přitom hlasovalo společně s europoslanci zvolenými za ANO, Motoristy sobě a SPD. Vůbec jediným, zcela osamoceným českým hlasem, který zůstal na straně poraženého demokratického bloku sestávajícího z liberálů, socialistů a zelených, byla pirátka Markéta Gregorová.

Rozhodnutí zásadně oslabující práva spotřebitelů, pracujících a ochranu přírody

Přestože v Evropském parlamentu ve čtvrtek padlo rozhodnutí, o němž česká média prakticky neinformují, jedná se o téma, které dlouhodobě leží v ohnisku politických debat v Evropské unii a má zcela zásadní dopady pro životy běžných lidí. Pod heslem „zvyšování konkurenceschopnosti“ nová Evropská komise Ursuly von den Leyenové vyhlásila, že bude Evropskému parlamentu ke schválení předkládat balíčky, jež mají odstranit některé regulace, o jejichž eliminaci dlouhodobě usilují nadnárodní korporace a na jejichž prosazení také často vyvíjí tlak americká vláda Donalda Trumpa.

„Deregulace“ a „zvyšování konkurenceschopnosti“ jsou hesla, která mohou znít z pravicového hlediska legitimně, pokud se ovšem nepodíváme na konkrétní obsah toho, o čem se rozhoduje. V minulosti prosazené regulace totiž zpravidla slouží k ochraně zdraví a práv spotřebitelů, garantují důstojné pracovní podmínky zaměstnanců či elementární standardy ochrany přírody. Podle mnohých zasvěcených hlasů se navíc prakticky ve všech případech jedná o regulace nedostatečné, které by bylo ve veřejném zájmu zpřísňovat.

Balíčky, jež nyní hodlá Evropská komise předkládat, obsahují vždy celý soubor deregulačních opatření, proto se po ně používá termín „omnibus“. A právě ve čtvrtek 13. listopadu Evropský parlament hlasoval o balíčku v eurožargonu označovaném jako „Omnibus I“. Jeho podstatou je zrušení Směrnice o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti (Corporate Sustainability Due Diligence Directive — CSDDD), kterou Evropská unie slavnostně přijala před pouhým rokem.

Sama Evropská komise na svých stránkách výhody směrnice — ve strojovém překladu do češtiny — shrnuje takto:

• Lepší ochrana lidských práv, včetně pracovních práv.
• Zdravější životní prostředí pro současné i budoucí generace, včetně zmírňování změny klimatu.
• Zvýšená důvěra v podniky.
• Větší transparentnost umožňující informovaný výběr.
• Lepší přístup obětí ke spravedlnosti.

Oficiální stanovisko Komise dále vypočítává výhody pro korporace i pro země globálního Jihu, neboť směrnice by platila pro všechny společnosti jako podmínka přístupu na evropský trh. Jak to, že nová Komise Ursuly von den Leyenové nyní likviduje to, co vloni v červenci navrhovala a prosadila?

Pravděpodobné vysvětlení skýtá investigace nizozemské organizace SOMO, zaměřující se na nežádoucí vliv, které korporace mají na rozhodování demokratických institucí. SOMO ve své analýze ukazuje, jak největší světová ropná korporace ExxonMobil vynaložila obrovské prostředky a úsilí včetně výhružek, že upustí od miliardových investic, aby směrnici na ochranu spotřebitelů zlikvidovala.

ExxonMobil v tom samozřejmě nebyl sám: další kritické analýzy ukazují, že se jednalo o širokou frontu korporací, které zkrátka nechtějí nést za případné škody způsobené spotřebitelům, zaměstnancům či přírodě právní a hmotnou odpovědnost. Dostává se jim v tom navíc vehementní podpory vlády Donalda Trumpa, která je zcela bezskrupulózní reprezentantkou zájmů velkého kapitálu a oligarchie. Právě tomuto spojenému tlaku korporací a Spojených států Evropská komise nyní podléhá.

Před zvoleným postupem přitom Evropskou komisi varovala řada autorit. Nejen občanské organizace a odbory, ale také skupina třiceti bývalých eurokomisařů a dalších význačných postav evropské politiky, a dokonce i Evropská centrální banka. Evropská konzervativní pravice však společně s krajní pravicí všech odstínů prosadila svou.

Nová politická většina v Evropském parlamentu

Nejedná se tedy jen o samo konkrétní rozhodnutí, ale také o způsob, jakým bylo přijato. Podle řady kritických hlasů v Evropském parlamentu vzniká nová většina, kterou právě konzervativní pravice utváří společně se všemi třemi evropskými bloky pravice krajní.

Italský profesor Alberto Alemanno přednáší unijní právo na nejprestižnější evropské obchodní vysoké škole HEC v Paříži. Čtvrteční hlasování označil nejen za demontáž Green Dealu, který přitom byl v řadě ohledů nedostatečnou snahou Evropské unie reagovat na rapidně postupující klimatický rozvrat. Jedná se dle něj především o redefinování politické většiny ovládající Evropskou unii.

„Počínaje dneškem politická většina von den Leyenové sestává z pravice a krajní pravice, což bude mít zničující dopady na evropskou ekonomiku, společnost a demokratické základy unie. Spojeným státům to umožní znásobit svůj tlak na EU,“ uvedl k hlasování na svém profilu na síti LinkedIn Alberto Alemanno.

„Poprvé v dějinách byly některé ze stran, které budovaly Evropskou unii a vládly v ní od jejího vzniku, odsunuty na okraj, přičemž si za svůj úděl mohou do značné míry samy,“ napsal Alemanno s odkazem na to, že nynější podraz Evropské strany lidové na její historické partnery, jež představují především socialisté a liberálové, ale v posledních dvou dekádách obvykle také zelení, byl předvídatelný a bylo mu možné zamezit. Jak? Jednak trváním na tom, že von den Leyenová už znovu Evropskou komisi nepovede, a jednak vyžádáním dostatečných záruk, když se Evropský parlament vloni po volbách ustavoval.

Pro české publikum je zde zřejmě zapotřebí připomenout rozložení sil v Evropském parlamentu. Dva tradičně nejsilnější kluby — v europarlamentní hantýrce někdy označované za „frakce“ — představují křesťanští demokraté, Evropská strana lidová, jejíž osou jsou strany typu německé CDU, a socialisté, tedy všemožné varianty evropské demokratické levice.

Oba bloky měly po většinu existence Evropské unie v Evropském parlamentu většinu samy o sobě. S postupující fragmentací politiky a vzestupem krajní pravice v západních demokraciích v poslední dekádě ovšem ona ustavující osa demokratických socialistů a křesťanských demokratů začala oslabovat. Přesto by i v současném Evropském parlamentu měly oba největší demokratické bloky vcelku pohodlnou většinu, pokud by k ní přibraly ještě pravostředové liberály — hlavním představitelem jejich proudu je v dnešní Evropě Macronovo francouzské hnutí Obnova.