Deregulace versus demokracie: Evropa pro lidi, nebo pro korporace?
Jiří SedlářBalíček legislativních návrhů Evropské komise s názvem „Omnibus“ slibuje deregulaci a zjednodušení, ve skutečnosti je to ale tichá revoluce, která oslabuje ochranu lidí, planety a demokratického systému jako takového.
Evropská komise pod vedením Ursuly von der Leyenové schválila soubor legislativních návrhů s cílem deregulace, který oslabí samotné základy evropské sociální smlouvy. Pod zdánlivě nevinným heslem „zjednodušení“ v balíčku s názvem Omnibus téměř mizí ochrana práv lidí, planety a demokratického systému jako takového. Ocitáme se v situaci, kdy si máme zvolit — stejně jako tolikrát v historii — mezi trhem a spravedlností. A znovu hrozí, že se bude rozhodovat bez nás.
Demokracie na tichém ústupu
Předem je třeba popsat, jak v současné Evropské unii, tedy pomyslné vlajkové lodi demokracie, probíhá diskuse nad legislativou, která ovlivní životy desítek milionů lidí. Podle zprávy IndustriaAll Europe a ETUC — dvou odborových uskupení, zastupujících zaměstnance na evropské úrovni — se jednání u kulatého stolu účastnilo pětkrát více korporátních lobbistů něž odborářů a nevládních organizací.
Odboráři a nevládní organizace také upozorňují na to, že Komise neprovedla veřejnou konzultaci, nezveřejnila dopadové studie a neumožnila rovný přístup občanské společnosti k debatě, zatímco intenzivně komunikovala právě s korporacemi. Na celý proces podalo osm předních občanských organizací stížnost Evropskému veřejnému ochránci práv.
Autor článku má v zásadě pravdu, jenom je zapotřebí to formulovat ještě zřetelněji: existuje ne jedna jediná demokracie, nýbrž existují dvě základní formy demokracie, které se nejen od sebe odlišují, nýbrž jsou fakticky vysloveně protikladné:
I. Demokracie formalistická, zpolitizovaná, jejíž ideový horizont nesahá dále nežli k příštím volbám. Bylo by také možno říci, že se jedná o demokracii materialistickou - neboť jejími klíčovými zájmy jsou oblast komerce a zájem na uchování vlastní moci.
II. Demokracie hodnotová, u které je středobodem jejího zájmu sám člověk, to jest komplex podmínek za nichž dochází k všeobecné a všestranné humanizaci života společnosti.
Autor článku tedy správně tematizuje tento rozdíl; ovšem ani on si zřejmě plně neuvědomuje tento zásadní protiklad v těchto dvou formách demokracie, a proto od současné - formalistické - formy demokracie očekává a požaduje něco, co ona vůbec nemá za svůj cíl a za svůj zájem. Je to tedy - v rámci stávající formy demokracie - marné volání; pro daný účel by bylo nutno mít k dispozici onu druhou formu demokracie, ale tu by teprve bylo nutno zřídit, a její instalování by se fakticky rovnalo systémové revoluci.