ReArm Europe: zbraně a proměna společnosti v časech evropského zbrojení
Lukáš DvořáčekDiskuse o nárůstu zbrojení pomíjejí fakt, že zbraně mění sociální realitu, politické jednání, identitu Evropy. Nejnovější formy vedení války už překračují možnosti lidského vnímání, rozhodování i morální reflexe. Ztrácíme nad zbraněmi moc.
Podle zprávy SIPRI z dubna 2025 dosáhly globální vojenské výdaje rekordní výše 2,7 bilionu dolarů a zaznamenaly nejstrmější meziroční nárůst od konce studené války. Evropská unie mluví o plánu ReArm Europe, který má na zbrojení uvolnit až 800 miliard eur. Tento plán, představený předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou, zahrnuje mimo jiné uvolnění fiskálních pravidel členských států, aby mohly zvýšit své obranné výdaje.
Veřejná debata o tak zásadním rozhodnutí však zůstává překvapivě plochá. Zbrojení je obvykle vnímáno jako nezbytnost, uvažuje se o něm zejména v rámci ekonomických a geopolitických parametrů. Zbraně jsou pojímány pouze jako pasivní nástroje moci, plně pod kontrolou člověka, státu či vojenských uskupení. I tam, kde zaznívají hlasy volající po silnější demokratické kontrole, se o zbrojení uvažuje převážně v mezích zbrojního průmyslu. Debata se soustředí hlavně na jeho roli v globálním kapitalismu a na vliv mocných lobbistických struktur.
O tom, jak zbrojení promění naši každodennost, společenské vztahy, subjektivitu nebo kulturní imaginaci, se téměř nemluví. To je zásadní deficit, který může pomoct překlenout takzvaný nový materialismus. Ten nabízí radikálně odlišný pohled na fenomén militarizace. Zbraně nejsou pouze pasivní objekty, které slouží lidským záměrům, ale aktivní činitelé spoluvytvářející sociální realitu, formující politické jednání a proměňující naše myšlení, identitu i každodenní život.