Nejen Polsko. Evropské státy řeší, jak zvětšit své armády

Julie Šafová

Aktuální tlak na zbrojení doprovází všude po Evropě i snahy rekrutovat nové vojáky. Takřka nikde totiž nemají ozbrojené síly žádoucí stav. Státy přicházejí s různými motivačními technikami — od zvyšování platů po působení na mládež.

V Evropě je dnes rozmístěno celkem sto tisíc amerických vojáků. Trumpova vláda by je chtěla postupně stahovat. Foto Christof Stache, AFP

Benefity, vyšší platy či trénink každou sobotu. Evropské státy hledají cesty, jak probudit zájem občanů o vojenský výcvik a službu v armádě. Některé spoléhají na intenzivnější motivaci dobrovolníků, jiné v reakci na rostoucí hrozbu ze strany Ruska a změny v americké politice zvažují znovuzavedení povinné vojenské služby.

Nejviditelněji lze příslušné pohyby pozorovat v sousedním Polsku. Premiér Donald Tusk v březnu oznámil, že chce, aby všichni dospělí muži v zemi prošli základním vojenským výcvikem, který je součástí plánu vytvořit celkově půlmilionovou branou moc. „Vedle profesionální armády a sil územní obrany musíme vybudovat armádu záložníků,“ vysvětlil premiér při tematickém projevu v Sejmu. Zdůraznil, že výcvik bude dobrovolný, přihlásit se do něj mohou i ženy.

Jak připomíná Gazeta Wyborcza, počet profesionálních vojáků se v Polsku zvyšuje v posledních letech kontinuálně. Citelně vzrostl zejména mezi roky 2021 až 2024. Země má nyní něco přes 200 tisíc vojáků včetně záložníků. Tuskův plán přitom počítá s výcvikem dalších 100 tisíc zájemců do dvou let.

Dále mají být zavedena dobrovolná vojenská cvičení zaměřená na civilisty bez zkušeností, kde budou zájemci seznámeni se základy boje a obrany státu. Osoby, které už výcvik absolvovaly, se budou pak moci zdokonalit prostřednictvím několikadenních kurzů rozvíjejících specifické dovednosti. Od dubna do července mají probíhat také pravidelná sobotní školení „Trénuj s armádou“, v letních měsících pak kampaň „Prázdniny s armádou“ zaměřená na mladé lidi. Armádní kurzy v rámci programu „Vzdělávání s armádou“ mají cílit na žáky základních a středních škol.

Německo a Litva

Stav armády chce navyšovat také Německo, které plánuje do roku 2031 rozšířit Bundeswehr na 203 tisíc vojáků. Tamní nábory zatím příliš úspěšné nebyly. Každý čtvrtý nový člen německých ozbrojených sil totiž do šesti měsíců od nástupu armádu opustí, píše server Financial Times.

„Bundeswehr se zmenšuje a stárne,“ uvedla k současné situaci komisařka pro ozbrojené síly Eva Höglová. Průměrný věk v německé armádě dnes činí 34 let.

Armáda se odliv mladých rekrutů pokouší zastavit různými opatřeními včetně výpovědní lhůty, jež má oficiálně zabránit „emotivním rozhodnutím na poslední chvíli“. Stále častěji se v zemi vedou také debaty o možném zavedení povinného vojenského výcviku, který v Německu skončil roku 2011.

K povinnému výcviku se před deseti lety v návaznosti na ruskou anexi Krymu vrátila například Litva. Protože stát nemá prostředky na výcvik všech mladých mužů, účastníky vybírá losem. Minulý rok vláda podmínky odvodů ještě zpřísnila, letos stát diskutuje o možnosti rozšířit povinnost také na ženy. Zájem o výcvik je ale v Litvě celkově větší. Počet lidí, kteří se rozhodli pro profesionální vojenskou službu se za posledních deset let zvýšil více než jedenapůlkrát, píše portál Delfi.

Zvláště nápadným trendem je podle Delfi výrazný nárůst členstva Litevského střeleckého svazu, které se od roku 2020, tedy za necelé čtyři roky, téměř zdvojnásobilo. Největší skok nastal po ruské invazi na Ukrajinu. Na konci roku 2024 byl nárůst zaznamenán znovu.

Bulharsko, Španělsko, Rakousko

S nedostatkem personálu v armádě se potýká i Bulharsko, kde zůstává neobsazená asi čtvrtina pozic v ozbrojených silách. Stát kvůli tomu zvýšil platy v armádě zhruba o třicet procent. Podle analýz ministerstva obrany roli v neochotě dobrovolně vstoupit do armády sehrála také ruská hybridní válka a dezinformace. Ministr obrany Atanas Zaprjanov minulý měsíc avizoval, že Bulharsko zvažuje formu povinného vojenského výcviku, týkala by se ovšem pouze některých profesí.

Finančně přilepšit vojákům se rozhodla rovněž španělská vláda. V letošním rozpočtu na obranu vyčlenila 400 milionů eur navíc, z nichž se každému vojákovi zvýší plat o 200 eur a dalších 100 eur bude přiděleno vojákům a námořníkům v činné službě. Reaguje tak na skutečnost, že země má dnes až o třináct tisíc vojáků méně než před deseti lety.

Nedostatek nových uchazečů, vlna odchodů do důchodu a klesající prestiž zaměstnání způsobuje personální podstav i v rakouské armádě. Trend se ovšem podle deníku Der Standard zvolna mění. Důvodem jsou současné hrozby i vyšší alokace prostředků do obrany ze strany rakouské vlády. Po ruském útoku na Ukrajinu investuje stát do armády velké množství prostředků a organizuje nákup nových tanků a stíhacích letounů. I na manipulaci s nimi bude muset vycvičit nové profesionální vojáky.

Peníze jako motivace

Otázka ekonomické situace vojáků se momentálně řeší také v České republice. Podle náčelníka generálního štábu Karla Řehky jsou finance příčinou většiny armádních odchodů. Armádní přírůstek by měl podle Řehky činit 1200 vojáků ročně, což se dlouhodobě nedaří.

S podstavem by mohlo dle ministerstva obrany pomoci podstatné navýšení náborového příspěvku, který v březnu podepsal prezident Petr Pavel. Novela stanovuje náborový příspěvek až na čtyřnásobek ze současného maxima 250 tisíc korun. Týká se ale i dalších benefitů — stabilizačního příspěvku, příspěvku na bydlení a příplatku za službu v zahraničí. „Lepší motivaci než peníze zatím nikdo nevynalezl,“ uvedla ke změnám ministryně Černochová.

K začátku loňského roku se české obrané síly skládaly ze sedmadvaceti tisíc vojáků z povolání a 4266 členů aktivních záloh. Přímo v armádě je podle Řehky asi 24 tisíc vojáků. Podle plánů by do roku 2030 chtěla mít armáda třicet tisíc vojáků z povolání a deset tisíc příslušníků aktivní zálohy. K důslednému plnění úkolu, tedy naplnění potřeb kolektivního odstrašení a obrany, by ovšem česká armáda dle Řehky potřebovala více než 37 tisíc vojáků, a to i v rámci systému kolektivní obrany NATO.

Článek vznikl v rámci projektu PULSE, evropské iniciativy na podporu přeshraniční novinářské spolupráce. Při přípravě textu byly využity materiály litevského listu Delfi. S přípravou textu pomáhali Martin Tschiderer z rakouského Der Standard, Nikola Lalov z bulharského Mediapool.bg a novináři španělského El Confidencial.