V Polsku je levice součástí politického konsensu, co se týče členství v NATO i důrazu na zvyšování zbrojních rozpočtů a budování silné polské armády. V prosinci 2024 dokonce prezidentská kandidátka Nové levice Magdalena Biejatová ostatním zájemcům o úřad hlavy státu navrhla dohodu o bezpečnosti Polska a zachování úrovně zbrojních investic. Její návrh vyloučení tématu bezpečnosti z prezidentské kampaně se s pochopením nesetkal, pozice levice je jasná. Oproti jiným stranám lze mluvit pouze o jinak postavených akcentech a odlišných prioritách nebo způsobech dosažení podobného cíle.

Většina relevantních levicových stran kandidovala ve volbách roku 2023 společně na kandidátce Nové levice. K volebním tahákům patřilo hlavně dostupné bydlení, udržení sociálního státu, růst investic do zdravotnictví nebo zvýšení platů státních zaměstnanců. Mezi 155 programovými body lze dodnes najít i některé týkají se bezpečnosti Polska, jako je zřízení Kyberbezpečnostní agentury, zavedení školní výuky o hrozbách na internetu, stejně jako reformy policie, které by směřovaly k větší transparenci a kontrole uniformovaných složek státu.

Bod číslo 106 byl nazván Moderní armáda. Ten počítá s modernizací polské armády — pomocí importu cizích technologií a jejich osvojení domácím průmyslem. Levice už v roce 2023 chtěla vytvořit celoevropskou armádu, která by doplňovala potenciál sil NATO a polské armády. Domácí armáda by měla být podpořena dobrovolnou rezervou — bez obnovení základní vojenské služby.

Následující programový bod Bezpečnost civilního obyvatelstva zmiňuje severskou inspiraci při budování civilních krytů, zdrojů vody i skladů léků. Kandidující koalice také počítala s vytvořením koordinující Služby civilní obrany a větší spolupráci mezi organizacemi monitorujícími standardní i hybridní hrozby.

S realizací těchto plánů nyní po vzniku Tuskovy koalice, jíž se levice účastní, je to už poněkud složitější. I když má levice ministra digitalizace Krzysztofa Gawkowského, vznik agentury po vzoru britského National Cyber Security Centre byl odložen nejdříve na rok 2026. Civilní obraně se v posledním roce usilovně věnují ministerstva vnitra a obrany, navrhovaná organizace nevznikla. Na vytvoření evropské armády není zřejmě shoda ani ve vládnoucí koalici, naopak čím dál častější jsou hlasy pro obnovení povinné vojny.

Zbrojení v prezidentské kampani

Proměny názorů nebo další akcenty lze pozorovat i ve výrocích levicových kandidátů na prezidenta, čili v stávající kampani k volbám chystaným na květem. Za Novou levici kandiduje již zmiňovaná senátorka Magdalena Biejatová, za stranu Razem poslanec Adrian Zandberg. Posun je přitom vidět především u Razem, která se v otázce obrany pohnula do levého středu — po vypuknutí války na Ukrajině strana vystoupila z politické skupiny DiEM25 a spoluzakládala alianci CEEGLA (Central-Eastern European Green Left Alliance). Ta se podílela na organizaci setkání 30. ledna ve Varšavě, kde se diskutovalo právě o bezpečnostních tématech. Diskutující upozorňovali na společné evropské úsilí v oblasti vojenských sil a také na vojenské posílení Ukrajiny. Bylo však zdůrazněno, že při militarizaci se nesmí zapomínat na sociální otázky a ekologii.

Mezi názory obou prezidentských kandidátů ve věci obrany těžko najít nějaké rozdíly. Oba vnímají situaci jako velmi vážnou: „Polsko musí být připraveno na nejhorší, musí být vojensky silné a v případě potřeby se musí bránit,“ uvedla nedávno Biejatová. Zandberg obavy sdílí: „Pokud jsou USA schopny během několika týdnů učinit takový obrat ve vztahu k Ukrajině, pak se musíme poučit, pokud jde o naši bezpečnost, musíme se připravit na nejhorší scénáře.“

U obou levicových kandidátů lze vidět výraznou nedůvěru k USA za vlády Donalda Trumpa, zatímco polská pravice stále věří v efektivní spojenectví a pomoc Američanů, kteří v posledních dnech začali přesouvat svoje jednotky v Polsku na základny, které jsou dál od hranic s Ukrajinou. Biejatová se zřejmě drží původního plánu evropské armády, Zandberg by posiloval vojenskou spolupráci v regionu a se Skandinávií, usiloval by o rozšíření francouzského jaderného deštníku na další evropské státy, tedy i Polsko.

Ani jeden z kandidátů zvyšování zbrojních výdajů a modernizaci armády nerozporuje, vojenské výdaje ale oba vplétají do levicového myšlení o státu i společnosti. Slovy senátorky: „Potřebujeme připravený systém civilní obrany, který by nám poskytl bezpečnost v krizových situacích (...). Ale bezpečnost je také o každodenní bezpečnosti, o dostupných školkách, bydlení a nemocnicích. Stát se silnou armádou, ale bez silného a dobrého zdravotnictví, je papírový tygr, kolos na hliněných nohou.“

Minimálně u Magdaleny Biejatové se nabízí celoevropský zdroj financování zvýšených armádních výdajů, a sice využití zmrazených ruských aktiv k vyzbrojení EU a Ukrajiny: „Zajímalo by mě, co řeknou americké zbrojovky, až uvidí, že tyto peníze leží na stole, protože rozhodnutí Donalda Trumpa je jedna věc a druhá věc je prostý fakt, že zbrojovky jsou poháněny především touhou po zisku a ten mohou mít tady v Evropě a mohou ho mít i na Ukrajině.“

Vlažný postoj vůči Spojeným státům je vidět i v debatě o domácích zbrojovkách. Zandberg kritizuje předchozí vládu, že nakupovala zbraně od USA, místo aby rozvíjela domácí nebo evropský zbrojní průmysl. Magdalena Biejatová zase uvádí: „Polská armáda by měla nakupovat zbraně na domácím trhu a investovat do výzkumu a vývoje. V opačném případě budeme vždy závislí na externích dodavatelích a aliancích, které — jak vidíme už dnes — ne vždy fungují.“

Zandberg též často mluví o potřebě průmyslového plánu, který počítá s výstavbou nových elektráren, jak jaderných, tak i využívajících obnovitelné zdroje energie, dále rozvojem železniční sítě, ale i podporou domácího zbrojního průmyslu.

Polská levice tedy zbrojení a modernizaci armády podporuje, není to pro ni ovšem jediný cíl a rozhodně nechce spoléhat na volný trh. Klíčové sektory hospodářství pro bezpečnost Polska, jako je energetika, dopravní infrastruktura a vojenský průmysl, mají být buď přímo státní, nebo pod státní kontrolou.