Kyjev, únor 2025. Andrij si se mnou domluvil schůzku v baru ve čtvrti Pozňaky na levém břehu Dněpru. Na pravém břehu řeky, protékající ukrajinským hlavním městem, se rozkládá historické a politické centrum, nejluxusnější a nejdražší čtvrti a sídlo vlády.

Třicetiletý Andrij pracuje jako webový vývojář a je členem levicového Sociálního hnutí. Před válkou se uskupení, které nemá status politické strany, věnovalo především aktivismu v ulicích a soustředilo na problematiku práce a sociálních práv. Dnes však vše zhoršuje válka — stanné právo zakazuje demonstrace, stávky a protesty.

„Na Ukrajině je zásadní problém v tom, že zde neexistuje žádná sociálnědemokratická tradice: sociální demokracii na Ukrajině zničili bolševici a Rusové. Levice byla tradičně spojena s komunistickou stranou a s ní spjatými partajemi. Ti, kteří nechtěli mít žádné vazby na komunistickou minulost ani na Rusko, vytvořili po Euromajdanu Sociální hnutí,“ říká mi Andrij anglicky, zatímco usrkává čaj.

„Situace je složitá. Jsme vystaveni opravdovému nebezpečí a současně jsou omezována občanská práva, což je ovšem v době války pochopitelné.“ Na druhou stranu však válka „aktivizovala občanskou společnost: dnes existuje velké množství občanských iniciativ. A tato hnutí vedou neustálý dialog s těmi, kdo jsou u moci, což nás zachraňuje, protože bez této zpětné vazby by podle mého názoru vláda prostě nejednala správně.“

Sociální hnutí, které se snaží podporovat vojáky v první linii i civilní obyvatelstvo postižené válkou, vedlo například kampaň za to, aby se kyjevská samospráva více podílela na financování armády.

„Dobře si uvědomujeme, že lidé ze Západu Ukrajině nerozumějí, jelikož je to malá, nevýznamná země a lidé často uvažují na základě stereotypů.“ Je ale dobré mít na paměti, že větší porozumění „by mohlo mít skutečně pozitivní dopad na životy Ukrajinců“.

Úsilí, které musí být „spravedlivé“

Kancelář Sociálního hnutí se nachází na pravém břehu Dněpru v centrální kyjevské čtvrti Podil vedle řady restaurací, kaváren a knihkupectví. Prostory sdílí se studentským svazem Přímá akce, který se zasazuje za skutečně zcela bezplatné vzdělávání bez jakékoli diskriminace. Na nádvoří už na mě čekají Vitalij Dudin, Dionysij Vynohradiv a Vova Hesfer.

Na Dudinovo jméno jsem narazila už dříve při četbě jeho článků v časopise ukrajinské levice Commons. Dudin je právník, specializuje se na pracovní právo a Sociální hnutí spoluzakládal. Vynohradiv studuje filologii, je členem Sociálního hnutí i Přímé akce.

Hesfer je ekologický aktivista. Už začátkem února byl mimořádně znepokojen dohodou o těžbě ukrajinských vzácných nerostů, kterou Trumpova administrativa podmínila pokračování americké vojenské pomoci. Vova také působí v projektech na podporu těch, kteří přišli o své domovy v Charkovské oblasti na severu země, kde ruská armáda, jakkoli pozvolna, opět postupuje.

Dudin říká, že otázka odporu je dnes klíčová: „Dostali jsme velkou pomoc od Spojených států a dalších západních zemí ve jménu podpory demokracie a boje proti autoritářství. Nyní se však tato pomoc stále více podmiňuje bezprostředním ziskem a prospěchem pro Západ, což ovlivňuje i situaci na Ukrajině. Tyto okolnosti znemožňují dlouhodobější plány do budoucna, ale i rozvoj demokracie a pluralitní soutěže v politickém životě. Zabraňují nám rovněž v navázání spolehlivé spolupráce s ostatními zeměmi, protože vše se může náhle změnit. Proto jediné, v co doufáme, je jednota a boj ukrajinského lidu.“

K dnešnímu dni se Sociálnímu hnutí podařilo navázat řadu kontaktů s progresivními a socialistickými stranami a organizacemi po celé Evropě, včetně Aliance severské zelené levice a Aliance zelené levice střední a východní Evropy. Jak mi sdělil Dudin, kancelář, v níž se scházíme, financuje Dánský institut pro politické strany a demokracii s pomocí dánské ekosocialistické strany Jednotná kandidátka — Rudo-zelení a strany Alternativa.