Zvon zrady duní nad Evropou

Jiří Vojáček

Stejně jako v roce 1938 čelíme mocnosti, která rozpoutává válečné běsnění. Opět si můžeme vybrat: buď budeme přihlížet — a válka nás stejně nakonec dožene, nebo se poučeni minulostí včas postavíme agresorovi.

Ukrajinci se právem budou ptát: Zač jsme bojovali? Abychom útočníkovi předali všechna dobytá území? Proto zemřely desítky tisíc vojáků a civilistů? Kvůli tomu tři roky hořela ukrajinská města? Foto Ihor Tkačov

Když František Halas na podzim 1938 ve své teskné pomnichovské básni Zpěv úzkosti obvinil milovanou Francii a hrdý Albion z rozhoupání zvonu zrady, prorokoval, že se válce stejně nevyhnou. Ani on si však zřejmě nebyl schopen představit hrůzy, které Evropu čekaly v následujících letech. Dnes, když nad starým kontinentem začíná zvon zrady znít znovu, jsme už poučeni. A měli bychom podle toho jednat.

Když Neville Chamberlain 30. září 1938 zamával u letadla několika listy smlouvy s Adolfem Hitlerem, zvěstoval svému národu mír pro jejich dobu. Mír, který byl vykoupen zradou svobodného Československa. Winston Churchill tehdy poznamenal, že britská vláda volila mezi válkou a hanbou, vybrala si hanbu a nakonec bude mít válku. Je to šestaosmdesát let a zdá se, že Evropa a svět s ní se nachází opět ve stejné situaci.

Na konci roku 2021, když už se pomalu schylovalo k válce, jsem na zpravodajském portálu iDnes napsal, že Rusko má k útoku na Ukrajinu řadu dobrých politických, vojenských a ekonomických důvodů. Ani já, ani žádný z mých kolegů, kdo jsme znali žalostný stav ruské armády, jsme však nepředpokládali, že Vladimir Putin bude tak naivní nebo neinformovaný, že zaútočí na druhou největší armádu Evropy s bandou neschopných pupkatých generálů, vedoucích do boje nevycvičené, špatně vyzbrojené a k smrti vystrašené osmnáctileté „záklaďáky“.

Prvotní cíl byl stejný jako v Československu v roce 1968 a v Afghánistánu v roce 1979: obsadit letiště u hlavního města, na něj přesunout výsadkáře i s technikou a s jejich pomocí zajmout nebo zabít legální vládu země. V případě Ukrajiny se jim však pražský ani kábulský scénář zopakovat nepodařilo. Ukrajinské jednotky letiště Hostomel rychle dobyly zpět a neumožnily ruským výsadkovým plukům přistát. Vláda se tak udržela i s prezidentem, ze kterého se doslova přes noc stal hrdina.

Tři roky krutostí

×