Čtyřicet dní uplynulo od památného výstupu J. D. Vance na Mnichovské bezpečností konferenci a dva měsíce od Trumpova nástupu do funkce. Mnohé neznámé z února a ledna se tak už vyjasnily a lze formulovat první souhrny. Co tedy z vývoje v uplynulých týdnech vyčíst a co z toho vyplývá pro budoucnost?

Za prvé, Trumpovy USA vstoupily do jednání s Ruskem o míru na Ukrajině velmi aktivně, tlak ale zatím vyvíjely jen na Ukrajinu. Ta se po přechodném zastavení pomoci a předávání zpravodajských informací na začátku března rozhodla souhlasit s oktrojovaným příměřím. Rusko jej odkývalo také, avšak jen „v principu“. Fakticky pokračuje v tažení ve všech formách dále.

Diplomatický tým USA nyní v Saúdské Arábii jedná separátně s ukrajinskou a ruskou delegací, přičemž se snaží docílit buď úplného příměří, nebo dílčího, týkajícího se energetických staveb, a to do Velikonoc. Pokud se toto podaří, věří Američané, otevře se prostor k dalším dohodám.

Rusko ústy Putinova mluvčího Peskova označuje jednání za „teprve začínající“ a „do budoucna složitá“, přičemž dle expertů se bude snažit rozhovory ještě zpomalovat — ruské jednotky v poli totiž sice pomalu, leč stále postupují. Šéf Trumpových vyjednavačů Witkoff přitom již dnes přebírá moskevské narativy o cíli toliko „znovupřipojit ruský Donbas“ a Trumpovy osobní telefonáty s Putinem zatím nic nezměnily.

Má-li americká delegace na Rusko nějakou silnou páku, dosud ji nepoužila. Moskva neustoupila ani o píď, do Arábie vyslala níže postavené diplomaty a jako podmínky zastavení bojů uvádí splnění oficiálních cílů tažení.

Za druhé, Ukrajina se zdá být plně smířena s americkými požadavky — tlaku, který byl nejpatrnější při střetu v Oválné pracovně a při následném odepření pomoci, zcela ustoupila. Její vyjednávací tým je svolný s příměřím dle stávajících frontových linií. Prezident Zelenskyj se aktuálně soustředí na vyjednávání s evropskými státy o další pomoci a zárukách. Je ale zřejmé, že evropská pomoc v aktuální válce nemůže i přes provedená navýšení americkou zcela nahradit.

Za třetí, evropské státy i Evropská komise se začaly v reakci na novou americkou politiku fakticky chystat na zaplnění uvolněného bezpečnostního prostoru, ovšem spíše jen v rámci stávajících hranic NATO. Jak připomíná rakouský Standard, stále není zřejmé, do jaké míry chtějí USA evropskou dimenzi NATO opustit — dle rakouských expertů je to mimochodem spíše nepravděpodobné, protože výrazná role v Alianci spoluzajišťuje USA v Evropě vliv.

Přesto je nepopiratelné, že v Evropě začíná drtivá většina států více zbrojit a do obrany míní investovat i přímo EU. Nejviditelnější je daný posun samozřejmě v Německu. Oficiální cíle uvádějí, že je nutno připravit kapacity na obranu před možným ruským útokem do pěti let. Komplexní zbrojní programy si ale žádají deseti- až patnáctiletou perspektivu.

Ve vztahu k Ukrajině se v Evropě začala formovat za Británií a Francií tzv. koalice ochotných — skupina států, která by případně byla svolná vyslat své vojáky na východ jako peacekeepingové síly, bude-li tedy vyjednáno stále příměří. Rovněž z evropského prostoru pak přicházejí iniciativy jako Sky Shield — návrh vojenských expertů na hlídání ukrajinských jaderných elektráren a týlových měst s pomocí 120 stíhaček poskytnutých právě evropskými státy.

Nicméně ani v jednom z uvedených bodů není Evropa stále jednotná. Na jedné straně zde zaznívá silný hlas bloku, který otevřeně hovoří o hrozbě ruského expanzionismu a skutečnosti, že Moskva — slovy vysoké představitelky EU pro zahraniční a bezpečností otázky Kaje Kallasové — „nechce ani na Ukrajině mír“. Na druhé straně zde působí vlády jako maďarská nebo slovenská, které se proti jakékoliv protiruské politice staví.

Síla vzdoru řečených proruských států v EU je diskutabilní. Jak ale doložili nedávno kolegové z maďarského HVG, například vliv Orbánovy vlády se často odrazí už v tom, že se sporný bod do agendy určitého jednání ani nezařadí, aby se otevřenému střetu předešlo.

Po zhruba měsíci a půl od okamžiku, kdy se začaly sypat tematické otázky, je tedy zřejmé, že ani struktury EU, ani evropské státy jednotlivě roli USA při pomoci bránící se Ukrajině zatím nepřevezmou. I když mnohé země teď svoji pomoc Kyjevu opět navyšují, celkově na to nemají zatím ani sílu, ani potřebnou síť pro zjišťování informací a ani dostatečné odstrašující prostředky — nehledě na politické otázky.

USA chtějí s Ruskem zkoušet kissingerovskou diplomacii, ale zatím odhalily páku jen na Ukrajinu. Drtivá většina Evropy se začíná připravovat na zajišťování obrany s menší rolí Spojených států — byť všechny větší projekty alternativního rázu se dosud ještě formují.