O válce na Ukrajině slýcháme v posledních měsících zejména v souvislosti s pokusy Trumpových lidí o jednání s Moskvou a také v souvislosti s různými dílčími útoky. Dá se posun od nástupu nové americké administrativy a změny přístupu v diplomacii jednoduše shrnout?

Návrat prezidenta Trumpa změnil mnohé, zejména přístup USA k dodávkám zbraní a k sankcím. A samozřejmě i přístup k diplomacii. Vámi zmíněná jednání se ovšem v poslední době nikam moc neposunula, a to kromě jiného právě i proto, že do celé situace vstupuje velice nepředvídatelně sám Donald Trump. Ani Rusové, ani Ukrajinci proto nevědí, na čem jsou. Evropa je zase příliš slabá na prosazení vlastních politických pozic. Hlavními rozpory v rozhovorech jsou otázky Krymu a obecně ukrajinských území, která si chce Putin ponechat, aby to nevypadalo, že válku prohrál. Něco takového je však pro Ukrajince nepřijatelné.

A ony dodávky zbraní a sankce?

Obojí se Trump rozhodl utlumit. Sankce paradoxně právě ve chvíli, kdy se zdá, že začaly účinkovat a mají na ruskou ekonomiku výrazný vliv.

Ohledně dodávek zbraní se ale objevují rozporuplné informace. Někde se píše, že jsou zastavené. Jinde se přitom přetiskují Trumpova prohlášení, že pomoc Ukrajincům bude zvyšovat. Jak je to tedy aktuálně?

USA v červnu skutečně dodávky zastavily. Dokonce i u zásob, které už byly na letecké základně Rzesów v Polsku. Pak ovšem skutečně přišly signály o opaku… Donald Trump prostě jedná chaoticky.

Dle mého názoru je to způsobeno jeho neznalostí věcí mezinárodní politiky a nepřipraveností na to, co bude muset během svého druhého mandátu řešit. A samozřejmě je to i odraz toho, že se starý muž, který byl celý život zvyklý, že bylo po jeho, srazí s prezidentem Putinem, který už dlouho hraje jen o čas. A takovému typu osobnosti, jakou je Donald Trump, musí nutně takříkajíc „bouchnout saze“. Jsem velice zvědavý, co udělá. Jak se ukázalo v případě Íránu, nebojí se ani radikálních řešení.

Jak se vyvíjí situace přímo v poli?

Rusové kontinuálně tlačí na ukrajinské jednotky v Donbasu a okolních oblastech, naposledy soustředili velký počet elitních jednotek ve směru útoku na město Sumy. Ruská námořní pěchota, elitní horské jednotky, výsadkáři a Specnaz provedli rozsáhlý útok přes hranici, který byl ale zastaven a odražen.

Mění se nějak v posledních měsících podoba ruských dálkových útoků na ukrajinská města? Například v kontextu poškození íránské zbrojní mašinérie izraelskými útoky či památné ukrajinské rány ruskému strategickému letectvu na začátku června. A pokud ne, mohou mít tyto události nějaké závažnější důsledky pro válku na Ukrajině do budoucna?

Rusko na ukrajinskou civilní infrastrukturu útočí čím dál víc „dávkově“. Několik dní je klid, Rusové zjevně dávají dohromady arzenál a pak zaútočí opravdu masivně. Dříve byly útoky méně robustní, ale zato neustálé, což ukrajinské obránce udržovalo ve stavu neustálé pohotovosti. Podobný vývoj naznačuje, že Rusům dochází munice i trpělivost a soustřeďují se více než dřív na mediální dopad útoků. Paradoxně to může také vyprovokovat lidi, jako je Donald Trump nebo Emmanuel Macron, k ostřejším reakcím. Jistě je to ale ukázka snahy ukončit válku za Rusku příznivých podmínek, k čemuž se však nechystá ani Ukrajina, ani Západ.

A jakou roli hrají v tomto novém kontextu státy Evropské unie? Podařilo se nakonec proměnu role USA alespoň nějak vykompenzovat?

Evropa hraje sice aktivnější roli než dříve, její politický vliv je však omezený tím, že se na každém rozhodnutí musí shodnout sedmadvacet zemí. Na příkladu blokace dalších sankcí ze strany Maďarska a Slovenska vidíme, že to není vůbec jednoduché. Významnou roli tak hraje spíše rozhodnutí jednotlivých států, Velké Británie, Německa a Francie o dodávkách zbraní.

Pokud se v příštích měsících na mezinárodní úrovni nic podstatného nezmění, jakou dynamiku lze v konfliktu pro letošní léto očekávat? A případně: kde by mohl nastat nejpravděpodobněji nějaký zvrat?

Protože ani jedna ze stran v této chvíli nevítězí, nejdůležitějším hybatelem dalšího vývoje může být ruské veřejné mínění. Stejně jako během války v Afghánistánu, i zde by mohlo sehrát roli mírotvůrce, jakkoli je ruský národ doposud státními médií udržován v bojechtivém rozpoložení.