„Ukrajinská armáda ukázala, že svede postup silnějšího protivníka zpomalit, ba i — se západní pomocí — místy úplně zastavit. Tisíc dní po začátku plnohodnotné invaze se přesto budoucnost jeví chmurně.“ Těmito slovy začíná svoji analýzu dnešní situace na Ukrajině Hanna Arhirová, dvorní reportérka agentury AP v Kyjevě, a těžko jí oponovat. Loňská ukrajinská ofenzíva osvobodila sotva desítku vesnic. Letošní přímo na ruském území překvapila, ale zvrat nepřinesla rovněž.

Rusko jako stát přešlo na válečnou výrobu a na zbrojení vydává už šest procent HDP — nejvíce od studené války. Také dojednalo nasazení nejméně tisícových počtů severokorejských vojáků, zatímco řadové ruské jednotky obsadily další ukrajinská území, zvláště v okolí Vuhledaru a Avdijivky.

V celkovém úhrnu bylo za poslední rok dobyto sice jen méně než procento ukrajinské rozlohy. Přesto běží o dalších 2400 kilometrů čtverečních okupované půdy, přičemž dle posledních analýz ISW Rusové svůj postup nyní zrychlují: tisíc kilometrů čtverečních z oněch 2400 bylo dobyto jen za září a říjen.

Mezi spojenci Ukrajiny se debatuje, zda má mít Kyjev právo zasahovat střelami Atacms cíle na ruském území a zda je obhajitelné mu poskytovat i protipěchotní miny. Rusko mezitím dále terorizuje ukrajinská města svými raketami.

V pozadí všeho zmíněného se rýsuje blížící se změna. Málokdo již dnes pochybuje, že přijde v horizontu týdnů či měsíců. Jaká konkrétně bude, ukáží ovšem až odpovědi na tři stěžejní otázky: co přesně bude v souvislosti s Ruskem a Ukrajinou podnikat Donald Trump se svou diplomacií, jak se v rámci změněné situace zachová Putinův režim a jak se ke změnám postaví Ukrajinci a státy Evropské unie.

1) Plány trumpovců

Donald Trump o změně přístupu k ukrajinské válce mluvil před volbami opakovaně. Za jednu z priorit ji přitom označil i v hlavním povolebním projevu. Při dotazech na podrobnosti byl však zároveň schopen navykládat věci, které si vzájemně odporují, i věci, které se v podstatě nedají brát vážně — typicky závazek, že válku ukončí do čtyřiadvaceti hodin. I nový americký přístup si tak s sebou nese stále mnohé neznámé.

Společným rysem většiny variant Trumpových plánů byla idea příměří po celé délce fronty a rozdělení východní Ukrajiny po korejském vzoru: každému zůstane, co právě drží, plus se může jednat o výměnách. Ukrajina má také ve většině Trumpových podání přijmout neutrální status, a to alespoň na dvacet let.

Naopak velmi rozdílná vyjádření přicházela z Trumpova týmu k otázkám, jak bude popsaného stavu dosaženo a jak se následně zajistí, aby Rusko po nějaké době neprovedlo s nějakou záminkou další územně-kořistnický výpad.

Jako nástroj k dosažení stavu je například často zmiňována možnost zastavení pomoci Ukrajině, ale vedle toho též možnost jejího prudkého navýšení — ta  především coby páka na Rusko. Jako nástroj k zajištění stability má zase jednou sloužit přísná neutralita chráněná silnou ukrajinskou armádou, jindy bezpečnostní protektorát západní Evropy, a ještě jindy mezinárodní peacekeepingový sbor rozmístěný po celé hranici.

Trump sám se v minulosti kasal schopností Putina umravnit. Zároveň ale prohlašoval, že by se prostě Rusku mohla dát „ta část Ukrajiny, kde se mluví rusky“. Proto se neví v podstatě zatím ani rámcově, co nová americká administrativa udělá, a je těžké bez dalšího předvídat budoucí vývoj.

2) Plány Ruska

Další podobně otevřenou věcí je ruský postup. Z vývoje v posledních týdnech je zřejmé, že Kreml nemíní dělat jakákoliv vstřícná gesta — ruské jednotky jsou stále v pohybu, Putin odmítl další mírový plán předložený tureckým prezidentem Erdoğanem a nyní bude ještě reagovat na použití střel Atacsm.

Zároveň by ale případné protahování války — i když se Kremlu nabídnou území, normalizace vztahů a neutralita — podlomilo hlavní ruský narativ. Jak totiž dobře ukazuje například učebnicově přející reportáž turecké televize TRT, v Rusku je stávající konflikt rámován jako střet s expanzivitou kolektivního Západu; žádoucím východiskem je přitom „velká dohoda“, která obnoví rovnováhu a stabilitu.

Jak bude Rusko manévrovat, když se mu nabídne, co oficiálně požaduje? Může jednání protahovat, dokud jeho jednotky postupují. Může vznášet územní požadavky až do dosud nedosažených hranic Záporožské či Charkovské oblasti či může jednání zdržovat podmínkou rozpuštění významné části ukrajinské armády.

Na druhou stranu i Putinův režim má svá slabá místa. Otázkou je, jak se k nim postaví protistrana, na co všechno si troufne Kreml v rozhovorech tlačit a samozřejmě: kam až požene své jednotky.

3) Reakce Ukrajiny a zbytku Evropy

Konečně třetí neznámou zůstává přístup samotné Ukrajiny a Evropské unie. Příliš často se u obou těchto aktérů předpokládá, že se bezvýhradně podřídí americkému vedení. Ukrajinské vedení sice vysílá k Trumpovým snahám vstřícné signály, samo se ale vzdávat nemíní. Dle četných indicií by teď nejvíce uvítalo přerušení bojů, protože Ukrajina potřebuje konsolidovat síly. Ochotu k odevzdávání území ovšem nijak nenaznačuje.

Podobně nelze zanedbávat faktor států EU. I nyní, když se věci vyvíjejí spíše v ukrajinský neprospěch, přiváží ukrajinské vedení domů sliby dalších zbrojních dodávek z Dánska, Finska či Francie. Jak připomíná zástupkyně Deutsche Welle v tisícidenním speciálu projektu novinářské přeshraniční spolupráce PULSE Ekaterina Venkina, jenom Německo už dnes poskytlo bilaterální pomoc v poloviční hodnotě té od Spojených států — za více než 37 miliard eur.

V předvečer aktuálního výročí slíbil Kyjevu Berlín dodávku čtyř tisíc dalších útočných dronů. V únoru 2025 jsou přitom v Německu volby a očekává se, že nová vláda pod vedením CDU/CSU bude ohledně zbrojních dodávek ještě vstřícnější.

Jak připomíná pro speciál PULSE španělský Confidencial, Evropská unie sama ze svého relativně omezeného rozpočtu vydala na obranné potřeby Ukrajiny 6,1 miliardy eur. A jak připomíná italský OBST, celkově státy EU slíbily ze svých rozpočtů padesát miliard do roku 2026.

Doposud bylo v EU a jejích členských státech vyčleněno pro Ukrajinu dohromady 43 miliard eur, tedy přibližně bilion korun, zatímco ve Spojených státech 64 miliard dolarů — 1,5 bilionu korun. Státy Unie mají rezervy, aby případný výpadek amerických dodávek vykompenzovaly. Ochotu pomáhat dále deklaruje přitom i zbytek G7, kde je důležitým faktorem zejména Británie s dosavadními dodávkami za 12,8 miliardy liber.

Záleží tedy na vůli, zvážení vlastních zájmů a rozvaze, co vše přinese podpora v dalších bojích Ukrajině a oč ji připraví. Evropské státy si budou muset zodpovědět danou otázku nejpozději ve chvíli, kdy se ozřejmí nová americká politika a ruská reakce. I jinak neoblomné ukrajinské vedení přitom dnes připouští, že právě nadcházející měsíce budou pro výsledek celé války rozhodující.