Rusko v současné době okupuje přes sto tisíc čtverečních kilometrů ukrajinského území, pokud do něj budeme počítat i ty části Ukrajiny, které ruská armáda obsadila již v roce 2014, tedy Krym a Donbas. Od té doby však Rusové navíc získali celé pobřeží Azovského moře i s přístavem Mariupol a zároveň obrovská území na východním cípu Ukrajiny mezi Donbasem a Charkovem.

Zda budou Ukrajinci ochotni některé z těchto součástí svého území Rusku přenechat, není doposud jasné. Až dodnes se kyjevská vláda vyjadřovala v tom smyslu, že si přeje jasné a nezpochybnitelné vítězství, a to včetně návratu Krymu a Donbasu do rukou ústředních ukrajinských orgánů.

Pokud by však Ukrajinci chtěli zvítězit ve smyslu porážky ruských vojsk na vojenském a ruského vedení na mezinárodně politickém poli, muselo by dojít k několika zásadním změnám, a to jak na Ukrajině samé, tak na Západě, který ji podporuje.

1. Zbraně pro Ukrajinu

Západním zemím slouží ke cti, že od prvního dne pomáhají napadené zemi ve válce o její svobodu a svébytnost. Chce-li ale Západ, aby Ukrajina ve svém boji zvítězila, musí své vojenské zásoby poskytnout ukrajinské armádě v daleko větší míře, o urychlení válečné výroby ani nemluvě.

Západ má stovky až tisíce bojových tanků Abrams a Leopard nebo stovky stíhacích letounů F-15, F-16, F/A-18, Mirage, Tornado a několika dalších typů. A to mluvíme jen o zbraních, které Západ může ihned postrádat. Dokud Ukrajinu pořádně nevyzbrojí, nemůže od ní na bitevním poli čekat zázraky.

2. Špionážní informace pro Ukrajinu

Zřejmě mnohem důležitější pomocí než občasné dodávky menšího počtu starší vojenské techniky je sdílení některých špionážních informací. Nejenže mají v Rusku a na Ukrajině západní zpravodajské služby v čele se CIA svoje operativce, nad Polskem, Rumunskem a Černým mořem od začátku konfliktu létají jak průzkumné drony, tak průzkumné a špionážní letouny, zejména americké a britské.

Je přitom veřejným tajemstvím, že všechny důležité informace o pohybu ruských sil, které západní velmoci zjistí, posílají do Kyjeva. Typickým příkladem takové spolupráce bylo zdecimování ruských sil nad Kyjevem. Spolupráce tohoto typu musí pokračovat a být co nejintenzivnější. Západ musí být očima a ušima ukrajinské armády.

3. Ruské peníze pro Ukrajinu

Ukrajina je sice země ve válce a jejím prvořadým cílem je zabránit obsazení svého území nepřátelskými silami, spolu s tím se ale ukrajinská vláda musí postarat o vlastní obyvatelstvo, prvořadě samozřejmě o ty, kdo žijí na okupovaných územích a blízko válečných zón. Existuje už dostatek důkazů, že Rusko systematicky ničí civilní infrastrukturu, kterou nelze nijak využít k vedení vojenských operací — dětské nemocnice, školy, bloky obytných domů.

Náklady na opravy, novou výstavbu a návrat do normálního života bude stát biliony eur. Odškodnění z ruské strany lze očekávat stěží, ale Západ může v tomto směru využít toho, že Rusové používají naše banky, burzy, clearingová centra a další finanční instituce. Západ proto v současné chvíli drží finanční prostředky, které původně patřily Rusku. Západní země by měly přijmout legislativu, která zaručí, že se z těchto peněz začne ihned platit obnova zničených území.

4. Zpřísnit sankce

Když válka začala, předháněli se západní politici v návrzích, jak Rusko co nejpřísněji potrestat ekonomicky. Fungovalo to v dobách studené války a od té doby se toho na ekonomických vztazích mezi Západem a Ruskem příliš nezměnilo. Sankce, které jsou nyní na Rusko uvaleny, už se však zjevně vyčerpaly a jejich další navyšování pomocí nových a nových balíčků už působí spíše parodicky.

Proto je třeba zavést sankce, o kterých se uvažovalo hned na začátku války: absolutní zákaz obchodu s Ruskem, zablokování veškerého majetku ruského státu, státních firem či státní banky v zahraničí, naprostá blokáda pohybu osob s humanitární výjimkou, jako jsou pohřby, léčení a podobně.

Zkrátka naprostá ekonomická izolace Putinova režimu i za cenu, že extrémně tvrdě dopadne na ruské obyvatele. Pod letitou propagandou, bez možnosti získávat pravdivé informace a volit ve svobodných volbách na ně nemůžeme pohlížet jen jako na oběti. Jsou součástí režimu, který svou agresivitou ohrožuje celý okolní svět.

5. Bombardování továren na drony v Íránu

Pokud Západ nechce s Ruskem zkřížit zbraně přímo — čemuž se není co divit, když si představíme, jací lidé vedou stát, který po Sovětském svazu zdědil tisíce jaderných zbraní —, lze jej zasáhnout nepřímo. Je dobře zdokumentováno, že severokorejské a íránské zbrojovky dodávají poměrně značnou část techniky a munice pro ruské okupační síly na Ukrajině.

Zejména íránské drony řady Šáhid dělají problémy přetížené ukrajinské protivzdušné obraně a terorizují civilní obyvatelstvo. Výrobcem dronů Šáhid je íránská státní společnost HESA, která stojí prakticky za všemi významnějšími leteckými projekty perského státu. Stejně jako Izrael bombarduje cíle v Sýrii, které ohrožují jeho bezpečnost, mělo by NATO přistoupit k leteckým útokům na továrny společnosti HESA, konkrétně Výzkumného centra Shahid Air Industries, který pod mamutí státní společnost spadá. V říjnu 2022 na něj uvalila sankce Evropská unie, v listopadu 2022 i Spojené státy a Kanada.

Ukrajina se stala již dávno relevantním členem západního společenství, má se stát budoucím členem NATO a je oficiální kandidátskou zemí Evropské unie. Íránu musí být jasné, že jeho zbraně takovou zemi sužovat nebudou — i za cenu fyzického srovnání několika továren se zemí.

6. Termín vstupu do EU a NATO

Zdrojem největší síly současného ukrajinského establishmentu je víra, že dovede svoje obyvatelstvo k lepší budoucnosti. V různých částech státu se názory liší, ale většina ukrajinského obyvatelstva je po napadení země Ruskem přesvědčena, že bohatší budoucnost je spojená se začleněním Ukrajiny do západních společenských a vojenských, ale zejména politických a ekonomických struktur, v první řadě do Evropské unie.

Unie je k rozšiřování zdrženlivější než NATO, koneckonců podmínky vstupu do EU, vzhledem k tomu, že každý nový stát má právo mluvit do věcí, které se bezprostředně týkají všech ostatních členů, jsou mnohem striktnější než podmínky vstupu do NATO.

Pokud však chceme současné ukrajinské vedení podpořit, stanovme jasný termín vstupu Ukrajiny do obou organizací, i kdyby to mělo znamenat do tohoto termínu zahrnout nutnou podmínku ukončení války. Pokud bude mít Ukrajina jasně vytyčenou cestu s dosažitelnými cíli vstupu do obou organizací, posílí ji to nejen zahraničně-, ale zejména vnitropoliticky.

7. Vojenské obsazení Podněstří

Kromě částí Ukrajiny Rusko v Evropě okupuje ještě jedno území, a to východní cíp Moldávie, zvaný podle řeky Dněstr Podněstří. V oblasti u hranic s Ukrajinou drží kolem správního centra Tiraspol podle různých odhadů od 1500 do 5000 vojáků. Podněstří přitom vzniklo po rozpadu Sovětského svazu jako vzbouřenecká kolonie uvnitř Moldavska a dodnes se nikdo neodvážil její status vyřešit silou. Moldavsko je přitom kandidátský stát NATO, který je pod silným kulturním, politickým i ekonomickým vlivem sousedního Rumunska.

Protože ruské vedení v poslední době začalo řinčet zbraněmi i tímto směrem a hrozí, že z mezinárodně neuznávaného Podněstří vytáhne na východní Ukrajinu proti strategickému přístavu Oděsa, je načase jednat. Nechť NATO dá zelenou moldavské vládě, aby Podněstří vojensky připojila ke zbytku země. I kdyby to mělo být za pomoci ukrajinské armády či jednotek NATO z Rumunska.

8. Agresivní právní akce na půdě OECD, OBSE a OSN

Válka se zpravidla zdá být jednorázovou akcí, proti které není jiné obrany než opět vojenské. Jak ale vidíme z historie dvacátého století, lze se efektivně bránit i ekonomicky a v dnešní době i právními prostředky. Západní země by proto měly zefektivnit a urychlit svoje snahy o postih osob zodpovědných za rozpoutání války u mezinárodních institucí: Mezinárodního trestního soudu v Haagu a podobných organizací pod hlavičkou OBSE, OECD a OSN.

Mezinárodní právo platí pro každého a existuje dnes již naštěstí více způsobů, jak ho na mezinárodní scéně vymáhat a postihovat ty, kteří jej soustavně a významně porušují. Následovat by měly tvrdé právní akce proti Rusku jako státu: správní žaloby, obstavování majetku nebo i exekuce práv v mezinárodních institucích, jako je Rada bezpečnosti OSN.

9. Přísné tresty za nepřímý obchod s Ruskem

Právo musí být vymahatelné a my dnes vidíme, že spousta firem, které se na začátku války zaklínaly odchodem z Ruska, s Moskvou dál obchoduje pod zástěrkou tureckých či kazašských prostředníků. Něco takového musí být exemplárně postihováno. Spolu s drakonickými sankcemi musí nastoupit drakonické tresty pro ty, kdo je porušují nebo obcházejí.

Pokud velké západní potravinářské firmy nehodlají respektovat západní hodnoty, postavené na míru a svobodě, nechť si obchodují s Čínou a Ruskem, ale bez možnosti obchodovat uvnitř Evropské unie. Reakce na takové jednání by měla zahrnovat možnost vyvlastňování takových podniků či jejich částí. Ve chvíli, kdy největšími světovými ekonomikami nejsou státy, ale mamutí obchodní společnosti, musí Západ najít odvahu a sílu k tomu, nastolit i v jejich rámci spravedlnost, třebaže na úkor jejich akcionářů.

10. Vojenská přítomnost ve vodách kolem Ukrajiny

Mezinárodní společenství často zapomíná, že Ukrajinu omývají vody hned dvou moří, Černého a Azovského. Výlučné ekonomické zóny mají v těchto mořích Rumunsko a Bulharsko na západě, na jihu Turecko, na východě Rusko a Gruzie a na severu podle mezinárodního práva stále vláda v Kyjevě.

Můžeme si o okupaci Donbasu a Krymu myslet cokoli, ale stejně jako například vzdušný prostor nad jednotlivými zeměmi, výlučné ekonomické zóny na mořích nikdo nezrušil. A je jen věcí Ukrajiny, koho do své ekonomické zóny vpustí a koho ne. Realita je samozřejmě jiná, nicméně vidíme, že Ukrajina efektivně bojuje proti ruské Černomořské flotile, které už potopila většinu největších plavidel, a Rusku se nepodařilo udržet blokádu západoukrajinských přístavů.

Je proto vhodný čas, aby do Černého moře, do výlučné ekonomické zóny Ukrajiny na pozvání její vlády vpluly válečné lodě NATO. Přes Bospor podle mezinárodního práva nemohou letadlové lodě, ale křižníky, torpédoborce či velké výsadkové lodě se schopností nést letouny i vrtulníky skrze úžinu plout mohou. Je známo, že právě zejména na moři je Rusko vůči NATO dlouhodobě velmi slabé.

Ukázat svou přítomností ruskému námořnictvu, kde je jeho místo — a to přesně v souladu s mezinárodním právem, tedy využitím vod, které patří Ukrajině —, je efektivní způsob, jak potlačit ruské okupační ambice v Černém moři. Rusové se na flotilu NATO zaútočit neodváží, tím spíš, pokud bude striktně dodržovat mezinárodní námořní pravidla.