Při příležitosti začátku dalšího šestiletého „mandátu“ provedl ruský prezident Vladimir Putin celou řadu změn v klíčových vládních pozicích. Nejvíce viditelná změna proběhla na klíčovém postu ministra obrany. Sergej Šojgu skončil ve vládě po dlouhých dvanácti letech v čele resortu. Kromě něj však Putin odvolal i Nikolaje Patruševa, dosavadního šéfa bezpečnostní rady ruského státu.

Proběhlé změny měly klasický ruský scénář, kdy i vysocí státní představitelé byli mnohdy zaskočeni rozhodnutím přijatým v nejužším kroužku Putinových důvěrníků, jakkoli některé indicie možným změnám v čele ministerstva obrany nasvědčovaly.

Vedle obměny ve vládních funkcích jsme sledovali také rošády a balancování různých zájmových skupin. Typickým příkladem bylo povýšení Dmitrije Patruševa, syna Nikolaje Patruševa, z pozice ministra zemědělství na vicepremiéra federální vlády. Pravděpodobně tím vyvažoval ústup do mocenského pozadí jeho otce, o jehož dalším angažmá zatím nemáme informace.

Co změny ve vedení ruského státu znamenají? Jaký vliv budou mít na pokračování ruské války proti Ukrajině a jeho konfrontaci se Západem? A jak ovlivní další vývoj v samotném Rusku?

Co dál s ministerstvem obrany?

Nástup do dalšího funkčního období umožnil ruskému autoritáři poměrně nenásilnou cestou provést změny, k nimž se schylovalo již nějakou dobu. V poslední době vzrůstala nespokojenost s fungováním ministerstva obrany, které v uplynulých dvou letech za jeho neefektivitu a korupci kritizovali nejen lépe informovaní takzvaní vojenští blogeři, ale stále více také běžní Rusové, kteří se skrze různé kanály dovídali o špatných poměrech na frontě a neuspokojivém zázemí pro vojáky.

Kritika vedení ministerstva se vystupňovala loni v létě během době vzpoury Wagnerovců Jevgenije Prigožina a pokračovala až do nedávné doby, kdy se odhalila masivní korupce jeho struktur.

Do korupční aféry byl zapleten důvěrník ministra Šojgua a zároveň náměstek zodpovědný za investice, výstavbu a veřejné zakázky Timur Ivanov, který byl ze své funkce odvolán 24. dubna. O den dříve byl zadržen za úplatky ve výši až miliardy rublů. Hrozí mu až patnáct let vězení. Pozice Šojgua byla aférou znatelně otřesena a podle některých výpovědí byla poslední kapkou, která ho u Putina, se kterým ho pojí dlouhodobé osobní přátelství, stála ministerské křeslo.

Šojguův nástupce Andrej Bělousov, dlouholetý Putinův poradce pro otázky státní ekonomiky a ekonomického rozvoje do čela ministerstva přichází z civilních pozic a původně i akademického prostředí, navíc se silným důrazem na ekonomická témata a manažerské vedení resortu. Od roku 2006, kdy nastoupil do státních služeb, působil v celé řadě funkcí, včetně krátkého vedení federální vlády nebo ministerstva ekonomického rozvoje. Do čela ministerstva obrany přináší zejména ideu ekonomické efektivity a udržitelnosti vedení války i do budoucna.

Jak poslední změny ovlivní vedení války?

Klíčovou otázkou jak pro Ukrajinu, tak pro celý Západ je, jak změny ve vedení ruského státu ovlivní pokračující ruskou agresi a co budou znamenat pro další postup na Ukrajině, kde ruská armáda zaznamenává v posledních týdnech určité úspěchy.

Pravděpodobnou odpovědí je, že ruské politické vedení zdůrazní interpretaci války nejen jako konfliktu s Ukrajinou, ale s celým Západem, který ji vojensky podporuje, a to války dlouhodobého charakteru a pro Rusko přímo existenciálního významu. Právě z tohoto důvodu se dosazením Bělousova posiluje prvek ekonomické udržitelnosti, lepšího managementu a efektivnějšího vynakládání zdrojů, včetně omezení korupce.

Již od počátku války proti Ukrajině roste role takzvaných statistů či ekonomických modernistů, protože právě lidem, jako je Bělousov, šéfka centrální banky Elvira Najbulina a mnozí další, se podařilo stabilizovat poměry v zpočátku velmi rozbouřených vodách ruské ekonomiky poznamenané západními sankcemi a novou vlnou mezinárodní izolace.

Co to znamená pro Ukrajinu a Západ?

Západ by si měl poslední ruské kroky vykládat v duchu posledních prohlášení Vladimira Putina, že Rusko bude na válku vynakládat ještě větší podíl ekonomiky a národních zdrojů. Rusko bude usilovat o zefektivnění a vytvoření podmínek pro dlouhodobé pokračování války jak proti Ukrajině, také proti celému Západ.

Ukrajina již v posledním roce vyměnila celou řadu ministrů, včetně dosazení efektivnějšího manažera do čela ministerstva obrany v osobě krymského Tatara Rustema Umerova. Podobně by se i Západ měl snažit o dlouhodobější strategii podpory Ukrajiny. Tedy nejen ad hoc nástrojů, byť robustních, jakou je například nedávno ohlášená další vojenská pomoc ze strany Spojených států amerických.

V tomto smyslu jdou správným směrem diskuse uvnitř Severoatlantické aliance, jejichž předmětem je vytvoření fondu na podporu obranyschopnosti Ukrajiny až ve výši sta miliard dolarů. Fond by měl zajistit dlouhodobější pomoc ukrajinskému spravedlivému boji za osvobození vlastních území. Uvažovat je přitom třeba za horizont nadcházejících amerických prezidentských voleb, které mohou transatlantickou vazbu značně rozkolísat a pro Ukrajinu znamenat značně negativní důsledky.

Politickou kuráž k prosazení těchto a dalších opatření na podporu ukrajinského odporu bude Západ potřebovat čím dál více.