Válka na Ukrajině je největší konvenční válkou na evropském kontinentu od roku 1945 a radikální zkouškou dosavadních názorů na vedení moderní války. Provází ji rozsáhlé použití moderních zbraní, a poskytuje tak bezprecedentní ověření ruských i západních zbraňových systémů skutečnými bojovými zkušenostmi.

Zvláštností úvodních operací bylo poměrně rychlé vyčerpání možností stran k vedení manévrového boje a přechod k poziční válce, což nás přimělo hovořit o návratu k materiálním bitvám v duchu první a druhé světové války. Zatím není jasné, do jaké míry je tento trend charakteristický pro celou současnou fázi moderního vojenství a do jaké míry jen odráží specifika bojových operací na Ukrajině.

Je třeba poznamenat, že tíhnutí k poziční válce namísto manévrové bylo v posledních desetiletích mnohokrát pozorováno v lokálních konfliktech, zejména když ani jedna strana neměla kardinální početní nebo technologickou převahu. Nejvýraznějším příkladem byla íránsko-irácká válka v letech 1980-1988.

Jedním z hlavních důvodů tohoto trendu je skutečnost, že od arabsko-izraelské války v roce 1973 se neustále zvyšuje zranitelnost tanku na bojišti, což vedlo k tomu, že tank ztratil svůj význam jako klíčový průlomový a manévrovací prostředek, a tím přišla manévrová válka o svou hlavní technickou podporu. Uvidíme, zda zvýšení ochrany tanků (především zavedením systémů aktivní ochrany) situaci radikálně změní. Lze totiž předpokládat, že by to podnítilo intenzivní práce na zdokonalování tanků a zintenzivnilo nákupy nejmodernějších a nejpokročilejších tankových platforem.

Totéž lze říci i o třídě lehkých obrněných vozidel, kde se vyspělé platformy posunou směrem k pokročilým tankům z hlediska ochrany a dalších vlastností (a ceny).

Celkově válka na Ukrajině prokázala rozhodující roli pozemních sil v ozbrojeném boji, neboť pouze armáda je schopna obsadit a udržet území. Zároveň se ukázalo, že vysoce přesné zbraně jsou účinnou alternativou k masivnímu a nákladnému používání neřízené munice, neboť ta je spíše důsledkem nízké skutečné vojensko-technické úrovně obou válčících stran.

V této souvislosti lze již nyní pozorovat boom poptávky po dělostřeleckých a raketových dělostřeleckých systémech s vysoce přesnou municí se zvýšeným dostřelem a na druhé straně návrat k masivním mobilizačním zásobám munice všeho druhu.

Význam řízených zbraní

Bojové zkušenosti ukazují, jak důležité je masové nasycení vojsk řízenými zbraněmi taktické úrovně, od moderních PTŘS až po minometnou munici. Významnou perspektivní palebnou kapacitou by mohla být taktická střela se zvýšeným doletem, která by v zásadě mohla převzít významnou část úlohy dělostřelectva.

Důležitým aspektem je také digitalizace a „zasíťování“ bojiště, které poskytuje bezprecedentní možnosti průzkumu, zaměřování, velení a řízení a palby v reálném čase. Masové použití globálních systémů přenosu dat, jako je Starlink, umožnilo univerzální propojení bojových jednotek (až po vozidla a jejich osádky).