Nové základny i síť dronů. Severoatlantická aliance posiluje východní obranu

Daniel Kotecký

Východní hranice NATO dle expertů není připravená na případnou vojenskou konfrontaci. Státy Aliance stav musí zlepšit. Partneři v projektu PULSE upozornili DR na dvě zvlášť podstatné iniciativy jdoucí tímto směrem.

Ochrana východní hranice NATO není dostačující. Foto Jonathan Nackstrand, AFP

Ne jen další peníze a zbraně pro Ukrajinu — státy na východní hranici Severoatlantické aliance posilují kvůli zkušenosti s Ruskem také svojí vlastní obranu. Kusé zprávy o různých iniciativách se objevovaly už řadu měsíců. Nyní v souvislosti s proběhlým summitem NATO se jim věnuje zvýšená pozornost.

Kolegové novináři z dotčených zemí spolupracující s DR v projektu přeshraniční spolupráce PULSE vyzvedávají ve svých textech zejména dvě nové iniciativy: mohutné rozšiřování a modernizaci základen v Rumunsku a Bulharsku, kde má být dislokováno několikanásobně vyšší množství jednotek Aliance, a plán šesti pobaltských států na společné monitorování hranice s Ruskem a Běloruskem pomocí sítě dronů.

Jak upozornily v květnu Financial Times, evropské členské země NATO disponují dle zdrojů zevnitř aliance jen asi pěti procenty prostředků protivzdušné obrany potřebnými k ochraně středo a východoevropských členských států. Nové iniciativy jsou tak logickou reakcí.

„Státy Pobaltí mluví jedním hlasem, velmi hlasitě, a proto se NATO na tento region soustřeďuje více. Černé moře je ale nyní vůči ruským provokacím a vojenským akcím mnohem zranitelnější,“ popisuje vnitřní dynamiku aliance bulharský expert Jordan Božilov, prezident Sofijského bezpečnostního fóra, pro online list Mediapool.

Největší základna NATO v Evropě — za patnáct let

Rozhodne-li se Rusko konfrontovat NATO, stane se tak podle Božilova právě v Černém moři. S tímto názorem se podělil s již zmiňovaným médiem Mediapool, které společně s rumunskými partnery ze serveru Hotnews analyzovalo plány aliance na rozšíření vojenské působnosti v obou zemích.

„Přítomnost sil NATO je stále nedostačující. To je do značné míry způsobeno tureckou politikou, která neumožňuje přístup lodím aliance ze zemí ležících mimo Černé moře,“ doplňuje Božilov.

Jednotky severoatlantické aliance jsou v Rumunsku a Bulharsku organizovány do skupin. Složeny jsou především z posádek spojenců obou zemí. Za účelem hostování vyššího počtu vojáků nyní dané jihovýchodní země posilují vojenskou infrastrukturu.

Konkrétně Rumunsko plánuje již v následujícím roce rozšířit počet zde umístěných vojáků ze současné tisícovky na asi pět tisíc. Ve vojenském žargonu NATO tak zdejší skupina povýší na brigádu. V současnosti zde sídlí především francouzské jednotky, ale také vlastní domácí Rumuni, Portugalci či Belgičani.

Jen dvanáct kilometrů od největšího rumunského resortu Mamaia rumunský stát rovněž zmodernizuje leteckou základnu Mihaila Kogălniceanua. Na ní má být v budoucnosti umístěno deset tisíc vojáků, a stane se tak největší vojenskou základnou NATO v Evropě vůbec.

Uvedení do plného provozu se nicméně předpokládá až v roce 2039. Rumunské ministerstvo obrany za ní ze státního rozpočtu a dalších zdrojů má zaplatit asi 12,17 miliard lei (přibližně šedesát miliard korun).

Bulharské klopýtání

Také Bulharsku chce mít na svém území moderní základnu, a to v Kabile. A také zdejší skupina se má rozrůst na brigádu, tedy asi na pětitisícový stav. Bulharskou skupinu NATO v současnosti vede Itálie s účastí Američanů, vlastních Bulharů, Černohorců, Řeků, Albánců, Makedonců a Turků.

Práce na modernizaci základny v Bulharsku jsou ovšem aktuálně opožděné a značně se prodražují. Je tak pravděpodobné, že část jednotek bude muset přebývat přechodně v provizorních přístřešcích. K prodlevám a současnému prodražení na asi sto milionů bulharských leva (asi 1,3 miliardy korun) dochází přesto, že Bulharsko zadalo navržení připravované infrastruktury externě agentuře NATO.

K danému kroku se přitom přistoupilo proto, že sám bulharský stát se chtěl vyhnout systémovým nedostatkům, jimiž ministerstvo obrany při přípravě velkých infrastrukturních projektů dlouhodobě trpí. Délka jejich výstavby se výrazně prodlužuje a u mnohých na povrch vyplývají podezření z korupce.

Zeď dronů z Polska do Norska

Ohledně takzvané dronové zdi, kterou připravuje šest států NATO sousedících s Ruskem a Běloruskem, získali partneři Deníku Referendum z projektu PULSE celý společný návrh koordinovaného systému. Ministři Finska, Norska, Polska a trojice pobaltských států se na něm dohodli v druhé půli června. Systém má především bránit provokacím z východu. Státy se nyní snaží na projekt získat ještě financování z fondů EU.

Podle expertů, s nimiž hovořil španělský list El Confidencial, by případné přímé vojenské agresi ze strany Ruska předcházelo prohloubení nepřátelských akcí v tzv. šedé zóně. Řeč je o široké kategorii „hybridních“ hrozeb, a nejedná se tedy čistě jen o situace vyloženě vojenského rázu.

Síť dronů by tak měla sloužit jak k monitorování hranic a hlášení například případných pokusů o sabotáž klíčové infrastruktury, tak i odhalování pašeráckých tras či ohlašování migrace přes východní hranice.

„Přestože k incidentům nedochází každý den, strach z provokací je na denním pořádku,“ řekl El Confidencialu důstojník Tarvo Kruup, který velí východní prefektuře a stojí v čele estonské Rady pohraniční stráže.

Článek vznikl v rámci projektu PULSE, evropské iniciativy na podporu přeshraniční novinářské spolupráce. K přípravě textu byly použity materiály sesbírané partnery z médií Mediapool, Hotnews, HVG a El Confidencial.