Manželka opilce leží v posteli s milencem. Znenadání se její manžel připotácí do ložnice a vleze pod peřinu. „Miláčku, já jsem tak opilý, až se mi zdá, že z peřiny čouhá šest nohou,“ povídá. „Z toho si nic nedělej,“ odpoví mu manželka, „vrať se ke dveřím a podívej se znovu.“ Opilému manželovi se při pohledu od dveří uleví. „Máš pravdu, jsou tam jen čtyři nohy!“

Pomineme-li určitou vulgaritu, postihuje vtip významný fenomén. Obyčejně předpokládáme, že určitou situaci pochopíme lépe z odstupu než jako přímí aktéři dění. Jenže to neplatí vždy a někdy je tomu právě naopak — externí pozice znemožňuje pochopit, jak se věci mají doopravdy. Je to manželův odstup spojený s falešným dojmem účasti, kvůli čemu pokládá milencovy nohy za své vlastní.

Velmi podobnou dynamiku vykazuje i západní podpora Ukrajině. Na Západě často přehlížíme, že skutečnými vítězi ukrajinského boje se nakonec nejspíš stane několik tamních oligarchů. Neměli bychom se divit, pokud se situace na poválečné Ukrajině nebude v tomto směru příliš lišit od předválečného stavu — bude zkorumpovanou zemí ovládanou oligarchy a kolonizovanou velkými západními korporacemi kontrolujícími úrodnou půdu a přírodní zdroje.

Pozornost, kterou upíráme na válku, neumožňuje vidět, kdo všechno z nich těží. Je to stejné jako v případě manžela opilce, který si plete nohy milence své manželky se svými vlastními. V hloubi duše popírá skutečnost a odmítá uznat pravý stav věci. Může se ale Ukrajina vyhnout podobnému vývoji?