Etika v ruinách

Slavoj Žižek

Svět se nachází uprostřed kulturní války, v níž pravice upadá až do násilných perverzností a „woke“ levice na to reaguje způsoby, které situaci jen zhoršují.

Izrael se stále více stává zrcadlovým obrazem svých nábožensky fundamentalistických protivníků v regionu. Foto Emmanuel Dunand, AFP

Etický pokrok produkuje i jednu užitečnou formu dogmatismu. Normální zdravá společnost nediskutuje o tom, zda znásilnění nebo mučení jsou, či nejsou přípustná — veřejnost je „dogmaticky“ považuje za nepřijatelné. A ze stejného důvodu společnost, jejíž lídři hovoří o „legitimním znásilnění“ — jak se nechal slyšet někdejší republikánský kongresman — nebo o tolerovatelném mučení, vykazuje zřetelné znaky morálního úpadku a dosud nepředstavitelné činy se tu mohou brzy stát realitou.

Vezměme si dnešní Rusko. Na (neověřeném) videu, které se tento měsíc začalo šířit, čelí bývalý žoldák z pro-kremelské Wagnerovy skupiny obvinění z toho, že přešel na druhou stranu, aby „bojoval proti Rusům“, načež ho neidentifikovatelný útočník udeří ze strany kladivem — nebo spíš perlíkem — do hlavy.

Když byl zakladatel Wagnerovy skupiny a blízký spojenec Vladimira Putina Jevgenij Prigožin žádán, aby toto video komentoval, řekl jen: „Pes si zaslouží psí smrt“.

Podobnost pravicových režimů napříč světem

Jak už si všimli mnozí, chování Rusů je v tuto chvíli v podstatě identické s tím, jak s druhými jedná Islámský stát.

Anebo stále bližší spojenec Ruska, Írán, kde jsou mladé dívky zadržené při protestech proti režimu ve zrychleném řízení provdány za vězeňskou ostrahu a následně znásilňovány — a to z toho důvodu, že v Íránu nezletilá nemůže být zákonně popravena, je-li panna.

×
Diskuse
JP
December 8, 2022 v 11.00

Shodou okolností na téma "cancel culture" vyšel zajímavý rozhovor i v dnešním Právu (příloha Salon).

Podle mého soudu je tato hysterická forma levicového protestu (v určitém smyslu logickým) důsledkem toho, že radikální levici zmizela její dřívější témata, to jest především klasický třídní boj. (Navíc velké části dělnické třídy přešly na pozice pravice.) Nezbylo tedy nic jiného, nežli tento svůj radikální odpor vůči stávajícímu uspořádání přenést na jinou platformu, nalézt pro něj nová (zástupná) témata.

Jak řečeno jedná se o akt vnitřního odporu proti společenskému uspořádání, které je vnímáno - přes svůj vnějškový demokratismus a liberalismus - jako vnitřně nespravedlivé, se skrytými strukturami mocenské nadvlády, a tedy i podřízenosti. V tomto smyslu je tento akt vzdoru sám o sobě legitimní; ale bohužel ho mnohdy praktikují fundamentalisté, kteří ztratili jakoukoli soudnost. Tento o sobě legitimní postoj kritiky vůči skrytým formám závislosti v současné (západní) společnosti se už mnohdy stal ryzím ideologickým dogmatismem, kde už nejde o nápravu skutečných křivd, nýbrž jenom o to vybojovávat svůj džihád proti ideovému protivníkovi.

Žižek zní mnohem víc jako konzervativní socialista, než pan Drulák a jeho inspirátoři.

JP
December 9, 2022 v 10.46

Existují dvě formy konzervatismu, pane Morbicere. Jeden z těchto konzervatismů (ten Drulákův) se odvolává na "tradiční hodnoty", aby za nimi mohl kamuflovat svůj reakcionářský postoj, živelnou averzi vůči všemu progresivnímu.

Ten druhý konzervatismus pouze odmítá podílet se na hysterickém akcionismu ze řetězu utržených pseudolevičáků. Žižek nijak nepopírá práva všech oněch minoritních společenských (genderových a jiných) skupin; on se obrací jenom proti zideologizování těchto jejich práv, proti tomu aby se z nich stal pouze klacek na potírání ideového protivníka.