Děkuji mnohokrát Filipovi za zprostředkování myšlenek tohoto moudrého odborníka.

Je pozoruhodné, že navrhuje velmi podobné věci jako "ruský šváb" Pleva.

Doufám, že mu bude podobně šťavnatě nadáváno - spravedlnost přece musí bejt, ne? Anebo ne?

Budu sledovat, zda a jaké reakce Doyleova kniha a teze, které přináší, vyvolá, a případně budu o tom zde informovat.

Je tu přece jen jeden podstatný rozdíl. Doyle uvažuje, co dělat, až ta válka skončí. A to, že skončí tak, jak to popsal je hodně realistické očekávání. A dohody, které po válce nastolí udržitelný mír je třeba promýšlet už dnes.

Doyle neútočí primárně na současnou pomoc bránící se Ukrajině.

Samozřejmě kromě toho nesmyslu s Krymem. Možná bude ruský Krym cena za mír, ale argument aktuálním složením obyvatel po pár letech okupace je vždycky hloupé (Hitler nenařídil v Sudetenlandu žádné etnické čistky -- přesto odtamtud náhle prakticky zmizela česká populace, která předtím tvořila jednu čtvrtinu, ostatně první tamější vyhnání se týkalo nějakých osmi set tisíc německých sociálních demokratů a tamější romská populace zmizela o tři roky dřív než ta ve zbytku Čech). Mimoto z amerického odstupu mu jaksi uchází dost podstatný moment -- Ukrajina je multietnický stát a třetina lidí tam před rokem 2021 měla ruštinu jako rodný jazyk. A překvapivě hodně těchto rodilých ruských mluvčích se nejen upřímně považuje za Ukrajince, ale volili ty nacionalističtější ukrajinské strany (i když v tom není moc na výběr :-)

Myslím, že u Krymu nejde o národnostní složení pouze po anexi, ale i před ní. Rusové tam tvoří velkou většinu od stalinského odsunu krymských Tatarů, okupace neznamenala zásadní změnu.

Rozdíl oproti Sudetům je samozřejmě taky v tom, že ty byly součástí českého státu v jeho historických hranicích odjakživa, kdežto Krym byl mnohem déle součástí Ruska (a ještě déle fakticky součástí osmanské říše) než Ukrajiny.

A jistě někteří rusky mluvící Ukrajinci volili i ukrajinské nacionalistické strany. Ne však na Krymu, tam v roce 2010 vyhrála Strana regionů naprosto drtivě.

Celou oblast někdejšího Krymského chanátu obsazovalo carské Rusko od posledních decenií osmnáctého století. V ruském samoděržaví existovaly právě jen gubernie, taryčevskaja na roveň kazaňské nebo kielské, to jest krakovské. Občas se probleskl ohled k historickým zemím, ale tou Ukrajina nikdy nebyla. Byl Krym s jedním pevnostním městem a komunikacemi, které neumožňovaly zásobovat ruskou armádu už v době krymské války integrální součástí Ruska nebo nepořádně okupovaným územím?

Stalinistické běsnění sice změnilo v třicátých letech dvacátého století skladbu obyvatel, potlačilo předtím největší etnickou skupinu, Tatary, zasáhlo tvrdě taky Řeky a převládla ruská populace. Jenomže v roce 1954 byl Krym přičleněn k Ukrajinské socialistické svazové republice. A po rozpadu Svazu se v devadesátých letech urychlila pluralizace populace, návrat Tatarů, zvýšení počtu Řeků a ovšem také lidí, kteří se etnicky hlásí k Ukrajincům.

Takže byl-li Krym sto třicet let let součástí carského Ruska a pak s nějakou tou přestávkou třicet let Ruské socialistické svazové republiky a pouze posledních šedesát let součástí Ukrajiny, asi příliš neumožňuje stanovit historický nárok.

A právě tak bych nic neurčoval podle posledních ukrajinských voleb. Nebylo to referendum a mají v tomhle ohledu jen orientační význam.

Prostě umím si představit, že si Rusko Krym udrží jako kořist uznanou nakonec i Ukrajinou jako cenu za mír.

A umím si představit, že se o tom, kam Krym půjde (nebo zda se rozdělí) bude rozhodovat v referendu -- ale pak, pokud to nemá být fraška, musí jít o referendum na demilitarizovaném území s neutrální okupační správou a s určitým odstupem od ruské okupace. Velmi nepravděpodobný scénář -- ale lepší než bezostyšně legitimizující fraška.

se množí...

Už i ten Profant: "Prostě umím si představit, že si Rusko Krym udrží jako kořist uznanou nakonec i Ukrajinou jako cenu za mír."

Torquemada zjevně nestíhá veškeré to kacířství potlačovat... nepořádek, nepořádek...

Umím si to představit -- nikoliv, že to chci nebo podporují.

skutečně ta pasáž týkající se české situace není z Doyla, ale je Outratova. To je přece poměrně jasné, nikoli nejasné, řekl bych.

Díky za upřesňující dotazy. Srovnání Putina s Hitlerem jistě není českou specifikou, to máte samozřejmě pravdu. Doyle s tím ovšem výslovně polemizuje a za vhodnější paralelu považuje třeba Mussoliniho italský režim (jakkoli historické paralely vždy kulhají).

Ohledně Sýrie je to tak, že Doyle jmenuje západní zásah v Sýrii jako jeden z příkladů západních vojenských intervencí, přičemž mu jde o srovnání intenzity a frekvence vojenské aktivity na straně různých zemí a bloků. Jinde a častěji mluví o ruském zasahování v Sýrii a podpoře Asadova režimu.

Musím přiznat, že jsem se mýlil (tak jako mnoho dalších) v odhadu toho, že Putin loni v únoru zaútočí. Nicméně to nic nezměnilo na tom, že nevidím, že nechci vidět jako jedinou verzi budoucnosti nekonečnou nebo dokonce eskalující válku s Ruskem. A stejně jako před rokem si nemyslím, že Rusko chce dobýt a ovládnout Evropu a svět.

Přesto uznávám jako nezbytnost vyzbrojení Ukrajiny, jen bych opravdu nedodával zbraně dlouhého dosahu (a samozřejmě zbraně jaderné). Jako nejreálnější výsledek války vidím příměří po nějaké době dalších bojů, ofenziv a protiofenziv. A pak zřejmě novou studenou válku (či studený mír, ono to je nakonec dosti podobné).