Válka na Ukrajině z jara: ruská ofenzíva zpomalila, ukrajinská je na dohled
Petr JedličkaU Bachmutu, Kreminny či Avdijivky postoupili interventi přes zimu o jednotky kilometrů. Ukrajinci nyní přesouvají své síly na nástupní pozice. Hojně diskutovaný únik informací v USA by jarní ofenzívu ohrozit neměl.
Jen dílčí úspěchy přinesla nakonec ruská ofenzíva, v rámci které se invazní jednotky snažily od února prorazit na několika místech fronty současně. O pár stovek metrů se útočníkům podařilo zatlačit obránce na úplném severu nad Kupjanskem, kde byl u Dvoričné zajištěn přechod přes frontovou řeku Oskil. Níže Rusové mírně postoupili v lesích u Kreminny a na jihodonbaské frontě pak u Avdijivky a Marjinky — na západních příměstích Doněcku, kde se bojuje už od roku 2014.
Asi největší změny od zimy přitom zažila fronta kolem již notoricky známého středodonbaského Bachmutu. Město je nyní obklíčené ze tří stran. Žoldáci z Wagnerovy skupiny překonali v březnu i řeku Bachmutku — dlouho jednu z hlavních obranných linií.
Vůdce loutkové Doněcké lidové republiky Denis Pušilin navštívil obsazenou část Bachmutu před několika dny a konstatoval, že „bylo osvobozeno“ již 75 procent města.
Sami wagnerovci ovšem vzápětí potvrdili, že Ukrajinci ve městě stále bojují. Po ústupu od řeky je nyní frontou severojižní železniční trať.
Co bude s druhdy osmdesátitisícovým Bachmutem dále, není jasné. Vojenští experti z Británie a USA již v lednu radili přesunout frontu jinam. Shoda je, že ruské ztráty jsou enormní, ukrajinské však také velké.
Vláda v Kyjevě navíc kvůli udržení města nasadila v oblasti i některé jednotky, jež měla v záloze na jarní ofenzívu. Ve druhé polovině března frekvence útoků ve vlastním Bachmutu — i když ne intenzita bojů — mírně polevila.
Obecně stále platí, že ruské jednotky se pokoušejí dobýt i širší okolí Bachmutu, zejména obce na severozápad od města a také blízký Časiv Jar. V minulém týdnu byly pak hlášeny přesuny ruských elitních jednotek do města a také jižněji k Avdijivce a Marjince.
Obrysy protiofenzívy
Na ukrajinské straně vyhlíží všichni očekávanou jarní protiofenzívu. V podstatě nikdo nepochybuje, že proběhne, jakmile to dovolí počasí. Silné deště mají na donbaské části Ukrajiny ustat po 15. dubnu. Vysychání půdy ještě nějakou dobu potrvá. Četné jednotky z přibližně šedesáti- až stotisícového kontingentu míří už nyní na nástupní pozice.
Stálou otázkou zůstává, kudy Ukrajinci útok povedou. Většina analytiků předpokládá buď výpad do zadněperské části Chersonska, což by izolovalo Krym, nebo na záporožský Melitopol, což by rozdělilo okupovanou oblast ve dví.
Možný je ale i útok na jihu Donbasu u Vuhledaru, na severu u Kreminny nebo ostatně i u Bachmutu. Linie dotyku mezi obránci a agresorem měří na Ukrajině v současnosti 1200 kilometrů, což nabízí opravdu mnoho možností.
Americký únik
Velkým tématem posledních dní se stal únik zpravodajských informací z amerických bezpečnostních struktur, které se týkají právě Ukrajiny. Dle dosud dostupných analýz není ve zveřejněných materiálech nic, co by mohlo ohrozit pojednávanou ofenzívu či ukrajinskou obranyschopnost. Dále poškozena byla spíše jen pověst amerických tajných služeb.
Fakticky materiály odhalily, že USA i nadále špehují mocenské struktury na Ukrajině a ve spojeneckých zemích, a to i včetně například generálního tajemníka OSN. Dále se odhalilo, že Američané na Ukrajinu spolu se spojenci vyslali několik desítek příslušníků zvláštních sil, že se snažili zmařit záměr Egypta vyrábět pro Rusko rakety či že musejí řešit spory o dodávky zbraní v Jižní Koreji.
Obecně se uniklý materiál skládá z řady různých zpravodajských analýz a dalších dokumentů, z nichž některé si vzájemně protiřečí (například o počtech obětí války) a některé obsahují jen všeobecně dostupné informace — například předpovědi počasí.
O pár skutečnostech se ale před únikem na veřejnosti pouze spekulovalo, a nyní se je podařilo takto potvrdit — například že Ukrajině dochází munice do protiletecké obrany.
Vězni, zbraně, nový řád
Vedle debaty o ofenzívách a americkém úniku se v aktuálních textech o válce na Ukrajině řeší ještě nejrůznější dílčí události. Wagnerova skupina dostala kupříkladu příkaz přestat verbovat v ruských věznicích; nově zde ale verbuje sama ruská armáda.
Četnou pozornost také vzbudilo ruské rozhodnutí přesunout taktické jaderné zbraně do Běloruska, ačkoli prakticky k tomu zatím nedochází. V Bělorusku je ovšem stále více ruských vojáků a panují obavy, že budou v budoucnu útočit na Ukrajinu i z daného území.
Ukrajinská reprezentace se stále snaží po světě vyjednávat další dodávky munice, letecké techniky či nábojů do salvových raketometů se 150kilometrovým dostřelem.
Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov se přitom při návštěvě v Turecku nechal slyšet, že případná „jednání o příměří musí být založena i na principech nového světového řádu“, což dle znaleckých analýz znamená uznání zóny suverénního ruského vlivu v oblasti.
Ty rozporné údaje - konkrétně o ztrátch na životech - vypadají kakhle:
1.
According to the document entitled:
"Russia/Ukraine - Assessed Combat Sustainability and Attrition"
Russia 35,500-43,000 KIA*)
Ukraine 15,500-17,500 KIA
2.
According to the section entitled:
“Total Assessed Losses”
Russia 16,000-17,500 KIA
Ukraine up to 71,000 KIA
https://www.cnbc.com/2023/04/07/us-reviewing-whether-ukraine-war-documents-were-leaked.html
*) KIA - Killed in action
Stejná data jsou uváděna v mnoha zdrojích (občas včetně vyjádření pochybností o autenticitě...).
Netřeba zdůrazňovat, že obě verze jsou podobně tragické...
Zcela upřímně řečeno, jsem v tomto ohledu značně skeptický. Samozřejmě o reálném stavu jak ukrajinských tak i ruských ozbrojených sil máme jenom velmi přibližné informace; ale osobně si jen těžko dokážu představit že by Ukrajinci byli v současné době schopni provést nějakou rozhodující ofenzivu. Je zde několik velmi problematických bodů.
Za prvé, hlasité a veřejné ohlašování této ofenzivy. Žádný vedoucí vojenský velitel, pokud má jenom základní schopnost vojenského myšlení, své plány na ofenzivu nenahlásí nepříteli předem. Buďto tedy toto veřejné opakované ohlašování vlastní ofenzivy bylo ze strany ukrajinského vedení jenom kouřovou clonou, která měla Rusy donutit část svých zdrojů místo do útoku (u Bachmutu) převést na budování obranných opatření; nebo se jednalo jenom o udržování bojového ducha (kompenzovat tak ztráty u Bachmutu); anebo se jedná o projev naprostého strategického diletantismu ukrajinského vedení a velení. Ve všech případech by pro nějakou účinnou a masivní ofenzivu hovořilo jen dost málo.
Za druhé: Ukrajinci evidentně nemají dost sil, dost munice ani na dostatečnou obranu (opět především u Bachmutu). Přitom pro úspěšnou ofenzivu je zapotřebí mít převahu v palebné síle přinejmenším tak 4 : 1, či spíše 5 : 1. Navíc - jak už zmíněno - v důsledku veřejného ohlášení plánů na ukrajinskou ofenzivu Rusové především v nejcitlivějších úsecích fronty zesílili obranné pozice, které bude jen velmi obtížné překonávat.
Za třetí: jak uvedl P. Jedlička, Ukrajinci pro tuto ofenzivu chystají kontingent 60 - 100 tisíc vojáků. Jenže - co je o tomto "úderném svazu" možno číst, tak se jedná o oddíly složené z dobrovolníků! Z bývalých policistů, hasičů a podobně! Jak je možno od takovéhoto ad-hoc slepence očekávat úspěšné provedení tak krajně náročné operace, jako je ofenziva proti mnohem početnějšímu nepříteli?!...
V této souvislosti musím ještě jednou vyslovit podivení nad způsobem, jakým ukrajinská strana organizuje, povolává své vojenské síly. Zdá se, že zde stále ještě převládá naprostý amatérismus, respektive ona zmíněná dobrovolnost. Jeden příklad za všechny: jeden důstojník pravidelné ukrajinské armády se nějak nepohodl se svými veliteli - a tak prostě podal výpověď, a odešel do civilu! A to v dobách existenčního vojenského ohrožení státu! Jak je něco takového možné?!
Už na samém počátku ruského útoku proti Ukrajině jsem napsal, že je nepochopitelné že ukrajinské vedení nevyhlásilo celonárodní mobilizaci. Například tak, jak to učinila Velká Británie když se bránila proti Hitlerovi. Zdá se, že největší slabinou Ukrajiny je to, že v jejím vedení stojí - natolik vynášený - Zelenskyj, ale nikoli "buldok" Churchill. Protože není představitelné, že by pod Churchillem byl celonárodní boj proti smrtelnému nepříteli veden takto váhavě, a zdá se že i diletantsky.
Za čtvrté: západní tanky. Ano, Ukrajina má teď k dispozici určité množství těžkých a technicky vyspělých tanků západní provenience. S jejich pomocí by snad skutečně bylo možno provést úspěšný průlom ruské fronty - ale v důsledku pouze omezeného množství této těžké vojenské techniky jenom v relativně úzkém pásmu. Na nějakou větší ofenzivu strategického významu by to asi sotva stačilo. Navíc se Rusové mezitím na nasazení těchto tanků připravili; když sami nemají rovnocenné tanky které by se těm západním mohly postavit, pak mají být útočící svazy ukrajinských tanků zasypány masivní palbou z těžkého dělostřelectva, a za druhé ruská pěchota dostává speciální výcvik pro boj proti tankům zblízka.
A konečně: kde by se tato ofenziva měla provést? Na jižním úseku fronty, v chersonské oblasti? - Je sotva možno si představit, že by ukrajinské ozbrojené síly mohly být schopny překročit Dněpr. Ve středním pásmu, směrem na jih, podle východního pobřeží Dněpru? Lákavá vyhlídka, rozdělit ruská vojska vejpůl, a izolovat jejich západní uskupení. Jenže - tady se staví velká otázka, zda by Ukrajinci měli dost sil na to aby udrželi křídla. I kdyby se jim podařilo proniknout až k moři, hrozilo by velké nebezpečí že naopak jejich útočné čelo se dostane do obklíčení a bude zničeno.
Snad ještě relativně nejvíce smyslu by dával protiútok v oblasti Bachmutu: za prvé tam by se nejednalo o nějakou široce založenou, nýbrž jenom lokální protiofenzivu, na kterou by i omezené ukrajinské síly mohly stačit. A za druhé: Rusové ve snaze obklíčit Bachmut zde sami vytvořili daleko roztažené výběžky, které by bylo možno cíleným útokem z obou stran přeštípnout, a tak naopak v nich se nacházející ruské jednotky dostat do obklíčení.
Ještě jednou: tyto úvahy vznikly na základě pouze přibližné znalosti stavu jak ruských, tak ukrajinských bojových potenciálů. Nelze proto zcela vyloučit, že se ukrajinské straně přece jenom podařilo v utajení vytvořit bojový svaz s dostatečnou údernou silou, schopný provést ofenzivu většího rozsahu. Také nelze vyloučit, že obecný stav ruských vojsk je ještě v dezolátnějším stavu než je známo; a že se po prvním závažném úderu nepřítele zhroutí. Ale pokud není dán ani jeden z těchto případů, pak mohu pouze opakovat, od chystané ukrajinské ofenzivy bych si nijaký zásadní zvrat na rusko-ukrajinské frontě nesliboval.
Ohlašovaná, protože očekávaná ukrajinská ofenzíva skutečně nevypadá jako nezadržitelná. K něčemu ale zřejmě dojde a překvapení nejsou vyloučena.
Co se týče srovnání Zelenského vedení s Churchillovým od pana Poláčka, zde je třeba respektovat změny, ke kterým obecně došlo. Je prostě vidět, jak je dnes válka systémově nepřijatelná a externalizovaná i jak technika nahrazuje lidi. Nejen Rusko, ale také Ukrajina se proto zatím vyhýbají skutečné, plné mobilizaci. S postupem času bude její vyhlášení a provedení stále těžší, takže nelze vyloučit uvíznutí bojů ve slepé uličce. Obě země mají takový scénář za málo žádoucí, ale Rusům může v zásadě dostačovat jako udržovací a nátlaková strategie, zatímco Ukrajinci mohou jednat o potřebných dodávkách zbraní. A Západ? Ten může zjistit, že se nic zas tak hrozného není na obzoru...
Pan Horák: ano, je docela dobře myslitelný i takový scénář, že válka na Ukrajině "zamrzne" na dlouhý čas. Že na frontě dojde k patové situaci, a že svět o tamější dění pomalu ztratí (aktuální) zájem. Připomeňme si jenom, jak dlouho se táhly boje Izraele s jeho arabskými sousedy.
Právě proto je pro Ukrajinu životně důležité, aby takovéto "zamrznutí" nepřipustila, a aby se pokusila o ofenzivu. I když třeba jenom s omezeným úspěchem. Ale musí přitom dávat velký pozor, aby se nedopustila nějakého ukvapeného počinu, kde by nepromyšleným útokem více ztratila nežli získala.
Co se role techniky a lidského faktoru týče: ano, technika hraje (čím dál tím větší) roli; nicméně je to právě konflikt na Ukrajině který i západním stratégům přinesl jasný poznatek, že jenom spoléhat se na (vyspělou) techniku nestačí, že nakonec je stále ještě rozhodující boj na zemi. A že ten boj na zemi nakonec musí vybojovat klasický pěšák. Právě proto nyní západní státy (především ty které sousedí s Ruskem) spěšně navyšují počty svých vojáků.
Tvrdím proto znovu, a ještě to početně konkretizuji: dnes, po roce války, měla mít Ukrajina už milión vojáků ve zbrani. S takovýmto množstvím by byla schopná provést i rozsáhlou ofenzivu, jmenovitě tu středním směrem, k moři, a tím přeštípnout ruské okupační armády na dvě části. A ten fakt že Ukrajina tento milión vojáků ve zbrani nemá, nadále pokládám za fatální selhání ukrajinského vedení, a to jak vojenského tak i politického.
Ještě jeden aspekt je záhodno zmínit ohledně dění na Ukrajině. A to sice jeden, který je významný právě svým postupným mizením.
Zdá se totiž, že bombardování a ostřelování ukrajinského zázemí, ukrajinských měst v poslední době citelně oslabilo. Zatímco ještě před nedávnem prakticky každý den televizní zpravodajství přinášelo záběry celých obytných bloků zničených explozemi ruských raket, s mnoha civilními oběťmi, pak v poslední době se takové události stávají snad jenom tak jednou za den.
Tento - dozajista potěšitelný - stav může mít dvě příčiny: buďto Rusům přece jenom už docházejí jejich rakety; anebo se natolik zlepšila ukrajinská protiletecká obrana. Nejspíše ale obojí.
V této souvislosti musím korigovat jednu svou výtku kterou jsem svého času adresoval ukrajinské straně: Ukrajina dostala od Německa supermoderní systém protiletecké obrany Iris-T; ale vzápětí bylo oznámeno že ho nasadí někde na frontě. A přitom v té době (říjen minulého roku) denně přicházely zprávy o těžkém bombardování ruskými raketami jak Kyjeva samotného, tak jeho elektrárny.
Včera bylo ale oznámeno, že Ukrajina od Německa dostala druhý systém Iris-T; a zároveň s tím bylo zmíněno, že ten první přece jenom chrání Kyjev i jeho elektrárnu. Podle starosty Kyjeva Klička prý dokonce se "stoprocentní účinností". Je pak ovšem trochu záhadou, proč ještě zhruba měsíc poté co Ukrajina dostala onen první systém Kyjev ještě natolik trpěl ruskými útoky. Že by trvalo tak dlouho tento - dozajista velice sofistikovaný a komplikovaný - systém instalovat a vycvičit ukrajinský personál? Nebo že by přece jenom Iris-T byl napřed nasazen někde jinde, a teprve poté odpovědným činitelům došlo, že jeho primárním účelem je chránit právě velké městské aglomerace?...
Navíc Ukrajina v poslední době dostala i několik systémů protivzdušné obrany Patriot. Ukrajinská protivzdušná obrana tedy celkově získává na síle; na straně druhé ale přicházejí zprávy o tom, že jí dochází munice. Navíc protiraketové střely systému Iris-T jsou extrémně drahé; jedna stojí 600 000 euro! (Tedy asi 15 milionů korun.) Proto jsou používány jenom proti raketám; zatímco útočící drony jsou sestřelovány taktéž německým systémem Gepard. Jehož munice je mnohem levnější; ale protože už dávno byla ukončena výroba Gepardů, je velmi obtížné sehnat další munici. Velké její zásoby má Švýcarsko, ale to - v rámci své neutrality - tvrdošíjně odmítá ji bojující Ukrajině dodat.
Nicméně - vedle těchto zlepšených možností ukrajinské protiletecké obrany - se zdá že Rusům skutečně jejich rakety docházejí. Což bylo ovšem celou tu dobu zřejmé že k tomu jednou musí dojít, jenom se nevědělo přesně kdy.
Podle všeho tedy do budoucna citelně, možná až dramaticky poklesne ruská schopnost destruovat ukrajinskou infrastrukturu; v každém případě to zřejmě už nikdy nebude možné tím způsobem, jakým v prošlém zimním období Rusko ničilo ukrajinské elektrárny.
A ještě jeden aspekt: s každým dalším zlepšením ukrajinské protiletecké obrany klesá nebezpečí, že by Rusko přece jenom mohlo nasadit taktické jaderné zbraně. Protože ty musejí být zamířeny na cíle dostatečně daleko za frontou, aby jejich atomový spad nezasáhl vlastní jednotky; a během jejich letu samozřejmě mohou být kdykoli sestřeleny.
Ano, zabezpečení nebe v týlu se asi teď dost zlepší pane Poláčku.
Osobně mě nejvíc znepokojuje termobarická munice, kterou Rusové nyní na Ukrajinu prokazatelně dovezli. Zatím ji nepoužívají, ale bojím se, že si ji šetří na čas těsně před ukrajinskou ofenzívou, kdy se útočící jednotky chtě nechtě budou muset koncentrovat. Už ukázali, že se neštítí ničeho. Fakt se bojím, že ofenzívu těsně před začátkem sežehnou na popel těmito zbraněmi s vskutku pekelným účinkem.
Tady máte pravdu, pane Morbicere, to je aspekt na který doposud téměř nikdo nepomyslel. A protože se o něm v médiích nijak nehovoří, musím přiznat že sám nemám ponětí kolik takovýchto systémů má Rusko k dispozici.
Byla by prakticky jediná možnost obrany (při případné ukrajinské ofenzivě): preventivně celou oblast ruské fronty (včetně týlu) doslova "přeorat" masivní dělostřeleckou a raketovou přípravnou palbou. Ovšem - k něčemu takovému Ukrajinci nemají dostatek munice.
Vůbec, mé pochybnosti o možnostech ukrajinské ofenzivy narůstají spolu s tím jak se - a to právě v posledních dnech - množí zprávy o tom jak málo mají ukrajinské jednotky dělostřelecké munice. Buďto Ukrajinci těmito zprávami záměrně blufují - anebo ale s nějakou rozsáhlejší ofenzivou skutečně není možno počítat.
Ovšem co se těch termobarických bomb týče - teď mě napadá, právě na frontě by je Rusové asi dost dobře použít nemohli. Prostě proto že jejich účinek je (podobně jako u atomových bomb) natolik plošný, že by nevyhnutelně postihl i vlastní jednotky. V každém případě by nemohli použít ty úplně velké; a ty menší by zase zřejmě neměly až tak dramatický účinek, přinejmenším tanky (a možná i jiná obrněná vozidla) by tento útok mohly přečkat bez větších škod. Ale to jsou jen mé vlastní dohady, jak řečeno o této záležitosti mám jenom malé znalosti.
V dnešním Právu vyšel rozsáhlý rozhovor s jedním odborníkem na vojenskou problematiku o válce na Ukrajině, který přitom zmínil i ty termobarické bomby. Ovšem - zmínil je jen krátce, nezdálo se že by je považoval za faktor který by nějakým zásadním způsobem mohl ovlivnit či zvrátit dění na Ukrajině.
Zajímavý postřeh ale uvedl v souvislosti s případným nasazením taktických atomových zbraní ruskou stranou: řekl že takový útok jadernými zbraněmi má pouze tehdy smysl, když vlastní armáda vzápětí provede na daném úseku fronty útok. Jenže - podle jeho názoru ruská armáda vůbec nemá takový kvalitní výcvik a vybavení, aby byla schopna provést takovýto útok na území zamořené jaderným spadem. Neboť to vyžaduje speciální techniku, a speciální výcvik.
Ohledně možností ukrajinské ofenzivy je ovšem v zásadě stejně skeptický jako já. Především z důvodu nedostatku munice na ukrajinské straně; ale také proto, že Rusové se přece jenom mezitím dokázali poučit ze svých chyb z počátku invaze, především na úrovni velení.
Docela zajímavý poznatek sdělil ohledně působnosti západních sankcí: podle jeho vyjádření tyto sankce (na vojensky použitelný materiál) sice nejsou stoprocentní, nicméně přece jenom plní svůj účel, především v tom ohledu že Rusové nejsou schopni vyrábět vyspělé, sofistikované zbraně, pro které jsou zapotřebí čipy západní provenience. Právě proto kromě jiného už Rusové v poslední době neútočí raketami s plochou dráhou letu - protože ty které už vystříleli nejsou schopni nahradit novou produkcí.