↗

Moldavská prezidentka a vláda zastávají pevně proevropský politický kurz. Uhájit jej ale není snadné. Foto Darren Alff, BicycleTouringPro.com

V minulém měsíci se pozornost české i světové veřejnosti upřela k Moldavsku, jehož prezidentka Maia Sanduová na tiskové konferenci 13. února zmínila ruské snahy o destabilizaci vnitřních poměrů a pokus o státní převrat, za kterým měla stát právě Ruská federace spolu se svými spřátelenými a placenými skupinami v zemi.

Měsíc poté se situace v zemi už do jisté míry uklidnila, ale nadále zůstává napjatá. Moci se ujala nově přeskupená vláda pod vedením premiéra Dorina Receana, která začala podnikat razantnější kroky proti vnějším vlivům a pro posílení vnitřní bezpečnosti. Právě vnitřní bezpečnost je totiž oblast, se kterou je spojena dosavadní profesní kariéra nové hlavy moldavské vlády.

Důvodů pro posílení vnitřní bezpečnosti a kontroly nad situací v Moldavsku pod Receanovým vedením bylo hned několik. Moldavsko čekají v říjnu důležité volby do místních zastupitelstev a nahrazení krajně nepopulární premiérky Natalii Gavrilitové, která měla zajistit zemi ekonomickou prosperitu prostřednictvím domácích reforem a otevření se Západu, bylo v tomto kontextu nutností. O proměně moldavského kabinetu se proto hovořilo již od podzimu a únorové ohlášení výměn na některých vládních postech nebylo nijak překvapivé.

Moldavsko je nyní ve složité socioekonomické situaci: inflace dosahuje čtyřiatřiceti procent, na občany doléhají vysoké poplatky za komunální služby i ceny základních potravin. Frustrace občanů se snaží využít celá řada aktérů uvnitř Moldavska i za jeho hranicemi.

Vláda a prezidentka Maia Sanduová jsou pod silným tlakem vnitřních protestů, jež organizují oligarchické a proruské skupiny v čele Ilanem Shorem, do zahraničí uprchlým moldavským politikem a oligarchou propojeným na Kreml. Ten nechává dokonce autobusy svážet z regionů demonstranty a za účast na protestech — včetně těch o minulém víkendu — je poměrně štědře odměňuje.

Podle informací místních si účastník může za několik hodin přijít na částku 20 až 30 euro, za setrvání přes noc na náměstí se platí až 100 euro. V jedné z nejchudších zemí Evropy, kde byla od začátku roku minimální mzda zvýšena na 200 eur (4 000 moldavských lei), to pro občany znamená solidní finanční přilepšení. Shor a další oligarchové a politici vystupující proti vládě přitom o úplatcích mluví otevřeně jako o podpoře proti údajně asociální vládě Sanduové.

Kremelské karty: plyn a Podněstří

Zároveň je moldavská prezidentka spolu s vládním kabinetem pod tlakem z Ruska. Na moldavskou každodenní realitu samozřejmě silně doléhá válka na sousední Ukrajině a Kreml se zároveň snaží využít všech příležitostí pro oslabení prozápadní a proukrajinské vlády v Kišiněvě.

Neštítí se přitom použít nátlaku skrze energetiku a dodávky zemního plynu, na kterých je Moldavsko stále do velké míry závislé, byť v menší míře než před začátkem vojenské invaze na Ukrajině. Vladimir Putin má ale v rukávě i další karty, zvláště separatistický region v Podněstří, nad kterým nemá centrální vláda od 1992 kontrolu a kde se nachází podle odhadů několik stovek proruských, byť nepříliš bojeschopných vojáků.

V souvislosti s Podněstřím se mnohokrát diskutovalo o tom, jak velkou hrozbu reálně představuje ruská vojenská přítomnost a zásoby zbraní a munice, které v regionu zůstaly po rozpadu Sovětského svazu. Sami Moldavané jsou přitom realističtí a vnímají riziko jako velmi omezené — alespoň do té doby, dokud budou u moci separatisté spojení s místním ekonomickým konglomerátem Šerif. Ti totiž mají pragmaticky na mysli na prvním místě své vlastní ekonomické zájmy, jež jsou spojené primárně se Západem a Evropskou unií. Na tamní trhy se orientuje valná většina zahraničního obchodu, a místní elity proto nemají zájem se do eskalace poměrů jakkoliv zapojit.

Pro destabilizaci Moldavska se ruské vedení snaží využít také špatné socioekonomické situace v zemi, která vede občany k větší otevřenosti vůči proruským narativům, šířícím se přes prokremelská média, politiky a další aktéry, kterých rozhodně není málo.

Hlavní roli mezi nimi hrají oligarchické skupiny, jež jsou závislé na korupci a šedé ekonomice, a proto pochopitelně nemají zájem na dalších reformách, které by je mohly odříznout od korupčních penězovodů. Tyto síly jsou i poměrně rozsáhlé zastoupeny v politice, například prostřednictvím Socialistické strany, vedené bývalým prezidentem Igorem Dodonem, který se ještě před 24. únorem pyšnil svou známostí s Vladimirem Putinem a dodnes zůstává poměrně populárním politikem pro přibližně třetinu Moldavanů.

Moldavská vláda se musí bránit, a proto vystoupila proti třem proruským televizím. Za porušování moldavských zákonů — například o lokalizaci obsahu, což má předejít přebírání vysílání přímo z ruských televizí — jim odebrala licence a začala symbolicky udělovat pokuty.

Ze stejného důvodu nově zrekonstruovaná vláda v uplynulých dnech zasáhla proti strůjcům protestů, z nichž sedm bylo zadrženo a dvacet pět je vyšetřováno. Podle šéfa moldavské policie Viorela Cernauteanua bylo do organizace poslední vlny protestů zapojeno padesát až sto osob, koordinovaných v menších skupinách, kteří za svou činnost mohli dostávat až 10 tisíc dolarů. Významnou roli sehrála úspěšná infiltrační akce moldavských tajných služeb, jež přinesla nové informace o rozsahu těchto akcí.

Kromě toho se Moldavsko nově soustředí na zvyšování kapacity armády, civilních složek moci a také tajných služeb, které jsou zapotřebí zejména proti pokusům o destabilizaci ze strany Ruska. Státní správa, justice a další orgány státu jsou ale dlouhodobě podfinancované, což pro Moldavsko znamená výraznou slabinu.

Přestože tedy moldavská vláda nadále zůstává ve složité situaci, prokazuje silnou politickou vůli vypořádat se s těžkostmi a udržet jasně prozápadní politické směřování Moldavska, spojené s kategorickým odmítáním ruské invaze na Ukrajině. Jakákoliv jiná alternativa by byla špatnou volbou nejen z pohledu Západu, ale především sousední Ukrajiny.

Západ proto musí všemi prostředky podporovat Moldavsko ve snaze překonat vnitřní chaos. Je třeba vyčlenit dostatečnou pomoc pro posílení vnitřní odolnosti státu vůči nejrůznějším hrozbám. Je totiž třeba počítat s tím, že i po relativně zvládnuté zimě budou otřesy dále pokračovat.

Na začátku června se má právě v moldavském hlavním městě Kišiněvě sejít další zasedání Evropského politického společenství, na němž Maia Sanduová bude hostit více než čtyři desítky evropských státníků.

O tom, v jakých mezinárodněpolitických i socioekonomických poměrech toto setkání proběhne, se rozhoduje už nyní a Evropa tento fakt nesmí ignorovat.