Když 24. února zasáhly rakety předměstí ukrajinského přístavního města Oděsa, pach dělostřeleckých granátů a hluk raket pronikl i do moldavského hlavního města Kišiněva. Apokalyptické záběry z válkou zničených ukrajinských měst pak v celé zemi vyvolaly šok a hrůzu.

Moldavané na válku v sousední zemi reagovali s nelíčeným a ohromujícím soucitem. Do země přišlo 370 tisíc ukrajinských uprchlíků, z nichž třetina v ní už chce zůstat. Úřady se zavázaly poskytnout veškerou potřebnou podporu a tisíce Moldavanů následovaly jejich příkladu.

Drtivá většina moldavských občanů považuje válku za ohavný zločin a vinu jednoznačně přičítá ruskému vedení. Z nedávného průzkumu vyplynulo, že 61 procent respondentů považuje válku na Ukrajině za ruskou agresi, a pouze 26 procent uvedlo, že by se mohlo jednat o „speciální operaci“, jak ji líčí Kreml.

V průzkumu z 10. března 51 procent respondentů vyjádřilo plnou podporu Ukrajině oproti 20 procentům, které považují ruskou „speciální operaci za legitimní“, zatímco 21 procent odmítlo odpovědět. Z obou průzkumů vyplývá, že Volodymyr Zelenskyj je zdaleka nejoblíbenějším zahraničním lídrem (50 procent), čímž předstihl Vladimira Putina (pouze 25 procent), jenž tak přišel o své předchozí prvenství.

Moldavsko má omezený manévrovací prostor

Úzkost, rozhořčení a bolest moldavského lidu měly hluboký dopad na politickou scénu a proměnily válku v jakési měřítko pro politické aktéry. Někteří z politiků zaujali zásadové postoje a označili Rusko za „agresora“, jehož válečné zločiny musí být vyšetřeny. To je společné stanovisko většinou proevropských, národních a proreformních stran. Ty se sice shodnou na odsouzení války, ale už se neshodnou na tom, jakým směrem se má Moldavsko ubírat. Některé z těchto stran by si například představovaly kratší cestu k evropské integraci prostřednictvím připojení k Rumunsku, které je plně integrováno jak do EU, tak do NATO. Jiní by vstup do EU podpořili, ale bez zkratek a pouze pod podmínkou důsledných reforem.

Nápadné rozdíly panují také v názoru na to, jak by se mělo Moldavsko přizpůsobit, aby se vyhnulo ruskému pokusu o obsazení svého území silou, případně kombinací vnějších a domácích opatření.

Některé z nich, jako například vládnoucí strana (PAS), prosazují zachování linie přísné neutrality, která ukládá zdrženlivost v politických prohlášeních, obezřetnou zahraniční politiku a jakési embargo na vše, co by mohlo Rusko vyprovokovat.

Právě proto se vládnoucí strana rozhodla nezapojit Moldavsko do politiky mezinárodních sankcí vůči Rusku s tím, že je třeba zabránit neúnosným „ekonomickým nákladům“.

Neúčast na sankční politice však vyvolává pochybnosti o skutečných záměrech Kišiněva na Západě. Politika současné moldavské prezidentky Maii Sandu, která se důsledně vyhýbá riskantnímu jednání, odhaluje určitý rozpor mezi dřívějšími prohlášeními a „snahou vést vyváženou zahraniční a bezpečnostní politiku“, která by Rusku neposkytla přímý důvod k útoku na Moldavsko.

Ruská vojenská invaze na Ukrajině zároveň v Moldavsku znovu vyburcovala několik prokremelských sítí. V Moldavsku působí mnoho „strážců brány ruského světa“, kteří nad Putinovou myšlenkou znovu poslepovat střípky někdejšího impéria, zjevně pookřáli.

Jedním z hlavních pilířů ruského vlivu v Moldavsku je ruská pravoslavná církev (Mitropolia Moldovei), která je tu největší mezi křesťanskými církvemi, neboť zahrnuje téměř 80 procent všech farností a 90 procent všech klášterů v Moldavsku.

Druhá skupina „strážců“ je napojena na proruské mediální sítě, které pokrývají bezmála 60 procent zdejších médií, rozhlasových a televizních stanic, zpravodajských portálů a mediálních agentur. Některé z nich prezentují názory politických stran (Accent TV, TV6, TNT), jiné jsou financovány skupinami z různých offshorových jurisdikcí, zatímco třetí skupina je plně dotována ruským státem jako například Russia Today a Sputnik, ale také zpravodajské agentury a média jako TASS, KP, AiF.

Otázka Podněstří

Většina moldavských občanů by byla nejraději, kdyby se Moldavsko stalo neutrálním státem. To je v souladu s platnými ustanoveními ústavy přijaté v roce 1994 a odráží to smýšlení běžných lidí — podle průzkumu z ledna 2022 více než 56 procent občanů dává přednost neutralitě oproti 16 procentům, která jsou pro vstup do NATO.

Nicméně ani využití neutrality k odstrašení Ruska není neprůstřelná varianta. Navzdory vlastnímu statutu trvalé neutrality se Moldavsku nepodařilo přesvědčit Rusko, aby stáhlo své pravidelné vojenské síly ze země.

Ruské jednotky jsou umístěny v separatistickém Podněstří, východním regionu Moldavska, v důsledku války, kterou v roce 1992 vyvolala Moskva. Rusko ve skutečnosti využívá separatistický region jako páku k udržení Moldavska pod svou politickou kontrolou, čímž vyvažuje jeho evropské ambice. Moskva je připravena přinutit Moldavsko uznat Podněstří jako rovnocenný subjekt ve federálním moldavském státu, a využít pak Podněstří k zablokování moldavské asociační dohody s EU.

Parlamentní shromáždění Rady Evropy (PACE) přijalo 15. března 2022 rezoluci o válce na Ukrajině, která viní Rusko z válečných zločinů a plošné destrukce. Součástí rezoluce byl také samostatný pozměňovací návrh, který uznával, že „Podněstří je Ruskem okupované území“.

To se setkalo se záštiplným nesouhlasem Moskvy i několika jejích místních zástupců v Kišiněvě — církve, Moskvou ovládaných médií a dvou stran, které v současné době zasedají v parlamentu a jsou napojeny na Rusko. Rezoluce není jen „politickou deklarací“, jak někteří uváděli, ale mocným politickým nástrojem, který nedovolí vládě v Moldavsku přistoupit na kapitulaci za ruských podmínek.

Hospodářské důsledky

Moldavsko zároveň válkou hospodářsky utrpělo. Poprvé, musí přijmout obrovský příliv ukrajinských uprchlíků. Zadruhé, úplná blokáda černomořských přístavů — Oděsy, Mykolajiva a Chersonu — postihla dodavatelské řetězce, kapacity a sítě přístupné Moldavsku. Mnoho zboží dříve dováženého přes přístavy v Čornomorsku a Oděse — včetně ropných produktů a zkapalněného plynu — se do Moldavska nebude moci prodat přinejmenším do konce války. To vedlo ke skokovému nárůstu cen. Současně je to ale také šancí podpořit alternativní trhy a dodavatele s cílem zajistit stabilitu trhu v následujících desetiletích.

Jedna z pozitivních externalit, jež válka přinesla, souvisí s tím, že se jak Ukrajina, tak Moldavsko konečně napojily na energetický trh ENTSO-E. Rozhodnutí, které by jinak mohlo být odkládáno desítky let, se nyní přijalo takřka ihned. Moldavsko se díky tomu může plně integrovat na unijní trh s elektřinou. Proces adaptace si vyžádá určitý čas a peníze, ale zejména pro Moldavsko bude velkým přínosem.

Země může diverzifikovat a narušit elektrický monopol Kučurganské elektrárny v Podněstří, kterou vlastní ruská společnost RAOES. Nedávno moldavský ministr infrastruktury oznámil, že Moldavsko je už napojeno na rumunský trh s elektřinou a třetina jeho spotřeby již pochází z trhu Evropské unie, čímž se vyřeší jeden neuralgický bod energetické zranitelnosti země.

Prvního března roku 2022 podepsal Volodymyr Zelenskyj žádost o členství v EU, protože očekává, že vstup do EU by mohl posílit ducha evropské solidarity s ukrajinskými občany. Bylo by velkou chybou odmítnout tento morální apel z technických důvodů, protože přistoupení nelze zkrátit ani urychlit.

Ukrajina je ze zřejmých důvodů skvělým příkladem národní soudržnosti a odstrašování. Po léta sloužila jako pádný argument pro odpor proti militaristickému avanturismu a autoritářskému vládnutí. Proto si již nyní Ukrajinci zcela jistě zaslouží, aby jim členství v EU bylo uděleno.

Totéž platí pro Gruzii a Moldavsko. Aby vlády těchto zemí zmírnily obavy lidí, musí ve svých občanech vzbudit důvěru, předvést vizionářské vedení i schopnost odolávat nepřátelským krokům. Jde o politickou investici do vybudování odolného evropského odkazu v celém regionu.

Z anglického originálu „Moldova: living at the edge of war“ publikovaném na webu IPS Journal přeložil Viktor Janiš. Překlad vychází za podpory pražského zastoupení Friedrich-Ebert-Stiftung.