Mělo jít o přelomovou událost, vše ale dopadlo poněkud rozpačitě. Řeč je o moldavském referendu o zakotvení cíle přistoupení k Evropské unii do ústavy, které se konalo v 2,6milionové zemi o posledním víkendu. Více účastníků se nakonec vyslovilo pro opatření, avšak jen s velmi těsnou převahou jednoho procentního bodu. Hlasování se navíc dělo v atmosféře velké mobilizace protiunijních hlasů šířících často dezinformace a obviňovaných z posluhy Moskvě. Účast přerostla jen lehce 51,5 procenta.

„Je to vítězství prounijního tábora, ale neočekávaně slabé. V průzkumech měl kurz směrem do Unie podporu přes 66 procent. Krom ruských zásahů viní mnozí i prezidentku Maiu Sanduovou, která se rozhodla referendum spojit s prvním kolem prezidentských voleb, v nichž sama usilovala o další mandát. Lidé, kteří jsou pro EU, ale nechtějí už Sanduovou, hlasovali v referendu třeba i protestně nebo nepřišli vůbec,“ uvedla k situaci moldavská novinářka Mila Corlateanuová pracující pro berlínský N-ost v rámci projektu evropské novinářské spolupráce PULSE.

Prezidentskou část hlasování Sanduová vyhrála se ziskem 42,5 procenta hlasů, což je však opět méně, než se čekalo. O prezidentství tak rozhodne až druhé kolo chystané na 3. listopadu, v němž se Sanduová střetne s bývalým vrchním žalobcem Alexandrem Stoianoglem kandidujícím s podporou proruských socialistů.

„Náskok Sanduové je značný. Stoianoglo získal v prvním kole jen 25,9 procenta. Všechny proruské síly se ale mohou do druhého kola spojit a nezapomínejme, že polovina oprávněných zůstala v prvním kole doma,“ hlásila do speciálu Deutsche Welle Maria Gerth-Niculescuová, další novinářka z Moldavska.

Politika Maii Sanduové

Vláda dosavadní prezidentky Sanduové razí od roku 2020 jasně prozápadní kurz, třebaže při zachování tradiční moldavské neutrality ve vztahu k bezpečnostním otázkám. Ten doplňuje Sanduová bojem se starými politickými strukturami kolem předsedy socialistů a exprezidenta Igora Dodona a s vlivovými sítěmi starých proruských oligarchů typu Vladimira Plahotniuce či Ilana Šora.

Zemi vedla v době covidové pandemie i ruské invaze na Ukrajinu. V hospodářské a sociální politice se ale jako příliš úspěšná nevnímá.

„V oblasti evropské integrace a zahraničněpolitických otázkách je stále u Moldavanů oceňována. V ekonomických věcech je to horší,“ shrnul pro rakouský Standart Alexandru Flenchea z moldavské Initiative 4 Peace.

V moldavských městech se před volbami a referendem konaly četné demonstrace právě proti vládní nedostatečné sociální politice, které spojovaly cestu do Unie s chudnutím. Mnoho Moldavanů dotazovaných novináři v předvolebních reportážích také opakovalo ruskou propagandu typu, že Evropská unie zavleče tradičně neutrální zemi do války nebo že bude všechny nutit k vyvěšování duhových vlajek.

Rumunský server HotNews pak doložil, že takřka všechny opoziční figury varovaly před bezprostřední hrozbou vtažení Moldavska do války a požadovaly zlepšení vztahů s Ruskem.

„Hlasoval jsem, aby se lépe žilo,“ reprodukuje výpověď jednoho z voličů španělský Confidencial. „V EU je příliš mnoho LGBT lidí. To je proti naším zvyklostem,“ uvedl pro jeho reportéry jiný.

Kupování hlasů a problém Gagauzie

Hlavní obvinění z ruského intervenování ovšem letos směřovalo k přímému kupování hlasů. Podle prezidentčina vyjádření přímo z volební noci se organizované skupiny pokusily nakoupit celkem 300 tisíc hlasů. Podle vyjádření moldavského policejního prezidenta přetištěného rumunským HotNews obdrželo jen v září 130 tisíc Moldavanů díl z ekvivalentu 350 milionů korun za působení ve prospěch ruských zájmů.

Nejsledovanější oblastí se v tomto kontextu stalo Gagauzsko — moldavský autonomní region, jehož čelní představitelé se před volbami odjeli radit přímo do Moskvy. Prezidentka Sanduová zde podle očekávání propadla a oblast hlasovala silně proti směřování do Evropské unie.

Moldavsko má přitom zkušenost s proslulým Podněstřím — jinou autonomní oblastí, která vyhlásila v roce 1990 nezávislost a dodnes funguje jako ruský protektorát. Panují obavy, aby se Gagauzsko nevydalo perspektivně toutéž cestou.