Klíčovou zemi evropského východního sousedství a také kandidátku na budoucí členství v Evropské unii o víkendu čekají prezidentské volby, které bez nadsázky rozhodnou o jejím dalším geopolitickém směřování. Nepůjde však pouze prezidentské volby, protože současná hlava moldavského státu Maia Sanduová, která se znovu uchází o podporu občanů, se je rozhodla rovněž spojit s referendem o budoucím členství své země v EU.

20. října se tedy rozhodne nejen o dalším čtyřletém mandátu moldavské prezidentky, ale také o tom, jestli bude Moldavsko nadále pokračovat po současné trajektorii směrem do evropských struktur, anebo bude tento dříve zvolený kurz revidovat.

A přestože se dá na základě dostupných průzkumů vyhodnotit, že Maia Sanduová svůj mandát, pravděpodobně již v prvním kole, zvládne obhájit, mnohem složitější to může být v otázce klíčového referenda o budoucím moldavském vstupu do EU.

Právě proti němu, ale také vůči současnému moldavskému politickému establishmentu v čele se Sandu se totiž velmi přímočaře vymezuje Rusko, které podle všech dostupných informací již investovalo značné finanční prostředky a další kapacity na podkopání tohoto politického procesu a přitažení Moldavska blíže ke svému mocenskému orbitu.

Prezidentské volby v Moldavsku

V boji o další čtyřletý mandát moldavské hlavy státu se kromě Sanduové angažují i další moldavští politici a byznysmeni, kteří jsou velmi často spojeni s ruskými zájmy v Moldavsku a dalšími korupčními schématy, jež musela moldavská společnost za několik posledních let řešit.

S ohledem na svou komplexní etnickou, náboženskou i identitní situaci je země značným způsobem fragmentována a rozdělena na různé názorové proudy, které zdaleka ne ve všech případech fandí současnému prozápadnímu a liberálnímu kurzu představovanému současnou prezidentkou a její vládou.

Na politickou mapu se tak ve volbách vrátili moldavští komunisté a proruští socialisté kritizující složitou socioekonomickou situaci. Kromě nich to jsou i představitelé etnických skupin v Moldavsku, včetně na jihu položeného autonomního regionu Gagauzska, které je s centrální vládou v hlubokém konfliktu, jejž intenzivně zneužívá Moskva.

Mezi kandidáty nakonec najdeme také moldavské oligarchy a jejich prodloužené paže například v osobě Renata Usatii, kteří jsou zhusta sponzorováni nejen špinavými penězi z kriminálního podsvětí, ale také přímými příspěvky z Moskvy.

To vše o složitosti vládnutí ve dnešním Moldavsku vypovídá mnohé. Země totiž přes svou snahu o hlubší integraci s EU dlouhodobě trpí vnitřní slabostí a složitou socioekonomickou situací ještě umocněnou ruskou válkou proti Ukrajině, která paralyzovala západní investice do země a vehnala na moldavské území stovky tisíc ukrajinských uprchlíků.

Pro jednu z nejchudších zemí Evropy to po únoru 2022, ale vlastně do velké míry i dnes představuje zásadní výzvu. Zejména pokud uvážíme, že integrace do evropských struktur se sice o něco posunula, tento proces se ale teprve rozjíždí ve dlouhý maraton vnitřních reforem. Stávající očekávání ze strany evropských partnerů, stejně jako dohledné členství v NATO není pro neutrální zemi realistickou možností. Právě tento status „země-mezi“ Moldavsko vystavuje značným geopolitickým tlakům a působení cizích mocností.

Geopolitický rozměr konfrontace

Svým taktickým krokem spojit volby prezidenta s referendem o budoucím vstupu Moldavska do EU moldavské politické vedení ještě zvýšilo sázky. Chce zmobilizovat podporu pro tento budoucí rozhodující krok, usiluje ale také o to jasně nastavit budoucí mantinely toho, kam bude země dále směřovat.

Tím se pozornost okolních států a mocností, které by případným schválením referenda byly do budoucna poznamenány, ještě zvýšila. A kromě samotné Evropské unie je to bez pochyby také Rusko, které se v této „šedé zóně“ rozhodlo konat. Ruskem zvolená taktika vnitřních zásahů má přitom nejen fyzický a špionážní rozměr, ale ještě významněji dopadá z hlediska investovaných finančních prostředků, které mohou podle některých odhadů přesáhnout až 100 milionů amerických dolarů.

Peníze jsou přitom vypláceny jak přímo občanům-voličům, tak také spřáteleným politickým subjektům, velmi často oligarchického ražení, kteří proti Sanduové a jejímu kabinetu dlouhodobě vystupují a EU i Západ jako celek kritizují. Sponzorovány jsou tímto prostřednictvím i média a online aktivity, ale také volební meetingy a další politické akce, které mají za účelem nejen kritizovat Sanduovou, ale vyzývat také k bojkotu referenda.

Veškeré slabiny státu a společnosti jsou přitom využívány proti centrální autoritě v Kišiněvu, což v poslední době znamenalo například značné vyostření vztahů mezi centrální vládou a elitami v autonomním Gagauzsku, jehož obyvatelé jsou sice turkického původu, ale nejčastěji hovoří rusky a sledují ruskojazyčná média.

I kvůli tomu EU v poslední době spustila nový sankční mechanismus trestající v tomto případě Rusko, ale i jeho spojence za vnitřní vměšování a jiné zásahy probíhající v režimu hybridního působení. A Moldavsko se stalo vůbec první zemí, které se tento nový mechanismus týkal, když bylo hned několik entit zařazeno na evropský sankční seznam, včetně šéfky gagauzského parlamentu. Geopolitická konfrontace mezi EU a Ruskem tedy fakticky probíhá na plné obrátky.

Aby také ne, když se jedná o to, jestli se Moldavsko jednou, i když možná za řadu let, stane 28. členem evropského společenství, nebo zůstane v šedé zóně, kde je dovoleno téměř vše a Moskva tam může zasahovat bez jakýchkoli postihů. Uvážíme-li, že Moldavsko sousedí nejen se svým sesterským Rumunskem, ale také s válkou postiženou Ukrajinou, je to naprosto zásadní a geopoliticky velmi lukrativní země, jejíž budoucnost by nám rozhodně neměla být lhostejná.