↗

Loni počátkem dubna navštívil Kišiněv český ministr zahraničí Jan Lipavský společně se svým slovenským a rakouským protějškem. Jednali i s moldavskou prezidentkou Maiou Sanduovou. Foto Österreichisches Außenministerium

Moldavská republika zažila v posledních dnech velmi silné vzedmutí proevropských nálad ve společnosti doprovázených jasně artikulovanou vizí bližší integrace s Evropskou unií. Malá země, tradičně zmítané vnitřní politickou polarizací a rozpolceností v zahraničněpolitických otázkách, vyslala k Bruselu jednoznačné gesto: s Moldavskem se musí počítat, protože valná část společnosti již mezi Východem a Západem neváhá.

Nedávné zprávy přitom pro moldavské elity nevyznívaly vždy pozitivně, často se hovořilo o vlivu proruské části společnosti, nepokojích vůči centrální vládě v Kišiněvě podporovanými z Kremlu nebo o sociálních rozporech například v souvislosti s volbami v autonomní oblasti Gagauzsko.

Postupně se však ukazuje, že ve společnosti nabývá na síle přesvědčení, že země je s nedávno rekonstruovanou vládou schopna otevřít přístupové rozhovory s Evropskou unií a navázat užší formy integrace. S tímto cílem ostatně současné prozápadní moldavské politické elity vstupovali do svých úřadů. Ukazuje se, že v zemi vzali vážně loňské upozornění Evropské komise na celou řadu oblastí, v nichže vnitřní poměry v zemi musí změnit, aby byla bylo možné přístupové rozhovory zahájit.

Nejistý region

Moldavsko se přitom snaží vypořádat nejen s požadavky Evropské komise, ale také s celou řadou vnitropolitických výzev. V této souvislosti se v uplynulých měsících intenzivně diskutovalo o socio-ekonomické situaci v zemi, negativně poznamenané vlivem ruské agrese proti sousední Ukrajině, za niž Moldavsko rovněž platí vysokou cenu. Ta spočívá nejen ve vysoké úrovni inflace a neudržitelných cenách ropy a zemního plynu, které do určité míry může určovat Moskva, ale také v chybějících západnách investicích, na něž moldavská vláda v minulosti spoléhala.

Finanční investice a příliv zahraničního kapitálu se zasekly kvůli nejasnému geopolitickému postavení země, která leží v bezpečnostním vakuu a je poznamenaná přelety a dopady ruských raket na své území. Vezměme přitom v potaz, že pro Polsko znamenal dopad dvou ukrajinských zmařených raket téměř spuštění pátého článku Washingtonské smlouvy a zahájení oficiálních konzultací se spojenci v Severoatlantické unii.

Moldavští političtí představitelé se tedy nemusejí vypořádávat jen s důsledky ruské agrese, vůči které se v poslední době ostře v zemi politicky, vojensky i společensky vymezují, ale také proti vnitřní destabilizaci a polarizaci, které se Moskva snaží využívat a mobilizovat své vnitřní spojence proti prozápadně orientovanému kabinetu a prezidentce Maie Sanduové.

Klíčovým prvkem moldavské odolnosti je přitom důraz na boj proti dezinformacím, posilování strategické komunikace, ale také obrany vůči kybernetickým úderům a dalším formám hybridních hrozeb a vnějších zásahů, které se Kreml snaží kombinovat ve vytváření tlaku na Kišiněv. Kromě vnitřních politických spojenců a tajných služeb má přitom Moskva k dispozici také takzvaný separatistický region Podněstří.

Pohled do budoucna

Jednou z klíčových výzev je pro Moldavsko bezproblémové uspořádání strategického summitu Evropského politického společenství, které po jeho prvním setkání v říjnu minulého roku v Praze proběhne právě v moldavském hlavním městě Kišiněvě.

Moldavská prezidentka si je totiž velmi dobře vědoma klíčové příležitost prezentace země během setkání více než čtyř desítek evropských státníků. Chce na něm využít možnosti hájit zájmy své země a řešit důležitá témata, mezi něž jednoznačně patří otázka energetické bezpečnosti, ale také zelené a digitální revoluce.

Ostatně pro zemi, která má stále velmi zemědělský charakter jsou otázky globálního oteplování a proměn krajiny velmi citlivé. Na druhé straně může digitální integrace s Unií urychlit přechod k modernější a udržitelnější ekonomice, což může poměrně chudému Moldavsku pomoci vytvořit nové příležitosti a pracovní místa.

V každém případě bude úspěšně připravený summit Evropského politického společenství základem pro budoucí vyjednávání o dalších prioritách moldavské vlády, které se týkají evropské integrace a otevření přístupových jednání s touto zemí. Evropská unie je již dnes nejen jejím strategickým ekonomickým a politickým spojencem, ale také podporovatelem moldavské státnosti a bezpečnosti. V poslední době byly ohlášeny nové iniciativy a programy vzájemné spolupráce, jež mají mimo jiné přispět k obnově hluboce podfinancované moldavské armády po desetiletích její stagnace.

Avšak s jedním aspektem si ani Evropská unie úplně neví rady — s mohutným odlivem mozků do zahraničí, případně přijímáním rumunských pasů. V zahraničí si sice Moldavané vydělávají lepší peníze, které dlouhodobě posílají domů, ale stát tak přichází o klíčové znalosti.

Jedině politickými reformami a zatraktivněním práce se může podařit vrátit některé z talentů z emigrace zpátky do Moldavska. To je přitom naprosto klíčové pro úspěch dalších reforem, jež čekají moldavskou společnost v průběhu následujících let a které mají přibližit zemi evropským standardům. Evrospká unie by neměla váhat a odsouvat integrační proces dále do budoucna, přestože stále stojí velký kus práce na vnitřní přeměně Moldavska před námi.