V Bruselu probíhá summit prezidentů a premiérů zemí Evropské unie, který již po skončení jeho prvního dne bylo možné označit za historický. Počet vrcholných unijních schůzek považovaných za historické v poslední době roste podobně rychle jako česká inflace, ale současný summit lze skutečně považovat za přelomový.

A to samozřejmě především proto, že v jeho průběhu všechny členské státy potvrdily svůj souhlas s udělením kandidátského statusu Ukrajině a Moldavsku. To je dnes důležitou zemí se statečnou proevropskou vládou. Ale jedná se především o to, že stačí pohled na mapu a je jasné, že má-li získat kandidátský status Ukrajina, musí jej získat také Moldavsko.

Pro Evropskou unii je dnes nějdůležtější zemí Ukrajina. Český ministr zahraničí Jan Lipavský v průběhu týdne konstatoval, že klíčovým momentem, který vedl k souhlasu všech členských států s kandidátským statusem pro Ukrajinu, byla cesta prezidenta Macrona, kancléře Scholze a premiéra Draghiho do Kyjeva. Jeho vyjádření ilustruje, že Ukrajina je zásadní pro celou Evropskou unii, nikoli jen pro její východní část.

Geopolitická unie

V následujících dnech možná uslyšíme hlasy tvrdící, že západní státy měly s kandidátským statusem Ukrajiny souhlasit již dávno. Tak, jak k tomu vyzývaly státy východní poloviny Unie.

Zde je však potřeba si uvědomit, co všechno udělení kandidátského statusu Ukrajině znamená. Není to jen symbolické potvrzení toho, že budoucnost Ukrajiny je v Evropské unii. Je to také potvrzení toho, že Evropská unie začíná chápat sama sebe nikoli jen jako klub mezi sebou obchodujících členů, ale jako aktivního aktéra světové politiky.

Když minulý týden vydala Evropská komise doporučení udělit Ukrajině status kandidáta, řekl litevský ministr zahraničí Landsbergis, že je to země, která svým bojem za nezávislost pomáhá Evropské unii proměnit se ve skutečnou geopolitickou unii. A to je moment, který bychom při hodnocení toho, zda někdo souhlasil s kadidátským statusem Ukrajiny rychle nebo pomalu, neměli pominout.