↗

Svým vystupováním, do nějž patří i projevy v ruštině, si ale Sanduová získala část tradičně proruského obyvatelstva. Tak narušila dřívější rovnováhu mezi proevropským a proruským elektorátem. Foto FB Maia Sandu

Ještě v polovině listopadu se celá Evropa a svět s napětím dívaly na nadcházející prezidentské volby v jedné z nejchudších a nejzkorumpovanějších zemí evropského kontinentu, Moldavsku. Z evropského a českého pohledu se jednalo o značně nepředvídatelné druhé kolo prezidentského souboje mezi Majou Sanduovou a Igorem Dodonem.

Všichni se přitom obávali opakování scénáře z roku 2016, kdy proti sobě oba kandidáti nastoupili poprvé a Dodon nad proevropskou kandidátkou těsně zvítězil. Jakkoli se v moldavském případě jedná spíše o ceremoniální postavení hlavy státu, uplynulé čtyři roky ukázaly, že funkce prezidenta je v politicky nestabilním Moldavsku, které je jinak polo-parlamentní republikou, skutečně klíčová.

Celé volební klání se i tentokrát odehrávalo v geopoliticky dosti napjatém kontextu a bylo ve společnosti představováno binárním pohledem výběru mezi Evropskou unií a Ruskem. A je pravdou, že v uplynulém období se Igor Dodon velmi úzce orientoval na Rusko a zpochybňoval dřívější spolupráci a závazky se sousedy Moldavska i Evropskou unií, včetně podpisu dohody o přidružení, ze které však tato východoevropská země i Evropská unie významným způsobem profitují.