Organická zelenina po moldavsku
Tomáš TožičkaMoldavsko není Moldávie a chudá země nerovná se zaostalá země. V Moldavském Balti například někteří místní farmáři pochopili principy, o nichž píše každá příručka o regionálním rozvoji, aniž by nějaké kdy viděli.
Jednu červnovou středu přistáváme na kišiněvském letišti. Je velké asi jako nádraží v Hradci Králové, ale je čistší a mají tam lepší víno. Náš kolega Sergiu už na nás čeká se svou Dacií. Kišiněvem tentokrát jen projíždíme. Je to příjemné město. S výborným vínem, vinným festivalem, dobrým jídlem a spoustou pravoslavných kostelů. Hrdý na svého Leiba Milsteina, který se v USA proslavil jako filmový režisér a inovátor a držitel dvou Oscarů — pod pseudonymem Lewis Milestone. S nostalgickým historickým centrem, s nabubřelým prezidentským palácem a hradbou paneláků kolem, z nichž tvořivý architekt dokonce vybudoval „městskou bránu“.
Tenhle monument, kterému by neškodila trocha rekonstrukce, necháváme za zády a nejúspěšnější model kdysi rumunské firmy řízený Sergiem s námi sviští přes Moldávii k Balti. V tomto regionálním centru a druhém největším moldavském městě postavily Diakonie Českobratrské církve evangelické a firma KOMA Modular regionální obchod, který jedeme společně otevřít.
Moldavsko není Moldávie. Historická území Moldávie si mezi sebe po staletí dělily Rusko, Uhersko a Osmanská říše. Po roce 1991 se od rozpadajícího se Sovětského svazu oddělila Moldavská Sovětská socialistická republika, která vznikla hned dvakrát v roce 1941 a pak zase v roce 1944 na území Besarábie, a vytvořil se samostatný stát. Po krátkém, ale i tak dost krvavém konfliktu pak vzniklo i Podněstří. Malinký stát podél Dněstru, neuznaný nikým kromě Ruska.
Jedeme nádhernou moldavskou krajinou. Ještě pořád vypadá dost panensky, nezasažena zběsilou civilizací. Samozřejmě je otázkou, jak se na to dívají Moldavané. Vesnice a městečka, kterými projíždíme nebo je míjíme, vypadají upraveně. Určitě ne nijak bohatě, ale rozhodně čistě. Domácký pocit ve mně vyvolávají naddimenzované bytovky na venkově a funkcionalistické budovy, které kdysi sloužily jako kulturní domy, samoobsluhy, domy služeb či všechno najednou. I tady většinou prázdné či poloprázdné, zoufale hledající nové využití mezi vesnickými domky a dřevěnicemi.
Nic nespadne z nebe
Z takové vesnice pocházejí i „naši“ sedláci Tudor a Maria Darii. Tudor říká: „Farmáři jsou konzervativní. Přitom zemědělství je velký risk. Nic nespadne z nebe. Bůh ale pomáhá těm, kteří se živí rukama.“