Organická zelenina po moldavsku

Tomáš Tožička

Moldavsko není Moldávie a chudá země nerovná se zaostalá země. V Moldavském Balti například někteří místní farmáři pochopili principy, o nichž píše každá příručka o regionálním rozvoji, aniž by nějaké kdy viděli.

Jednu červnovou středu přistáváme na kišiněvském letišti. Je velké asi jako nádraží v Hradci Králové, ale je čistší a mají tam lepší víno. Náš kolega Sergiu už na nás čeká se svou Dacií. Kišiněvem tentokrát jen projíždíme. Je to příjemné město. S výborným vínem, vinným festivalem, dobrým jídlem a spoustou pravoslavných kostelů. Hrdý na svého Leiba Milsteina, který se v USA proslavil jako filmový režisér a inovátor a držitel dvou Oscarů — pod pseudonymem Lewis Milestone. S nostalgickým historickým centrem, s nabubřelým prezidentským palácem a hradbou paneláků kolem, z nichž tvořivý architekt dokonce vybudoval „městskou bránu“.

Tenhle monument, kterému by neškodila trocha rekonstrukce, necháváme za zády a nejúspěšnější model kdysi rumunské firmy řízený Sergiem s námi sviští přes Moldávii k Balti. V tomto regionálním centru a druhém největším moldavském městě postavily Diakonie Českobratrské církve evangelické a firma KOMA Modular regionální obchod, který jedeme společně otevřít.

Moldavská krajina je víceméně nezasažená civilizací. Pro Středoevropana plus, je ale otázkou, jak se na to dívají Moldavané. Foto Lonely Planet

Moldavsko není Moldávie. Historická území Moldávie si mezi sebe po staletí dělily Rusko, Uhersko a Osmanská říše. Po roce 1991 se od rozpadajícího se Sovětského svazu oddělila Moldavská Sovětská socialistická republika, která vznikla hned dvakrát v roce 1941 a pak zase v roce 1944 na území Besarábie, a vytvořil se samostatný stát. Po krátkém, ale i tak dost krvavém konfliktu pak vzniklo i Podněstří. Malinký stát podél Dněstru, neuznaný nikým kromě Ruska.

Jedeme nádhernou moldavskou krajinou. Ještě pořád vypadá dost panensky, nezasažena zběsilou civilizací. Samozřejmě je otázkou, jak se na to dívají Moldavané. Vesnice a městečka, kterými projíždíme nebo je míjíme, vypadají upraveně. Určitě ne nijak bohatě, ale rozhodně čistě. Domácký pocit ve mně vyvolávají naddimenzované bytovky na venkově a funkcionalistické budovy, které kdysi sloužily jako kulturní domy, samoobsluhy, domy služeb či všechno najednou. I tady většinou prázdné či poloprázdné, zoufale hledající nové využití mezi vesnickými domky a dřevěnicemi.

Nic nespadne z nebe

Z takové vesnice pocházejí i „naši“ sedláci Tudor a Maria Darii. Tudor říká: „Farmáři jsou konzervativní. Přitom zemědělství je velký risk. Nic nespadne z nebe. Bůh ale pomáhá těm, kteří se živí rukama.“

×