Pomalé květiny do každé rodiny
Veronika BačováJe to paradox. Květiny slouží jako dar, jímž děláme radost, nejčastěji ženám. Pěstují je také zejména ženy. Obvykle v hrozných podmínkách.
Nedávné svátky, Den matek, Mezinárodní den žen anebo svatý Valentýn, jsou tradičně spojené s vysokým zájmem o řezané květiny. Každoročně za ně zaplatí průměrný obyvatel českých zemí jeden tisíc korun. Přes obrovský výběr, který trh nabízí, mají řezané květiny jedno společné: skoro všechny, statisticky přesně osmadevadesát procent z nich, dorazilo zdaleka, nejblíže z Nizozemí, často z Afriky nebo z Latinské Ameriky.
Květiny, které slouží jako symbol uznání žen nebo oslavy jejich mateřské role, ve většině případů pěstují a sklízejí rovněž ženy. Jejich situace ale ostře kontrastuje s účelem, k němuž se květin užívá: pěstitelky často pracují v nelidských podmínkách.
„V dnešní době se květiny nepěstují s něhou, ale se slzami. Kyticí vyjadřují lidé po celém světě ty nejkrásnější pocity, ale s námi se zachází strašně,” řekla pracovnice na květinové farmě Facatativa v Kolumbii pro organizaci PASO Internacional, která se zabývá ochranou kolumbijských odborářů. Nedávno vydala studii o pracovních podmínkách na tamních květinových farmách.
Podle zmíněné studie z farmy Facatativa mají zaměstnankyně velmi nízké platy a v obdobích zvýšené poptávky, tedy o Valentýnu či před Dnem matek, musí navíc sloužit rozsáhlé přesčasy. Drtivá většina pracovnic vypovídá, že toto období protrpí. Stěžují si na fyzickou bolest, nemoci a vyčerpání.
Obdobně v Africe se platy dělníků a dělnic na květinových farmách pohybují na hranici zákonného minima. Často jsou ale i nižší. Například v Zimbabwe si ženy vydělají v přepočtu pouhých 1100 korun měsíčně. K tomu dostanou dvacet kilo kukuřičné mouky. Jejich průměrná pracovní doba je dvaapadesát hodin týdně. Pracovní smlouvy se ale uzavírají jen zřídka a zaměstnavatelé se tak vyhýbají zákonem stanoveným sociálním požadavkům.
Práce na květinové farmě není jen náročná, je i životu nebezpečná. Květiny se pěstují s vysokými dávkami postřiků pesticidy. V Německu bylo v roce 2011 při jednom testování například zjištěno, že všechny zkoumané vzorky růží obsahovaly až dvacet různých toxických látek včetně potenciálních karcinogenů.
Evropského zákazníka to neohrozí, člověka, který s takovým materiálem pracuje denně ovšem ano. Špatná ochrana — dlužno dodat, že ochranné pomůcky jsou na květinových farmách luxus — pak může způsobovat řadu závažných nemocí a poruch. Od astmatu přes podráždění kůže nebo neurologická poškození až po potraty.
Vedle toho jsou ovšem alarmující i ekologické dopady produkce řezaných květin. Tradičně se květiny pěstovaly především v Evropě a severní Americe — byla tam po nich také nejvyšší poptávka.
Zásadní obrat v květinovém byznysu nastal v šedesátých letech minulého století, kdy se původní producenti přeorientovali na distribuci a produkce se přesunula do zemí globálního Jihu. Lepší klimatické podmínky snižovaly náklady natolik, že se vyplatilo je dovážet do Evropy a USA i letecky. Paradoxně je i tak produkce květin v rovníkových oblastech ekologičtější, než kdyby rostly v Evropě ve vyhřívaných sklenících.
Přesto se bavíme o naprosto neekologickém byznysu. Všechno v něm musí fungovat rychle. Od sklizení po dodání do květinářství musí uplynout co nejkratší doba. Hned po sklizni květiny putují do chladicích boxů, poté v chladicích kamionech na letiště, letadlem do Amsterdamu. Tam se dále rozprodávají na burze. Poté následuje další let do vybrané země a odvoz chladícím kamionem do cíle: supermarketu či květinářství.
Po květinách ovšem zůstává ekologická spoušť i v zemích, kde se pěstují: znečištěná voda, půda i ovzduší. Nejznámějším případem je ekologická katastrofa v okolí jezera Naivasha v Keni, které je centrem produkce řezaných květin v zemi. Tuny chemikálií a hnojiv tu končí v jezeře, jehož panenská krajina plná vzácného ptactva se během několika let proměnila v lidem i živočichům nebezpečnou toxickou zónu. Tento drastický příběh zachycuje snímek Kvetoucí obchod Blooming business.
Darovat, či nedarovat květinu?
Jsou květiny dalším artiklem, který si budeme muset kvůli čistému svědomí odříkat, anebo existují alternativy k byznysu, který má tak nepřijatelné dopady? Dobrá zpráva je, že i u nás začínáme mít na výběr. S rostoucím zájmem o eticky vyrobené a obchodované jídlo a pití, pomalou módu nebo bezobalový život je patrný i zájem o lokální květiny.
Malé nezávislé podniky navazují na tradiční českou produkci květin, jsou inovativní a dokáží si najít zákazníka. Lokální květiny mají několik předností: jejich produkce nezatěžuje přírodu, jejich prodej pomáhá podporovat rozvoj českého zemědělství, a protože jsou sezónní, můžeme se v každém ročním období těšit na jiné květy. A v zimě si můžeme vybrat hrnkové. Devadesát procent z nich se totiž pěstuje u nás. Tak jako mluvíme o pomalém jídle či pomalé módě, nabízí se toto označení i pro květiny.
Ani přes zájem o české květiny to nemají místní pěstitelé jednoduché. Rozjezd podniku vyžaduje nemalou počáteční investici a závislost úrody na počasí ještě negarantuje jistotu výdělku. Rozvoj obchodu s českými květinami potřebuje větší systémovou podporu.
I v tomto ohledu se poměry mění k lepšímu. Ministerstvo práce a sociálních věcí plánuje podporovat z Operačního programu zaměstnanost takzvané ekologické sociální podniky. K těm by mohli patřit i pěstitelé lokálních a sezónních květin.
Co ale s těmi statisíci žen a mužů z rozvojových zemí, kteří dennodenně připravují kamiony čerstvých růží pro náš trh? Jako spotřebitelé se můžeme o jejich důstojnější práci zasadit aktivně. ¨
Hledáním takových květin, které prošly nezávislou certifikací garantující bezpečné pracovní podmínky a odpovídající plat pracovníkům na květinových farmách. Nejvýraznější a nejdůvěryhodnější z nich je známka Fairtrade.
I ty už u nás můžeme konečně koupit. Takto označené květiny jsou v zahraničí nejčastěji dostupné v maloobchodních řetězcích nebo na čerpacích stanicích.
Tak jako český česnek vytlačil před několika lety ten čínský, můžeme očekávat, že vlna spotřebního patriotismu se bude zvedat i u řezaných květin. A je jen otázkou času, kdy si i běžní spotřebitelé bez většího zájmu o farmářské a s láskou pěstované lokální plodiny budou moci koupit růže se známkou Fairtrade v českých supermarketech.