Na kuchyňském stole, kde členové kolektivu Food not Bombs právě čistí cibuli, přistává vrchovatě naložená přepravka kedluben. Zeleninu přivezla přímo z pole skupina paběrkářů. Uchránili ji tak před zaoráním.

Po očištění a nakrájení skončí tyto kedlubny v husté polévce, která pak poputuje ve várnicích lidem, pro něž představuje teplé jídlo luxus. Tato várka je jenom zlomkem toho, co aktivisté na poli posbírali, zbytek povezou do potravinové banky, odkud kedlubny poputují do azylových center nebo na charitu.

Proč si kedlubny vysloužily diskvalifikaci z první zelinářské ligy, zjistím, až když se podívám pozorněji: některé jsou prasklé, jiné mají nežádoucí hrbolek nebo jsou prostě oproti těm ze supermarketových pultů příliš velké či malé.

Maloobchodní řetězce ani velkoobchody takovouto zeleninu nechtějí, i když se tyto chybičky krásy na jejich chuti, jak jsem se přesvědčila, vůbec nepodepsaly. Firmy argumentují, že chtějí nabízet zboží nejen vysokých chuťových, ale i estetických standardů. Na polích proto podle ministerstva zemědělství shnije třetina tuzemské úrody. Díky tlaku iniciativ i veřejnosti však musely supermarkety svůj přístup přehodnotit.

Zužitkovat a pomoct

Robert Wicht a Anna Střelcová z brněnské skupiny Paběrkování po Brněnsku sbírají zbytky zeleniny z okolních polí právě kvůli tomu, aby veřejnost upozornili na obří plýtvání, doprovázející produkci i prodej potravin. „Přes léto paběrkujeme a přes zimu pořádáme promítání a besedy,“ povídá Anna na zahrádce brněnské kavárny.

„Nesetkáváme se ze strany zemědělců s negativními reakcemi. To nás spíš překvapilo, jak jich je u nás málo. Čekali jsme, že se v okolí Brna bude pěstovat mnohem více ovoce a zeleniny, ale našli jsme pole plná klasické řepky a kukuřice. Zelenina se pěstuje spíše na jihu, na Znojemsku, tam až ale z ekologických důvodů jezdit nechceme,“ dokresluje Anna svou zkušeností českou zemědělskou realitu, v níž se producenti soustředí na pěstování úzkého spektra dotovaných a zemědělskými korporacemi preferovaných plodin.

Brněnská skupina není jediná, která se o toto téma v poslední době zajímá. Známá je i pražská iniciativa Zachraň jídlo, která na problém přebytků v zemědělství upozornila například happeningem Křivá polévka, kdy před pražským Národním divadlem společně s dobrovolníky navařila a pak rozdala polévku z paběrků dvěma tisícům lidí. I díky dalším viditelným kampaním se jí podařilo téma dostat do povědomí široké veřejnosti.

Paběrkování však není nějaký nový trend mladých, kteří chtějí zachraňovat svět. Generace farmářů se po staletí držely biblického doporučení z knihy Leviticus: „Až budete sklízet obilí ve své zemi, nepožneš své pole až do okraje ani nebudeš po žni paběrkovat; zanecháš paběrky pro zchudlého a pro hosta.“ Paběrkování bylo symbolem práva vesničanů na část místních zdrojů. Vždy stálo na dohodě pěstitele a sběrače, často zpečetěné místním zákonem.