Ve srovnání s jinými zeměmi se česká veřejná debata o odpadech vyznačuje silným důrazem na technická řešení a ekonomické modely, které „problém odpadu“ mají vyřešit. O odpadech se nejčastěji uvažuje jako o hrozbě, která způsobuje znečištění, zhoršuje životní úroveň a snižuje odolnost společnosti. Na druhou stranu jsou odpady vnímány jako ekonomická příležitost, protože se snadno stávají zdrojem zisku.

Odpadové hospodářství v souvislosti s přechodem k cirkularitě v posledních letech zažívá rozkvět technologických inovací a komercializuje se, nejde ovšem o zcela nový fenomén. Jak doložil francouzský badatel Dominique Laporte, nakládání s odpady představovalo už v raném novověku podnikatelskou příležitost, která nemalým způsobem přispěla k transformaci francouzské ekonomiky a společnosti. Podobnou situaci zažíváme i v současnosti, kdy se odpady přetvářejí ve zdroj, o který se má postarat ten, kdo to údajně umí nejlépe: trh.

Neviditelní lidé

Vize propracovaných kotlů, robotických třídiček a nekonečné cirkulace hmoty mají jeden háček. Vytratili se z nich lidé. Pokud se objevují, jde nejčastěji o nedisciplinované obyvatele, kteří by se měli zlepšit v třídění, nezbedné „bordeláře“ znečišťující veřejný prostor, bílé koně ilegálně převážející přes hranice odpady nebo zavrženíhodné sběrače odpadů, kteří kradou, podpalují a ničí.

Velmi málo jsme se dozvídáme o lidech, na kterých stojí každodenní péče o odpady. Během covidové pandemie se tu a tam objevovaly informace o zaměstnancích odpadových firem, kteří se museli vypořádat s enormním množstvím odpadu bez pracovní úlevy, která se týkala většiny populace. Odpady zkrátka vznikají neustále a někdo se o ně musí postarat. Po epidemii jsme se opět vrátili do komfortního normálu, kdy zavřením víka popelnice pro většinu lidí končí úvahy o tom, co se s odpady děje dál.

Výzkumy ve společenských a humanitních oborech dlouhodobě ukazují, že neviditelnost lidí v odpadovém hospodářství a nakládání s odpady spolu úzce souvisí. Lidé sbírající, třídící a zpracovávající odpad jsou v řadě zemí vytlačeni do okrajových prostorů, aby se nevyskytovali tam, kde je ideálem odpady — a cokoliv s nimi spojené — nechat zmizet. Robin Nagle v knize o životě popelářů v New Yorku věnuje pozornost jejich neviditelnosti ve veřejném prostoru během jejich práce, což má mimo jiné za následek jejich časté úrazy způsobené řidiči aut.