Jan Černý vyrábí poblíž Loun kozí sýry na rodinné farmě s názvem Létající koza. Dodává je do dvou malých obchodů v okolí. Před časem mu ale jedna prodejkyně řekla, že jeho sýr je drahý, že Ježkův statek jí dodává levnější. A tak Jan Černý zahájil malé pátrání po tom, co jsou daný sýr a Ježkův statek zač.

Jeho výsledkem je nemilé překvapení pro mnoho zákazníků sítě samoobsluh s „opravdovým jídlem” Sklizeno. Ježkův statek totiž de facto neexistuje a zmíněný kozí sýr vyrobila firma spadající pod Agrofert.

Sklizeno je franšíza, která má dnes dohromady patnáct prodejen především v Praze a v Brně, ale po jedné také v Olomouci, Rudné u Prahy a ve Zlíně. Ve své prezentaci na webových stránkách zdůrazňuje, že se zaměřuje na produkci malých a středních sedláků, kteří se do konvenčních obchodních sítí jen tak nedostanou. Zdůrazňuje poctivou práci, kvalitu, prověřené receptury, zdraví, soulad s přírodou a další přízviska, která otevírají peněženku dobře zaopatřených Brňanů a Pražanů, jimž záleží na vyváženém nutričním příjmu ratolestí a dalších rodinných příslušníků i na podpoře lokální ekonomiky a české krajiny.

A teď, jak to všechno spolu souvisí…

Není statek jako statek

Značky Ježkův statek jsem si sama všimla už před časem na obalech různých mléčných produktů v prodejnách zdravé výživy. Jelikož se snažím dávat přednost spíš malo- než velkoprodukci, napadlo mě, že jde přesně o ten typ zboží, které bych mohla nakupovat. V duchu jsem si při tom malovala obraz romantické farmy na venkově i sedřenou, ale spokojenou rodinu jakéhosi sedláka pana Ježka. Idealizovaná rustikální romantika, samozřejmě.

Kdybych si o Ježkovu statku chtěla ještě zhruba před dvěma týdny zjistit něco málo víc, internet by mi nabídl povídání zveřejněné na stránkách prodejen Sklizeno. Stálo tam doslova: „Statek stojí v malebném prostředí, kterému se už před 150 lety říkalo Ježek. Návštěvy kamarádů z Prahy je motivovaly otevřít obchod s poctivým jídlem z Vysočiny. V Praze nedostanete čerstvě nadojené mléko, domácí máslo, vajíčka a voňavou vyuzenou slaninu. Část výrobků vyrábí sami, zbytek jim dodávají rodinné farmy — výrobci nebo zpracovatelé převážně z Vysočiny. (…) Zvířata jsou chována v ekologickém zemědělství a jsou pasena od jara do podzimu na pastvinách. V zimním období jsou krmena kvalitním senem, které prospívá kvalitnímu masu i mléku.“

Text už ale dnes na internetu firmy Sklizeno nenajdete. Po námitkách zákazníků jej firma odstranila a upravila.

V mém obrazu rustikální idyly by po tomto čtení vedle rodiny sedláka Ježka přibyli ještě další poctiví zemědělci, kteří se k Ježkům sbíhají brzy ráno nebo navečer tuhle s ošatkou vajec, tuhle s konvemi čerstvě nadojeného mléka. Dokonalé. Zkrátka něco, jako pamatuji z dětství u babičky a dědy v Beskydech, akorát ve větším. Radovala bych se, že Sklizeno dokáže tyhle vpravdě domácí potraviny dodat až do Brna.

Kdybych ale pátrala dál, v registru Státní veterinární správy, v obchodním rejstříku, na etiketách i v mapách — jako to udělal sýrař Jan Černý — začal by se mi tento romantický příběh rozpadat před očima. V Bohdalíně na Vysočině stojí chalupa, které se možná už před 150 lety říkalo Ježek, ale vzhledem k tomu, co všechno o sobě její vlastníci navyprávěli… Kdo ví.

Vyrábí se zde totiž (a vlastně ani ne zde, nýbrž v manufaktuře v Kamenici nad Lipou) jen marmelády, sirupy, müsli a nakládané okurky. Všechno ostatní zboží s logem ježka pochází z úplně jiných, ne zrovna malých, a už vůbec ne ekologických provozů. Mléko a smetanu zpracovává mlékárna Polná; sýry, jogurty a tvaroh Sýrárna bratří Brunnerů v Jarošově nad Nežárkou; vejce velkodrůbežárna Bohemia Vitae se sídlem v Jindřichově Hradci.

↗

Lakovat něco nazeleno holt znamená lhát

Ježkův statek coby farma prodávající svou produkci plus produkci několika dalších malých sedláků z okolí neexistuje. Toto vyprávění je jen pohádka a ve své podstatě i klamavá reklama vytvořená zakladatelem Sklizena Davidem Kuklou a majitelem Ježkova statku, Davidem Vortelem.

Ve skutečnosti jde spíš o logistickou společnost, která krom toho, že vyrábí pár svých sympatických produktů, dokáže pod jednotnou značkou zásobovat vybrané samoobsluhy po České republice produkty menších až středně velkých výrobců. Na tom by nebylo nic špatného — stejně jako na mlékárně Polná, Sýrárně bratří Brunnerů nebo i drůbežárně Bohemia Vitae — kdyby se ovšem věci pojmenovávaly pravými jmény a nepřelakovávaly se do líbivých ekobarviček.

Jestliže se dnes David Kukla diví, že se do něj po „odhalení“ pravé podstaty Ježkova statku pustila skupina pohoršených zákazníků a foodbloggerů, a v reakci na to vydává veřejná prohlášení, kterými se snaží zachránit svou reputaci, měl by si nejprve pořádně z odstupu prohlédnout a pročíst své webové stránky a porovnat je s realitou. Lež má krátké nohy...

Zvířata, která dávají Ježkovu statku mléko, totiž nejsou „chována v ekologickém zemědělství a pasena od jara do podzimu na pastvinách“, ale — jak potvrzují lidé z mlékárny Polná i ze Sýrárny bratří Brunnerů — naopak žijí v normálních zastřešených kravínech, například v Arnolci nebo v Jilemi na farmě Zdeňka Misaře. Zde se tudíž Sklizeno dostalo na tak tenký led, že si říkalo o problémy s kontrolními organizacemi, které udělují práva užívat certifikát Bio.

A dále: sýr, u nějž ještě před pár dny Sklizeno uvádělo jako výrobce, tedy nikoliv dodavatele, Ježkův statek, vyrábí ve skutečnosti družstvo spadající pod — mezi lidmi, kteří vyhledávají faremní produkty, spíš nepopulární — holding ministra financí Andreje Babiše. Jiným příkladem jsou vejce — deset kusů za sedmdesát korun — opatřená logem ježečka a nápisem „poctivé jídlo z Vysočiny“.

↗

Ještě před pár dny Sklizeno uvádělo, že sýr z dílny Agrofertu vyrábí jakýsi Ježkův statek. Repro DR

Vyseděly je nosnice v jedné ze tří hal s kapacitou sedm tisíc slepic, kde se jich na jednom metru čtverečním tísní „jen“ devět (jak takový chov vypadá můžete vidět například zde). Vejce stejné kvality přitom přijdou zákazníky běžných obchodů spíš tak na pět korun kus.

Ježkem to nekončí

Abychom ale nezůstávali jen u Ježkova statku. Dobrým dokladem, že Sklizeno maluje svým zákazníkům pohádky, je i Agrodružstvo Miroslav na Znojemsku. Sklizeno uvádí, že to s jídlem myslí vážně, a proto se stalo jeho podílníkem a partnerem a v budoucnu plánuje vlastní potravinářskou výrobu.

To zní samozřejmě ušlechtile, škoda jen, že fotogalerii k tomuto vyprávění na svých stránkách Sklizeno sestavilo ze zahraničních obrázků z fotobanky. A opět je výběr jasný, musí se především líbit zákazníkům, kteří doufají v citlivou malou produkci: sympatický sedlák v holínkách vede dvě krávy, v ruce třímá dosud snad nepoužitý krásný červený smaltovaný kyblík. K tomu pár starých traktorů a samozřejmě vinice s romantickým západem slunce.

Agrodružstvo Miroslav je přitom ve skutečnosti klasický velký zemědělský podnik, vzešlý z bývalého JZD — viz naše fotogalerie.

↗

↗

Najděte pět rozdílů. Repro DR/Foto Jakub Patočka, DR

O nepříjemná odhalení při nákupech ve Sklizenu se podělilo i několik zákazníků v diskuzích na sociálních sítích: Kuřata, která kupovali v domnění, že jde o farmářský produkt, se nakonec ukázala být z Babišových Vodňan. Sklizeno však tento případ již dříve samo řešilo a spolupráci s dodavatelem těchto kuřat ukončilo.

Jak se má tedy zákazník zorientovat, má-li pocit, že s ním obchodník nehraje čestnou hru? Snadná odpověď může znít: číst etikety přímo na produktech.

To ale také nemusí být výhra. Sklizeno například nabízí chlazenou balenou vepřovou krkovici, na jejímž obalu najdeme informace o tom, že jde o českou zemědělskou produkci a že zvíře bylo poraženo i zbouráno v Novém Rychnově — to si lze ověřit i na webu Státní veterinární správy podle kódu CZ61910142 v oválku. Dále je na etiketě uvedeno jakési neoficiální logo „Ecoprodukt“, adresa stránek www.kvalitabio.cz a telefonní číslo, jež patří — jak zjistíte, pokud na něj zatelefonujete — člověku, který už asi rok nemá s tímto produktem ani s firmou, která jej dodává, nic společného.

Od něj se nicméně můžete dozvědět, že maso patrně pochází od menšího producenta Jaroslava Točíka, který se o svá prasata stará zřejmě sympatickým a citlivým způsobem, ovšem bez biocertifikátu. Chcete-li se o tom, zda je tedy maso skutečně Točíkovo, přesvědčit prostřednictvím čísla chovu uvedeného na etiketě, budete se muset obrátit na ministerstvo zemědělství, neboť seznam chovatelů není veřejná databáze…

↗

Odkud to maso vlastně je? A je to bio, nebo ne? Foto Zuzana Vlasatá DR

Z webu www.kvalitabio.cz pak možná vyluštíte, že Ecoprodukt je ve skutečnosti název firmy, která má svou vlastní biofarmu s hovězím a další zboží od jiných producentů jen přeprodává. Jednoduše řečeno: další zmatek.

Proč kecat, když i realita je docela fajn?

Jinými slovy, cesta přes etikety a oficiální registry úřadů může být směrem k pravdivým informacím velmi trnitá a zmatečná. Zákazník je tak vždy odkázán na to, jaké informace mu zprostředkovávají výrobce, zpracovatel, dodavatel a prodejce. Rozhodne-li se jeden z nich mlžit, poškodí všechny.

Právě u Sklizena — vzhledem k jeho PR — přitom předpokládáme, že si zákazník připlácí i za to, že za něj obchodník udělal průzkum trhu a nabízí to nejlepší, co je k mání. Proč přitom neříkat pravdu, nedává smysl. A ohrožuje to samu podstatu podnikání z velké části postaveného na důvěře zákazníků.

Přitom technolog mlékárny Polná i majitel Sýrárny bratří Brunnerů jsou lidé, kteří mluví o své práci se zápalem a snaží se ji dělat poctivě — alespoň takový dojem jsem nabyla na základě rozhovorů s nimi. Jistě, Agrodružstvo Miroslav má k romantice daleko. Ale to v zásadě všechna výroba potravin v provozech větších, než jsou rodinné farmičky.

Zemědělská družstva nikdy nevypadala krásně. Předstírat, že je tomu jinak, je totéž, jako tvářit se, že za flákotou na chladícím pultu není život v zajetí a smrt, ale po pastvinách bezstarostně hopkající zvířátko, které se zřejmě proměnilo v motýla. Snaha o nápravu těchto fikcí, přiživovaných zvrhlou reklamní kulturou korporací — vždyť i Coca Cola a Mc Donald’s začaly hrát na zelenou notu —, přece tvoří přesně ono místo na trhu, do nějž obchodníci s „opravdovým jídlem” vstupují. Podváděním si ničí svůj vlastní trh.

Zvláště zákazníci, kteří dbají na to, co kupují, jsou citliví, pokud s nimi někdo nejedná fér. A cítí-li se oklamáni, nehodlají mlčet. Sklizeno o něčem mlžilo, o něčem lhalo, což nyní samo potvrdilo tím, že vyprávění o Ježkovu statku na svém webu změnilo a zpřesnilo.

Svůj „krizový management“ možná zvládli, to nakonec poznají sami při pohledu do svého účetnictví. Pokud chtějí napříště skutečně dostát svému sloganu „U nás víte, co jíte“, měli by být ve své prezentaci a propagaci stoprocentně pečliví.

Pachuť ale zůstane. Každý takovýto případ je jen další potravou pro pochybovače, kteří s radostí hlásají, že celé „bio“ je jeden velký podvod s dotacemi a že ekosedláci svou úrodu postřikují v noci.

Že tady přibývá zákazníků, kteří projevili ochotu připlatit za jídlo, aby si s ním koupili i menší utrpení zvířat a šetrnější péči o krajinu, ještě nesmí znamenat, že je někdo bude oportunisticky tahat za nos. Je to cynické zneužívání nejen jejich dobré vůle, ale i pošlapávání práce všech zemědělců, kteří se snaží hospodařit poctivě — ať už s biocertifikátem nebo bez.