Věřit v Ukrajinu
Filip OutrataSpor, jejž v panelové diskusi o Ukrajině na mnichovské bezpečnostní konferenci vyvolala slova Petra Pavla, nasvítil rozdíl mezi řečí politiků a vojáků. Realistický pohled, který zastává zvolený český prezident, má přitom své výhody.
Na mnichovské bezpečnostní konferenci, v rámci diskuzního panelu o válce na Ukrajině se zvolený český prezident Petr Pavel dostal do rozporu s ostatními účastníky, zejména s ukrajinským ministrem zahraničí Dmytrem Kulebou. Spor je poměrně zajímavý, protože v zajímavé perspektivě ukazuje způsoby a limity toho, jak dnes o konfliktu vůbec mluvit.
Pavel během diskuse upozornil na to, že je realistické být připraven i na jiné alternativy, než je naprosté ukrajinské vítězství včetně znovuzískání veškerých ztracených území. K tomu připojil úvahu, že zhroucení Ruska jakožto jaderné velmoci by přineslo mnoho závažných problémů, zejména proto, že by nezůstal „nikdo, s kým bychom mohli jednat o režimu bezpečnostních záruk a pracovat na budoucí bezpečnostní architektuře Evropy“.
Dmytro Kuleba označil takového uvažování za „intelektuální past“. Podle ukrajinského ministra je třeba při podpoře Ukrajiny také věřit Ukrajině, a ne ji připravovat na nejhorší. Další přítomní evropští politici se proti Pavlovým slovům rovněž ohradili. Finská premiérka Sanna Marinová se domnívá, že Rusko nesmí dostat možnost „snadné porážky“. Souhlasil s ní i švédský premiér Ulf Kristersson.
Naopak generál David Petraeus, bývalý šéf CIA a veterán amerických vojenských misí, se za svého kolegu postavil. „Sdílím rezervovanost a opatrnost mého kolegy, generála ve výslužbě. […] Myslím, že existuje možnost vyjednaného řešení, kterého lze dosáhnout, když si Rusko uvědomí, že válka je neudržitelná“, řekl v diskusi.
Jazyk politiků a jazyk vojáků
Zdá se, že jádrem sporu je rozdíl mezi „řečí vojáků“ a „řečí politiků“. Ve velmi podobném duchu jako zvolený český prezident se nedávno vyjádřil generál Mark Milley, předseda sboru náčelníků štábů, a tedy nejvyšší vojenský představitel Spojených států. Podle Milleyho rusko-ukrajinský konflikt skončí u jednacího stolu, protože ani jedna ze stran nebude mít dost síly na to, aby dosáhla zásadního průlomu a vítězství.
Mark Milley přitom podobný názor vyjadřuje opakovaně. Zajímavé nicméně je, že i on občas promluví jako politik. Na společné tiskové konferenci s americkým ministrem obrany Lloydem Austinem generál Milley prohlásil, že „Rusko prohrálo strategicky, operačně i takticky“. To se ale zjevně nevylučuje s tím, že na bojišti Rusko fatálně neprohrává (a podle generála Milleyho pravděpodobně ani neprohraje).
Mezi oběma jazyky není úplně snadné tlumočit. Je pravděpodobné, že kdokoli, kdo má zodpovědnost za organizaci, jako je NATO (či za globální velmoc, jakou jsou Spojené státy), vidí situaci zhruba stejně jako Petr Pavel. Zhroucení Ruska, které si toužebně přeje nemalá část diskutérů na sociálních sítích asi nejen v České republice, by z bezpečnostního hlediska znamenalo obrovské riziko, nejen kvůli velkému množství jaderných hlavic.
Realistický pohled
O tom, že k porážce putinovského Ruska je nevyhnutelná třetí světová válka, mluví dnes například Michail Chodorkovskij. Může tak mluvit zřejmě proto, že nemá odpovědnost, vojenskou ani politickou, a může si tak říkat doslova co ho napadne. Ti, kdo odpovědnost mají, by ale měli mluvit jinak.
A asi nejenom mluvit, ale i konat. Co to konkrétně znamená, není však úplně snadné říci. Jisté je, že bude pokračovat vyzbrojování Ukrajiny a také se postupně zvýší zbrojní výroba a rozpočty na armádu v evropských zemích. Jak ale budou politici a vojáci evropských zemí mluvit, pokud se naplní odhady generála Milleyho a třeba za rok bude poměr sil na rusko-ukrajinském bojišti zhruba stejný jako dnes?
Může se ukázat, že realistický postoj byl blízko pravdě. Ať tak či onak, Pavlův přístup je rozhodně užitečný v tom, že ve hře udržuje důležité prvky — započítávání veškerých možností vývoje a nezatracování žádného z možných řešení.
O jedné jsem už mluvil. Dlouhá opotřebovávací válka, v níž se Rusko vyčerpá, ale nebude ani úplně poraženo (ve smyslu vytlačeno z mezinárodně uznaného území Ukrajiny). Pak s ním bude uzavřen mír, který mu přenechá zhruba to, co má nyní. Válka splní (z hlediska geopolitických zájmů USA, ale i Evropy) účel v tom smyslu, že Rusko, hlavní spojenec Číny, bude oslabeno a pravděpodobně na dlouhou dobu neschopno dalších útoků.
Nebo - je tu druhý scénář. S nasazením západních zbraní a díky vysoké morálce Ukrajinců se podaří Rusko jednoznačně porazit (tedy vyhnat z veškerého ukrajinského území). Tento plán počítá i s (potencionálním) rozpadem Ruska.
Západ pracuje patrně s oběma variantami, resp. je ochoten je kombinovat. Ukrajinské vedení (podporované těmi nejtvrdšími, zejm. východoevropskými jestřáby) si tu druhou možnost ovšem nepřipouští a trvá na té první.
To je podstata oné "diskuse" a oněch sporů, které vybublaly na povrch.
Potíž je, že obě strategie mají trhliny, dovolil bych si říct, že zásadní. U té první je poměrně snadné si představit, co by na Ukrajině následovalo. Nacionalistická revolta a vznik režimu, který si nikdo soudný nemůže přát. A navíc obrovská deziluze z Američanů v Evropě, jakási kolektivní, mezinárodní kocovina, jakou Češi prožívali po Mnichovu.
Druhá strategie je ovšem ještě šílenější. Gaunerský ruský režim, zahnaný do kouta a tváří v tvář katastrofě, kolem sebe bude kopat, co to půjde, přivodí strašné neštěstí - a vyloučena ani zdaleka není jaderná apokalypsa.
https://www.tydenikeuro.cz/putin-se-spletl-rusko-jako-stat-konci/
Proto od začátku říkám, že ve Washingtonu i Bruselu sedí nekompetentní blbci a že celé je to nezodpovědný hazard a hra s ohněm.
Nejmenším zlem se proto jeví pokus zastavit válku co nejdříve, tedy už nyní. I když i na to bude potřeba ukrajinskou společnost připravit.
teď pan Poláček v původní diskusi (kterou opouštím, protože je podle mě už neúnosně dlouhá) přidal ještě ten, že kompromis by znamenal další statisíce mrtvých v budoucnu.
Na to lze odpovědět jednoznačně: Co bude nebo co by bylo v budoucnu, to nevíme. Jednoznačně ale víme, že pokračování války znamená a bude znamenat ty tisíce mrtvých a další utrpení.
Už v minulé diskusi jsem uvedl několik argumentů, proč by podle mě kompromis (samozřejmě záleží na tom, jak by konkrétně vypadal) byl ve skutečnosti ruským neúspěchem. Režim by jej doma prodával jako úspěch, ale objektivně by bylo jasné, že se v podstatě ničeho z cílů "operace z r. 2022" nepodařilo dosáhnout. Věděli by to i všichni insideři. (Proto jsem napsal, že ani takovouto "plichtu" by Putin možná neustál.) Nechme teď stranou osud Putina, podstatné je, že podle mě tím všechny argumenty o "nedostatečném potrestání agresora" a "jeho povzbuzení" PADAJÍ.
A nyní k těm mrtvým: Mrtví by byli, pokud by Rusko opět na někoho zaútočilo. Znovu na Ukrajinu? Tam by byla ale železná opona a po zuby ozbrojená a připravená ukrajinská armáda. Na svého posledního spojence Bělorusko? Na Pobaltí nebo Finsko? Ale vždyť ti jsou, resp. budou v NATO. Na Moldavsko? Bez ovládnutí Ukrajiny šance na úspěch mizivá. Na Gruzii? Možná - ale nebude mít Moskva problém se svými vlastními kavkazskými republikami (Čečna, Ingušsko, Dagestán ad.)?
Zkrátka celé to strašení dalšími válkami (a dalšími mrtvými) v případě uzavření kompromisu je postaveno na vodě, resp. na předpokladu, že ruské vedení (ať už Putinovo, nebo nějaké jiné) by kompromis vyhodnotilo jako úspěch. Každý příčetný člověk by ale věděl, že to úspěch nebyl.
Jen připomínám, že já jsem u všech prvních tří otázek "zelený".
Čínské návrhy jsou velmi rozumné a konstruktivní.
Nemalá část názorů není daleko ode mě.
Já doufám, že se rozum nakonec prosadí...
Když pracujete s scénáři budoucího vývoje -- jako je dlouhá opotřebovací válka a statistice obětí -- není příliš intelektuálně konsekventní říkat, že vás nezajímá, co bude v budoucnosti.
Ale hlavně manipulujete:
a) Rozpad Ruska je extrémní scénář.
Zda k němu dojde, nezáleží na výsledku ukrajinské války, protože tento výsledek neodstraní ani mocenské boje mezi oligarchickými klikami, ani propastné regionální rozdíly. Jistě, jestřábi s něčím podobným kalkulují, ale mluví spíše ve prospěch jeho nepravděpodobnosti.
b) Už samotná válka posunula asymetrii spojenectví mezi Čínou a Ruskem ve prospěch velmoci a v neprospěch regionální mocnosti historickou náhodou vyzbrojenou jaderným arzenálem. Sankce a stažení se z Ukrajiny tento posun ještě posílí. Paradoxně by tedy bylo v zájmu imperiální americké republiky stabilizovat Rusko, o EU ani nemluvím.
c) Ono to není tak, že se buď teď uzavře mír, ve kterém Rusko dostane co chce a tím okamžikem přestane vraždění na Ukrajině -- jediné, co bychom mohli udělat, je podrazit Ukrajinu, přestat ji dodávat zbraně a nechat Rusko, aby si ten mír vybojovalo. S největší pravděpodobností při obrovský ztrátách ukrajinské armády a hlavně spoustě povražděných a terorizovaných ukrajinských civilistů. Jinak jde mír podepsat jen tehdy, když na něj přistoupí válčící strany.
Prostě stále znova -- abych mohl být pacifistický humanista Plevova střihu, musím zbavit Ukrajince plnohodnotného lidství. A udělat z nich figurky, se kterými se hraje, nebo abych vám nekřivdil přiznat jim život na úrovni dobře vycvičených domácích mazlíčků.
Pořád mi není jasné, s kým byste chtěl ten kompromis uzavřít, pane Plevo.
Když teď byla v Lužnikách oslava roku války, přivezli tam ruští vlastenci osiřelé děti z Mariupolu, které "osvobodili", a nutili je před 50 tisícovým kotlem objímat vraha svých rodičů...
Od Hitlera žádný národ neprostoupila takováto perverze.
A pořád dál útočí...
O čem s nimi chcete jednat, když oni nechtějí a jediný návrh je, že bude na čas příměří, zůstane jim, co dobyli, a pak se uvidí?
Jedinou naději jsem snad vzdáleně zaslechl v odpovědích moskvanů na otázky o SVO -- všichni samozřejmě povinně mluvili o tom, že Rusko musí vyhrát atd., přesto všichni vyjádřili přání či naději, že to musí brzy skončit.
Nevím, možná ten tlak bude pomalu stoupat a časem bude Putin muset nějak reagovat.
No. Ale zase - v Afghánistánu měli sověti 15 tisíc mrtvých a veřejné mínění donutilo vládce válku ukončit. Teď mají za rok desetkrát tolik mrtvých, ale nic se neděje -- nemyslím, že by společnost mohla být víc manipulována a zastrašena než za SSSR. Tentokrát je to nějaké jiné a nebude snadné najít v tomhle klubku perverze, agresivity a zároveň strachu konec provazu...
V zásadě se mohu jenom připojit k tomu, co už napsal pan Profant.
Klíčová chyba v logice pana Plevy tkví v tom, že on podle svého vlastního vyjádření neví, jaká bude budoucnost - nicméně s neotřesitelnou jistotou ví, že právě jeho "mírové" řešení bude pro budoucnost Ukrajiny to naprosto nejlepší!
Ostatně, pane Plevo, když už uvádíte onen článek či anketu z Argumentu, a když doufáte ve "vítězství rozumu", přečtěte si velmi pozorně tuto větu která v článku zazněla: "Najednou všichni, kdo mají rozum a zodpovědnost, uvažují o dekolonializaci a deimperializaci Ruska."
Ostatně, pane Plevo, ono tomu vůbec není tak že bychom v tuto chvíli nemohli naprosto žádným způsobem pohlédnout do budoucnosti. Možný budoucí vývoj na Ukrajině (a v Rusku) neskýtá zase tak příliš mnoho možných variant. Dnes sice samozřejmě ještě nemůžeme s jistotou vědět která z těchto alternativ nastane; ale můžeme se značnou pravděpodobností predikovat, jaké důsledky nastanou v případě té či oné varianty. (Ostatně některé z nich jste sám jsmenoval.)
Jisté je jen jedno: Váš předpoklad že kdyby byl na Ukrajině uzavřen okamžitý mír, že by se Rusko nemohlo odvážit žádné další agrese proti Ukrajině, protože by na hranicích vznikla nová "železná opona", stojí na velmi vratkých nohou. Jedním z klíčových argumentů Putina pro jeho agresi bylo totiž tvrzení, a NATO expanduje směrem k Rusku; to znamená že pro něj by byly naprosto nepřijatelné jakékoli mírové podmínky, jejichž součástí by nebyl zákaz vstupu Ukrajiny do NATO. To znamená: Ukrajina by zde i nadále stále zcela bezbranná (a vzhledem k tomu že požadujete aby jí Západ přestal dodávat zbraně by byla ještě bezbrannější nežli předtím); takže by se skutečně kdykoli mohla stát kořistí Ruska, jakmile by si toto jenom stačilo obnovit své - nyní nemálo rozbité a oslabené - ozbrojené síly.
Jenže - a to je snad ještě důležitější - pochopte konečně že se tu skutečně zdaleka nejedná jenom o Ukrajinu. Vy tvrdíte, že "ve Washingtonu a Bruselu sedí nekompetentní blbci" - ale ve skutečnosti Vy sám znovu a znovu dokumentuje svůj naprostý diletantismus ohledně realit mezinárodního dění.
Nejedná se tedy jenom o Ukrajinu; ale jedná se například i o Moldavsko, které je stále praktiky z poloviny okupováno ruskými jednotkami (a které už léta jenom bezmocně čeká jestli Putin jednoho dne podepíše rozkaz obsadit ho celé); ale jedná se například i o takovou Čínu, s jejími stále rostoucími expanzivními choutkami. Zkrátka: jedná se o naprosto základní princip mezinárodních vztahů, že agresorovi nesmí být v žádném případě tolerováno uchvácení si cizího území hrubou vojenskou mocí. A že v případě takovéto agrese se proti uzurpátorovi postaví celé mezinárodní společenství; nebo přinejmenším jeho vyspělejší a pokrokovější část.
Ostatně, když už se oháníte tvrzením že se prý Rusko nepodařilo dostat do izolace: přečtěte si jenom seznam těch naprosto obskurních, diktátorských států a státečků, které se postavily za Rusko! Kdyby v době druhé světové války existovalo OSN, i samotný Hitler by dokázal sbubnovat celou řadu svých poslušných satelitů. To snad má být příklad pro civilizovaný svět?!...
Buďme radikální -- smrt Putina by mohla jako jedna z mála věcí reálně vést k ukončení války v řádu dnů nebo týdnů.
Za cara, za sověta, i dnes jde v Rusku po smrti vůdce úplně otočit kormidlo a nikdo ani necekne. Takový Solovjov před válkou vykládal, že je naprosto nemyslitelné, aby Rusko napadlo bratrskou Ukrajinu, teď háže atomovky na Berlín a Varšavu, po Putinově smrti by v klidu pěl ódy na nového prezidenta-mírotvůrce...
Druhou stranu téhle mince ovšem každý vidí -- riziko, že se novým vůdcem stane magor stejného kalibru jako Putin, je v dnešním Rusku značné.
Dobře, dejme tedy tomu, že proti Rusku je třeba bojovat ještě roky, že při tom musí zemřít desítky tisíc nebo i snad stovky tisíc lidí, že Ukrajina musí být dále ničena a válka či špatné vztahy s Ruskem musí dál ničit evropské hospodářství a životy jeho nejchudších obyvatel. Ale prosím vás, dobře se podívejte na následující video a řekněte mi, jak tyhle lidi chcete porazit?:
a) Možná bude nutné bojovat ještě roky, to záleží jen na Rusku, nikdo jiný potom netouží.
b) Tak tyhle by nebyl problém porazit. Bohužel, na Rusi pro válečné úsilí pracují i schopní neexhibicionisté.
"Může se ukázat, že realistický postoj byl blízko pravdě."
Ano, tak už to bývá... Méně realistické postoje zpravidla bývají pravdě vzdálenější...
Pavel Kolařík, informatik
26. února 2023 v 19.11
"Je skutečně pozoruhodné, jak se nám tady ruští švábi ve výročí invaze aktivizovali.
Václavů, Pleva, Krupička - všichni tři."
Pan Kolařík je na svůj poznatek tak pyšný, že jej prezentuje hned ve dvou diskusích... :)
opět jste se sám dostal do úzkých.
Žádné mezinárodní společenství se proti Putinovi nepostavilo. Bohužel. To je ostatně taky jeden z důvodů, proč je potřeba uzavřít ten kompromis. Kdyby byla světová jednota taková, jako byla v r. 1990 po irácké invazi do Kuvajtu, byla by situace skutečně zcela jiná. Dnes už by bylo Rusko ekonomicky na kolenou a Ukrajinu by už opouštělo...
Za těch více než třicet let se ovšem Západ stihl v očích zejména třetího světa zdiskreditovat. Bohužel, i to je smutný a nevyvratitelný fakt. Vy totiž (podobně jako oficiální propagandisté) zaměňujete PŘÍMOU A OTEVŘENOU podporu Ruska při hlasování v OSN za FAKTICKOU podporu. Typickým příkladem je ostatně Čína, která - kdybychom měli použít "vaši" vadnou metodiku, by měla být hodnocena jako stát neutrální (zdržuje se v OSN hlasování), ale ve skutečnosti každý ví, na čí straně je. A totéž platí pro Indii, Jihoafrickou republiku apod. Mexiko i Brazílie (Lula) navrhovaly mír velmi podobný tomu mému (řekl bych, že můj návrh je více proukrajinský) a v Kyjevě se samozřejmě se zlou potázali - a hlavně, opět podle vaší vlastní metodiky, když mě označujete za proruského, byste musel za proruské označit i je. Atd. atp.
Ad Moldavsko: Podněstří je maličké a ruská vojska tam z definice nemohou být příliš početná. Kolem se nachází nyní prozápadní Moldavsko a za ním člen NATO Rumunsko a na východ je ukrajinské území, které Putin neovládá a podle míru, který navrhuji, by jej samozřejmě ani nadále pod kontrolou neměl.
Pane Plevo, opravdu mi není jasný smysl Vaší argumentace; ani smysl Vámi citovaných zdrojů.
Nijak jsem netvrdil, že se na stranu Ukrajiny postavilo c e l é mezinárodní společenství; nicméně že i rok po vypuknutí konfliktu je světový odpor vůči ruské invazi stále tak vysoký jako na počátku, je velmi překvapivé. A stejně tak i stále neutuchající aktivní podpora jmenovitě ze strany evropských států.
Že může Evropa "dát Ukrajině nůž na krk"?... Ale jistě, toto nebezpečí visí ve vzduchu od samotného počátku; o to překvapivější je dosavadní (převažující) soudržnost a stálost západní Evropy v její podpoře Ukrajině.
Že se státy třetího světa nijak aktivně na této podpoře Ukrajiny nezúčastní? - Ale jistě, pro ně je to většinou velmi vzdálený konflikt; stejně jako pro nás byl svého času velmi vzdáleným konfliktem útok Číny na Vietnam. Nicméně Vietnamci se dokázali - pro své štěstí - čínské agresi ubránit sami.
Naprosto nepochopitelný je Váš poukaz, že "v Moldavsku je ruských vojáků málo". Samozřejmě že v tuto chvíli je jich tam málo, když je Putin všechny potřebuje na rusko-ukrajinské frontě. Jenže - právě kdyby Západ nechal padnout Ukrajinu, pak by to bylo přímo pozváním pro Putina aby vojensky obsadil i celý zbytek Moldavska (dostatečný počet vojsk by tam mohl dopravit kdykoli), neboť Putin by pak věděl že Západ bude zase jenom lhostejně přihlížet. Právě proto je tak naprosto klíčově důležité, aby Západ Ukrajinu padnout nenechal, aby tím Putinovi dal jasně na vědomí že žádné jeho další agrese už definitivně nebudou trpěny.
Mimochodem, nebylo by nijak marné kdybyste si důkladněji pročetl ty texty na které sám odkazujete. Stojí tam totiž i tento výrok:
"Jaké řešení konce konfliktu by podle vás mělo být?
V ideálním případě by to mělo být vítězství Ukrajiny a porážka Ruska. V tuto chvíli to nejde udělat jinak než vojenskou porážkou Ruska na bojišti, to by bylo optimální, měli bychom k tomu maximálně přispět."
plácáte se v tom a plácáte.
Na stranu Ukrajiny se jednoznačně postavily POUZE evropské státy a pak nejvěrnější spojenci USA (Kanada, Japonsko, Austrálie, Jižní Korea a Nový Zéland). Ani ten Izrael není jednoznačný - to vám ovšem D. Borek neřekne (český pravicový novinář musí prožívat strašná muka - milovaný Izrael dostatečně nepodporuje milovanou Ukrajinu...:)).
Tak to je. A podívejte se na chování Turecka.
Chce někdo nechat Ukrajinu padnout? Nechce, já tedy určitě ne. Já ji chci vyzbrojit proti případnému dalšímu ruskému útoku. Vím a vidím, že je to nad vaše chápání...
K těm textům:
"V ideálním případě by to mělo být vítězství Ukrajiny a porážka Ruska."
Totéž (!) tvrdím celou dobu. A zároveň i to, že v ideálním světě bohužel nežijeme a že ideální případ nenastane. Když budeme okřikovat ty, kteří tvrdí, že král je nahý, tím vladaře neoblečete. Pořád zůstane hanbatý...
Ono se proti agresi mezinárodní společenství postavilo. A to dost zřetelně. Ovšem ve formě usnesení pléna, přijatého dost překvapivě velkou většinou, nikoliv Rady bezpečnosti. Což je při její skladbě pochopitelné.
Věcně je to srovnání s Kuvajtem trochu kulhavé. Důvod, proč už není Rusko z Ukrajiny vyhnané sviňským krokem, není absence usnesení Rady bezpečnosti (to by v dané situaci nic nezměnilo), ale ruský jaderný arzenál.
Dost děsivý důvod, protože čim rozloženější a oslabenější Rusko z konfliktu vyjde, tím víc se zvýší nebezpečí nevypočitatelnosti zacházení s touto po Sovětském svazu zděděnou hrozbou.
jsem rád, že pomalu přecházíte na mé názorové pozice...
A jinak Rusko by do kolen nedostalo nějaké usnesení OSN, ale totální hospodářská blokáda praktikovaná úplně všemi. K té ale samozřejmě nedošlo a už nedojde. Proto Putinův režim ekonomicky přežil.
pozor na tu protiruskou nenávist.
Ono je vždy potřeba nepřítele odlidštit, udělat z něj barbary, monstra, nelidi (tady jeden diskutující používá "hezký" výraz "ruský šváb", z něhož křesťanská láska přímo čiší:).
Proto je třeba odlišovat národ (lidi) a režim.
A proto je potřeba připomínat i ukrajinská zvěrstva (banderovská). Ne proto, abychom tato fakta zneužívali proti Ukrajině a jejím legitimním právům, ale proto, abychom si uvědomovali, že za určitých okolností se takřka každý člověk, národ nebo jinak vymezená sociální skupina může chovat hůř než zvěř.
Anebo můžeme klidně mluvit po českých zvěrstvem, jestli chcete. Nebo o izraelských (což je teď tématem DR).
Tak na tohle mám příliš dobrou paměť. I mnohem menší země než Rusko vydrží v režimu obležení docela dlouho zcela drastické sankce. Bukvice místo kávy, zaklínání místo penicilinu, průměrná doba dožití pětapadesát let místo dvaasedmdesáti, cyklostyl místo kopírky -- otravné, ale k přežití.
Jiná věc jsou dlouhodobé následky. Ale o těch dnes ruská politická reprezentace neuvažuje.
Takže pořád zbývá jediná účinná forma, jak agresi zastavit --dodávky kvalitních zbraní, materiální a diplomatická podpora, informace a logistika pro vzdorující Ukrajinu.
"Jinak doufám, že Pleva nepočítá s tím, že se tady ukáže a bude zase jakoby nic vykládat rozumy, aniž bych mu připomněl..."
Teda, já být panem Plevou, tak by mě tato temná Kolaříkova hrozba připravila o spánek...
:)))
Už se těším na diskusi pod rozhovorem "Sociolog Grigorij Judin: Ruské imperiální ambice Ukrajinou zdaleka nekončí".
"A to je právě jeden z rozdílů mezi mnou a Václavů: že si nemusím pomáhat berličkou přiblblých smajlíků - když mám k dispozici možnost stručně a věcně konstatovat fakta."
A sláva mu! On je pašák! Piškumpré a krucajdá! A šupajdá a hojaja! Zdar! Zdar! Zdar! :)
popíral smysl (ale možná i literu) dokumentů definujících oficiální katolickou sociální nauku. Podle té "má dělník právo na svou spravedlivou mzdu" a zaměstnavatel jako silnější strana musí vůči zaměstnanci plnit řadu povinností (opticky to vypadá tak, že je zaměstnanec zvýhodněn, ve skutečnosti je jenom kompenzováno jeho znevýhodnění - je to faktické, byť nepřiznávané přitakání marxismu, v tomto bodě!).
Takto je založen právní řád všech vyspělých zemí, včetně Kolaříkova domovského Německa, ale i včetně České republiky.
Kolařík místo toho, tvrdošíjně a sveřepě popíraje realitu vykořisťování, neoliberálně, až libertariánsky prohlašoval, že ve vztahu zaměstnanec-zaměstnavatel (dokonce i v Indii!!) jde o "normální trh práce" a že jde o oboustranně stejně svobodný a stejně výhodný kontrakt.
To byl a je morální skandál. A je to samozřejmě v rozporu s církevní sociální naukou i se zdravým rozumem.
"Může se ukázat, že realistický postoj byl blízko pravdě. Ať tak či onak, Pavlův přístup je rozhodně užitečný v tom, že ve hře udržuje důležité prvky — započítávání veškerých možností vývoje a nezatracování žádného z možných řešení."
Tak rozhodně je to lepší, než např. tupé válečnictví Pavlova (prý) hlavního poradce Pera Koláře (jehož karikaturu zde v diskusích představuje pan Kolařík).
"...já myslím že bysme měli Ukrajině dodávat zbraně a dokonce i vojáky. "
No, víte, to je těžká věc, pane Birgermaister, když voni si o to vyloženě řekli, aby je jako někdo vocenil...
jste morální asi stejně jako tahle vláda, kterou nade vše milujete.
Popíral jste vykořisťování vůbec - a když jste byl mou argumentací zahnán do úzkých, tak dokonce i v Indii? Popíral.
Obhajoval jste volnotržní pojetí pracovně-právních vztahů? Obhajoval.
Máte něco společného se sociálním učením církve? Nemáte!
Patříte mentálně do Německa (jehož sociální výhody jistě rád využíváte)? Ne, patříte někam k americkým republikánům. Ti mají ostatně stejně jako vy rádi války a zabíjení (akorát Trump to teď trochu pokazil...).
Howgh! Dost vašich lží a urážek na mou osobu. Dost vašeho pokrytectví, svatoušku!
Jste prototypem antikomunistického a postkomunistického hlupáka.